Expert biatlonistů na techniku běhu: Krčmář se ve štafetě změnil ve zvíře
PŘÍMO Z LENZERHEIDE | Určitě si pořád vybavujete neskutečný běh, který vyšvihl v závěrečném okruhu smíšené štafety na mistrovství světa Michal Krčmář. Nad tím žasl i Per Öyvind Torvik, expert na techniku běhu, který od této sezony s Krčmářem a spol. pracuje na tom, aby se právě jejich běh zlepšil. „Tam se změnil ve zvíře,“ smál se Torvik v rozhovoru pro české novináře v Lenzerheide. Jak s Čechy pracuje a jakou zásadní věc je vědec z univerzity naučil?
Norský expert v českých službách. To je Per Öyvind Torvik, posila z Nord University, která pomáhá českým biatlonistům zlepšit techniku a tím pádem i časy na lyžích. Jeho postřehy ‚hltá‘ a snaží se je předávat závodníkům další čerstvá posila v realizačním týmu Ondřej Moravec. „U Pera se mi líbí, že když někdo nesouhlasí, řekne: Dobře, tak mi dokaž, že to tak není. A to nikdo nezvládne,“ doplňoval Torvika během mistrovství světa při povídání, v němž Nor přibližoval principy své práce.
Jak těžké je posunout české biatlonisty na další úroveň?
Torvik: „Myslím, že jsme na dobré cestě. Ve sportu je to tak, že musíte dělat dětské krůčky, jeden za druhým. Každý tvrdě pracuje a snaží se zlepšit. Když chceme uspět, musíme být lepší, chytřejší a odvést lepší práci než ostatní. Což je samo o sobě náročné.“
Je složité předělat Čechům techniku? Něco předělávat bývá obtížnější než to učit od nuly.
„Nemyslím si, že by to bylo těžké. Udělali jsme dobrou práci s trenéry, než jsme začali. A když si stanovili hlavní cíle, Ondra (Moravec), Luky (Dostál) a Luca (Bormolini) také tvrdě pracovali. Když všichni fungujeme takhle jako tým, pak jde zlepšení docela rychle. Ale vidíte, že když jsou sportovci unavení, jsou nevlídné podmínky jako v pátek při sprintu žen, tak se vrací ke starým stereotypům. Od začátku spolupráce jsem ale viděl na všech, že je to zajímá. A byla zábava na tom začít pracovat.“
Liší se česká škola techniky od norské?
„Řekl bych, že každá země má svůj způsob přemýšlení, každý chce to nejlepší. My jsme začali od základů, jak se lyže klouže po sněhu. To platí pro všechny. Když je zvládnete, je snadné se shodnout na tom, co chcete dělat, když věříte systému.“
S týmem ale nejste pořád. Jak konkrétně spolupráce funguje? Trenéři říkají, že vám natáčí a posílají videa a vy je pak analyzujete. A co dál?
„Já pak posílám závodníkům zpětnou vazbu, kdykoliv to jde. Stejně tak ji posílám Ondrovi, aby viděl, na čem pracujeme, a mohl na tom se závodníky dělat, když jsem doma. To je efektivní i pro sportovce, vidí to na svých telefonech.“
Článek pokračuje pod infografikou.
Jak často jste s Ondřejem a Lucou Bormolinim, který primárně řeší běh u žen, v kontaktu?
„Ne každý den, spíš je to na týdenní bázi.“
Moravec: „Není nutné spolu mluvit často, protože když máte moc informací, dělá to závodníkům zmatek. Pracujeme s novými informacemi a pak komunikujeme jednou dvakrát týdně, což je dost na to, abychom mohli dělat analýzy. Někdy častěji, když máme víc tréninků ve vyšší intenzitě.“
Bormolini žertoval, že mu píšete skoro víc než jeho žena.
Moravec: (směje se) „To záleží asi na jeho ženě.“
Torvik: (také se směje) „Když děláme tuhle práci, musíme komunikovat. I mě zajímá, jak to jde, když tady nejsem.“
Co jste si řekli, když jste se poprvé potkal s trenéry?
Torvik: „Nepamatuju si přesně, ale pamatuju si přístup ve skupině. Byl tam zájem se zlepšovat. Kdyby to tak nebylo, práci bych nevzal. Potkal jsem Ondru a viděl, že o tom přemýšlí stejně jako já. Chce výsledky, chce se posouvat. Našli jsme dobrou cestu jak komunikovat. A navíc, víte, že je špičkový sportovec, a to má nějaký důvod.“
V jaké části práce s českými biatlonisty a jejich zlepšování jste? V polovině nebo skoro u cíle?
