Davidová zase mohla mávat: Musím se asi pochválit. Neskuteční fanoušci
V této sezoně nebylo až tolik závodů, kdy by přišla Markéta Davidová na rozhovory a při nich se usmívala. Po nedělním stíhacím závodu na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě ale měla důvod. Ze 17. místa po sprintu to vytáhla na top 10. Do cíle dojela devátá se dvěma chybami na střelnici, poslední desítky metrů už si mohla plně užít diváky, kterým mávala. „Jsou skvělí, fandí všem a moc jim za to děkujeme.“
Kdy jste si naposledy závěr závodu tak užila?
„Myslím, že taky právě tady v Nováči. Dojížděla jsem osmá, taky jsem mávala, měla jsem před sebou a za sebou místo. Takže asi tady loni.“
Je to pro vás úleva, že jste lidem dala pěkný zážitek, když už tady stojí celé odpoledne v dešti?
„Musím říct, že jsou fakt neskuteční. Fandí všem a moc jim za to děkujeme. Samozřejmě jsem ráda, že jsem byla do desítky, ale myslím, že by křičeli úplně stejně, kdybych dojížděla i někde víc vzadu.“
V této sezoně je to další stíhačka, ve které jste se posunula dopředu. Je to závod, který vám sedí?
„Těžko říct, nevím. Samozřejmě letos asi jsou stíhačky takové. Na druhou stranu jsem většinu z nich závodila z míst, kde už člověk ví, že s tím moc neudělá. Takže hlava je asi taky trošku klidnější.“
Cítila jste se teď líp než v sobotu ve sprintu?
„Myslím, že asi dost stejně. Ve sprintu jsem se nechala rozhodit, když jsem netrefila tu jednu ránu vestoje, a už jsem se nedokázala zkoncentrovat na zbytek, ještě z toho byla jedna chyba (střelba 0+2). Tak na to jsem si teď dávala pozor. To se musím asi pochválit, že jsem to zvládla. Ale já se špatně necítím, akorát to občas pak ve výsledcích tak nevypadá.“
První střelba vleže byla u všech ran trošku vpravo. Upozorňovali vás na to lidé z českého týmu kolem trati?
„Říkali mi to. Já jsem si trošku říkala, jestli nemám cvaknout rovnou doleva, ale malinko jsem se bála. Protože pak když jsem si lehla, tak už to zas tolik z leva nešlo. Ale možná kdybych dala na svou intuici, udělala to, tak by to bylo víc v pohodě. Ale pak jsem si na další ležku cvakla dva doleva a vlastně ta jedna rána nevím, kam šla.“
Je to povzbuzení pro vytrvalostní závod, že se střelba daří mnohem víc?
„Musím říct, že teď je to spíš tak těžké, že se v pondělí těším na den volna a uvidíme, kolik sil bude v úterý.“
Jaký je mokrý sníh? Zhoršuje se trať, nebo je to pořád stejné?
„Myslím, že spíš je víc vidět, jak je to bez fluorů, že když jsou takovéhle podmínky, tak se lyže prostě zpomalují. Znát to prostě je. Prší, tak to je zkrátka mokré. “ (fluorové vosky závodníky držely právě na mokrém sněhu – pozn. red.)
Co říkáte na Julii Simonovou, která tady má už třetí zlato?
„Je hustá. Fakt je dobrá, moc jí to přeju. Letos si prošla různými problémy, takže i proto jí to přeju. Myslím, že je výborně připravená a to, co předvádí na střelnici, je neskutečné.“
Jste ráda, že máte pojištěný i závod s hromadným startem?
„To nevím, jestli mám. Ale samozřejmě bych byla ráda. Asi se mi ještě nikdy nestalo, že bych o to musela bojovat.“
Muži poukazují na to, že je na trati znát dominance Norů a Francouzů, co se týče skvěle připravených lyží. Opravdu jsou tak odskočení?
„Já jsem teď měla docela přímý kontakt, zase jsem všechny čtyři kola jela s Francouzkou a Norkou a znát to je. Ale ono je to tak celou sezonu, nejen tady.“
