Bývaly doby, kdy byl start před domácím publikem pro Lucii Charvátovou velkým stresem. Zato teď? Když přijíždíte do novoměstské arény, směje se na vás hned z několika billboardů výrobce svých lyží. „Dřív jsem to strašně prožívala, všechno jsem si vztahovala na sebe. Ale teď už si to užívám,“ vyprávěla před startem světového šampionátu. Už v pátek ji čeká sprint.
Cestou sem jsme vás viděli hned několikrát. Jaké to je být holka z plakátů?
„Je to vlastně krásné. Mně se to moc líbí, protože teď si tady připadám, že s Vysočinou mám o dost víc společného, že jsem tady trošičku víc chtěná. Ale nikdy jsem na billboardu nebyla, takže je moc pěkné, že během kariéry jsem to dotáhla takhle daleko, až na billboard.“
Jak se těšíte na plné tribuny ve Vysočina Areně?
„Je to posun v mém životě, protože když jsem bývala mladší a závodila jsem tady, tak mě to poměrně dost stresovalo. Říkala jsem si, že ty lidi se na mě dívají a neměla bych to pokazit. Ale od loňského svěťáku, kdy jsem tady byla a jeden závod jsem nejela, to mám jinak. Koukala jsem tady na ty tribuny, dívala jsem jim téměř do očí, a viděla jsem tu sílu těch diváků, že jsou tady hlavně proto, aby nás podpořili jako závodníky. Tam jsem si to v sobě přetvořila, že to je ta síla, kterou od nich můžu dostat. Takže na diváky se těším moc a věřím, že se s tím poperu dobře. A že kdyžtak mi pak tu hlavu neutrhnou, no…“
Když jste byla mladší, tak jste si říkala: Ježiš, oni udělali ááách, když jsem netrefila?
„Ano, strašně jsem to prožívala, všechno si k sobě vztahovala, že je to mířené na mě. Ve skutečnosti teď už vím, že jsou tady, aby se podívali na biatlon, další světové závodníky, že tady samozřejmě nejsou jenom kvůli mně. Ale je pěkné, když fandí a je potřeba vzít si z toho hlavně to pozitivní, nenechat se tím zbytečně vystresovat. Nedá se od toho samozřejmě odstřihnout, protože to, co dělá zdejší tribuna, to musí slyšet až v Praze nebo v Brně. To se samozřejmě nedá vypustit z hlavy, to tam vždycky je. Ani nejsem zastáncem toho, že to musím utlumit do pozadí. Já si z toho musím vzít to dobré.“
Jste psychicky zocelená i díky poslednímu závodu v kariéře Ondřeje Moravce (rok 2021), kdy jste ve smíšené štafetě dvojic jela hned při prvním úseku pět trestných kol?
„Jo, občas si na to vzpomenu. Tam jsem byla pod velkým tlakem. Do takového tlaku se už v životě dostat nechci. Nicméně Ondra teď s námi byl na přípravě v Anterselvě a asi mi to už nemá za zlé, že jsem ten závod pokazila. Myslím, že se dál bavíme na super úrovni, poloprofesionální úrovni. Já jsem se z toho oklepala, on šel do důchodu. A už jsme si spolu žádný závod víc nestřihli.“
Když se vrátíme do současnosti, kolik lidí vás přijede do Nového Města podpořit?
„Myslím, že málo. Závodím už tak dlouho, že už je to ani moc nebaví mě jezdit podporovat. Mamka s taťkou dorazí, to je jasný. Ti nejbližší přátelé taky, ale neočekávám žádné davy. Samozřejmě mě přijede podpořit můj fanklub, který se trošičku rozrůstá, a mám tam svý stálý lidi. Ti jsou velmi aktivní na sociálních sítích a podporují mě za všech okolností a brání mě ve všech komentářích. Za to jim moc děkuju.“
Kolik má váš fanklub členů?
„Je poměrně malý, ale čím je menší do počtu, tím je silnější svým hlasem. Já vám doporučuju si je vyhledat. Mají vlajky, je na tom napsané mé jméno. Taky mají udělaná trička. Pěkné na tom je, že ta holčina, která klub vede, mi v podstatě fandí od roku 2015. To je největší stálice, která se mnou po celou mou kariéru prožívá každý závod.“
