Český talent: Zdravotní potíže mě poslaly do kopru. Teď se vrací na MS
PŘÍMO Z LENZERHEIDE | V předminulé sezoně se jevil jako velký talent a naděje českého biatlonu. Jenže pak přišly zdravotní potíže, které Tomáše Mikysku poslaly zpět skoro až na startovní čáru. Operace kolene, covid, žaludeční potíže, bolesti zad… Jedno se nabalovalo na druhé. Teď ale pětadvacetiletý biatlonista věří, že už se se vším vypořádal a bude moci pokračovat ve své slibně rozjeté kariéře.
Na velkou scénu se vrací rovnou na mistrovství světa a hned v nejdelším závodu. Tomáš Mikyska ve středu vyběhne do vytrvalostního závodu v Lenzerheide se startovním číslem jedna. Pro něj je ale podstatné, že na tak velké akci zase alespoň vyběhne. Naposledy totiž soupeřil s těmi nejlepšími na světě 13. prosince. A ani tam už to nebyla žádná sláva.
Pro rodáka z Ústí nad Orlicí byla náročná ale už i minulá sezona. Ještě než vůbec začala, poranil si na letním světovém šampionátu koleno a musel na operaci. Do Světového poháru tak naskočil až v novém kalendářním roce, ale jeho starty byly ještě omezené. Až na domácím MS v Novém Městě na Moravě absolvoval téměř kompletní program.
Letos jej v úvodu sezony odrovnaly žaludeční problémy při úvodním SP v Kontiolahti. Ještě pak s týmem přeletěl do Hochfilzenu, na obou zastávkách však odjel pouze sprint, a ještě s nevalnými výsledky (75. a 94. místo). A to už měl za sebou v letní přípravě nepříjemný průběh covidu.
Vysílily ho střevní potíže
„V Hochfilzenu byly problém střevní potíže, které jsem měl v Kontiu. To mě vysílilo víc, než jsme si mysleli. Tam mě to asi poslalo úplně do kopru,“ přemýšlel Mikyska ve chvíli, kdy už se těšil na středeční vytrvalostní závod v Lenzerheide.
Na světovém šampionátu ve Švýcarsku pokorně přijal roli náhradníka. Ani po potížích z Rakouska se totiž nedal hned do pořádku a až do MS objížděl závody v nižším IBU Cupu.
„Po návratu z Hochfilzenu jsme trošku změnili plán, a myslím, že mi to docela pomohlo. Měl jsem víc rychlejších tréninků, víc takových, kde jsem se zmáčknul úplně do mrtva. A i maximální sílu, protože ta mi chyběla. Teď mi přijde, že se to určitě zlepšilo,“ popisoval mladík s blonďatou kšticí poslední zhruba dva měsíce.
Ačkoliv nyní už se cítí lépe, ani během závodů v IBU Cupu to nebylo pořád ono. Po všech předchozích problémech se přidaly ještě bolesti zad.
„Ty přišly po Novém roce, ani nevím proč. Možná že jsem to při závodech začal přehánět s technikou, a nebylo to ono. Furt jsem se snažil odrážet co nejdál dozadu, prohýbal jsem se v zádech, ta mě pak začala bolet. Bylo to vždycky jedno kolo a už jsem záda cítil, hrozně mě to omezovalo na lyžích. Když jsem jel ve vajíčku, bylo to dobré. Ale jak jsem se chtěl přizvednout, začít jet jen nohama, absolutně to nešlo, bolest byla hrozná. Nešlo s tím nic dělat,“ vzpomínal Mikyska.
A pak náhodou při jednom ze závodů přišel na to, kde je problém. „Když jsem jel v Osrblí poslední kolo při individuálu, tak jsem se přestal úplně na techniku soustředit, a najednou jako když záda povolila. Tak jsem si říkal: Aha, tak už asi víme důvod.“
O nominaci na MS ale musel tvrdě bojovat ještě na mistrovství Evropy v Martellu, a povedlo se. Navíc to pro něj byla dobrá příprava na světový šampionát, protože i tam se závodilo ve vysoké nadmořské výšce.
„Myslím, že to byla ještě mnohem těžší trať než tady. I tady, pokud bude ještě tepleji než v úterním tréninku, bude určitě potřeba jet s rozvahou, protože trať nebude úplně nejlehčí. Ale to už mám vyzkoušené z Evropy,“ řekl Mikyska.