„Když vezmeme Nory, Francouze, Švédy, tak jsme teď někde přibližně na 80 procentech. Docílili jsme velmi dobrého tempa, ale je tady ještě spousta detailů. Na těch už musíme pracovat se sportovci individuálně. Je to o detailech, které jsou ale na této úrovni velmi důležité.“
Velký skok udělal Vítězslav Hornig. Pamatujete si ho na začátku vaší spolupráce, jestli jste si řekl, že by tam byl tak velký prostor ke zlepšení, kterého nakonec dosáhl?
„To bylo vlastně u každého. Myslím, že Egil, který tady byl přede mnou, šel určitou cestou, což ale není má cesta. Ale principy jsou více méně stejné. Když chcete jít dopředu, musíte udělat krůček zpět. To máte jako při hodu oštěpem, který je v Česku populární.“
Moravec: „Abyste oštěp hodili dopředu, musíte nejprve ruku napřáhnout dozadu. Ale to je poměrně složité vysvětlit sportovcům. Už jsem slyšel opravdu hodně teorií, jak vysvětlit použití nejlepší techniky, ale nikdy tohle. A mně se to opravdu líbí. I to, že když se některému ze sportovců něco nezdá, Per řekne: Dobře, tak mi předlož důkaz, že je to jinak. A to nikdo nezvládne.“
Jste člověk z univerzity, jak moc vám věda pomáhá v praxi?
Torvik: „To by vám mohl Ondra říct, jak se tady dřív pracovalo s nastavováním tempa do závodů.“
Moravec: „Tohle je opravdu velmi důležitá věc, kterou jsme se od Pera naučili. Je to určitá závodní strategie a věda ve sportu. Na univerzitě na to dělali výzkum, nevím jak dlouho…“
Torvik: „Nějakých čtyři pět let se na tom pracovalo. Dřív to fungovalo tak, že na začátku nasadili sportovci ďábelské tempo, které šlo ve druhém kole dolů a ve třetím bylo ještě pomalejší. Přitom rozvržení tempa je zásadní a ovlivňuje každou část techniky, i střelba je na něm závislá.“
Neříkáte si, Ondřeji, po spolupráci s Perem: Kdybych tohle věděl během své kariéry, mohl jsem být ještě rychlejší?
Moravec: „Ano. Když jsem ukončil sportovní kariéru, začal jsem přemýšlet trochu jinak. Je spousta věcí, které jsem mohl dělat lépe. To je normální. Koukáte na to trochu jinak. Když jste sportovec, věříte systému. Pro všechny sportovce by bylo lepší na určitou chvíli zastavit, zapřemýšlet a zase se vrátit. To by pomohlo každému.“
Torvik: „Například u Markéty Davidové může být současná přestávka dobrá. Může znovu nad věcmi popřemýšlet a porovnat to s tím, co ví teď. Může být efektivnější, dělat odteď některé věci lépe i směrem k olympiádě. Může koukat na věci z jiné perspektivy. A vyvarovat se chyb.“
Jsme na MS. Co jste říkal na Michala Krčmáře a jeho poslední kolo ve smíšené štafetě?
„To bylo zvíře. V posledním kopci to bylo fakt dobré. Tak se to ale vyvine. Není to jen o jeho technice, ale pořád je také závodník. Změnil se ve zvíře. Tahle medaile byla o tom, že nikdo z nich neměl kdovíjak super den. Každý ho měl tak nějak OK. Drželi se ale plánu a zůstali klidní na střelnici. Michal minul první dobíjenou ránu a v tu chvíli přijde tlak. Znovu se dvakrát nadechl a trefil. To bylo úžasné. Ne každý to dokáže. Když se ke mně blížil na trati a viděl jsem za ním Johannese Böa, tak jsem na něj křičel: Jsou sto metrů za tebou. I když byli asi čtyřicet nebo padesát. Tohle jsou ale ty velké dny, kdy podáte takový výkon. Bylo vidět, jaké je v té skupině nastavení, jakým jsme týmem, jak pracujeme dohromady a každý je součástí tohoto výkonu. Servisáci udělali tvrdou práci, dělají ji celou zimu, stejně jako fyzioterapeuti, trenéři.“
