Krčmářovo gesto v cíli: Nejradši bych si urval hlavu. Osmé místo ale bere
PŘÍMO Z LENZERHEIDE | Projel cílem a ještě než úplně zastavil, podíval se k nebi a na úrovni hlavy zatřásl rukama. Pak trochu vztekle zapíchnul hůlky do sněhu. „Nezvládl jsem to, ve čtvrtém kole se mi to hrozně dostalo do hlavy,“ spílal si pak Michal Krčmář. Ten přitom zaznamenal na biatlonovém mistrovství světa ve Švýcarsku nejlepší individuální výsledek z celého českého týmu. Ve vytrvalostním závodě skončil osmý. S poslední střeleckou položkou vestoje ale rozhodně spokojený nebyl.
Když přijížděl na poslední střeleckou položku, měli trenéři a také mnozí fanoušci velké nervy. Michal Krčmář měl do té doby na svém kontě patnáct sestřelených terčů z patnácti. A jelikož i ti největší favorité předtím hodně chybovali, měl zaděláno na výborný výsledek, třeba i medaili. První terč spadl i teď, druhý taky, třetí už ale nezbělal, u čtvrtého to dopadlo stejně, pátý naštěstí ano. Krčmář tak udržel naději alespoň na TOP 10. K 5., 6., 7. a 8. místu z dosavadních MS přidal Krčmář ve vytrvalostním závodu další osmičku.
Vezměme to odzadu. Závěrečná položka vestoje, co se tam dělo?
(usměje se) „Co se dělo… Prostě jsem to nezvládl. Hrozně se mi to dostalo do hlavy ve čtvrtém kole, a nedokázal jsem se od toho oprostit. Na první ránu jsem hrozně dlouho čekal, pak tam přišel třes nohou, asi z únavy, jak jsem byl na položce dlouho. A ačkoliv jsem se všemožnými způsoby ve čtvrtém kole snažil tam přijet a být ve svém normálním stavu jako na předešlých třech položkách, tak se mi to nepovedlo. To je příčina toho, že jsem osmý a ne třetí.“
Pomýšlel jste na trochu lepší umístění, ale i tak jsou to jen tři příčky za zatím nejlepším individuálním výsledkem na MS, tedy pátým místem…
„Ve finále je v tom i trochu odpověď. Byl jsem pátý, šestý, pak sedmý na olympiádě v dlouhém závodu (vytrvalostním). Prostě jsem osmý, je to hezké, jsem strašně rád, že jsem závod absolvoval od začátku takhle vysoko, že mi to hlásili, užil jsem si ho od začátku do konce. Fakt mě to bavilo, dlouho jsem takhle vepředu nejel. Z tohoto hlediska jsem si to užil a jsem strašně rád, že i v 35 letech jsem schopný dělat to, co dělám, dobře.“
Nepřidávejte si, vždyť jste nedávno oslavil 34. narozeniny.
„Fakt? Už ani počítat neumím, to je asi ten laktát v hlavě. (směje se) Každopádně jsem chtěl říct, že výsledků v desítce je docela dost, a jestli budu čtvrtý nebo desátý, je mi asi tak trochu jedno. I mým fanouškům, oni chtějí medaili. Ale ne, samozřejmě ve mně převládá spokojenost z kvalitního závodu, z kvalitně odvedené práce a jediná hořkost tam je z toho, že jsem nezvládl čtvrtou střelbu. Ale takový je sport, a kdyby to zvládal každý, když si řekne, tak jsou tam všichni. Stává se to spoustě lidí.“
Neříkám, že to není nic moc. Ale...
Jaká byla střelnice? Vypadalo to, že vítr je zrádný.
„Byl, souhlasím. Na první položku jsem dělal tři cvaky proti větru, protože se to otočilo oproti nástřelu, takže jsem reagoval. I na první stojce jsem měl lehké poryvy, takže jsem s tím musel pracovat, byla tam nějaká jedna dvě těsnější rány, tuším. Takže určitě to nebylo jednoduché, bylo potřeba s tím pracovat, a podle toho, že dvě chyby stačily na osmé místo, myslím, že se docela chybovalo. Nejen vleže, ale na stojce mohl občas vítr sehrát roli.“
Startoval jste víc vzadu (číslo 55). Zrychlovala trať?
„Byl to záměr, abych šel dozadu kvůli přimrzající trati. Efekt jsem ale čekal trochu větší, nedokážu říct, jak moc zrychlovala, ale co jsem za sebe vnímal mezi prvním, čtvrtým a pátým kolem, tak nemyslím, že to bylo výrazně zrychlující.“
Hlásili vám v posledním kole, že jste třetí?
„Ano, už jsem jel třetí asi od druhého nebo třetího kola, relativně brzo jsem tam byl, tak mi to hlásili pořád. Aspoň jsem věděl, že tam jsem a nepřemýšlel jsem, že mi nic neříkají, protože jsem někde v pytli na trati. Lepší je vědět, na čem jste. Závodníka dělá závodníkem to, že umí s těmito informacemi pracovat a ustát to. Já to dokázal ve štafetě, kdy jsem střílel o medaili, teď jsem to bohužel nezvládl, protože jsem měl moc času na trati, byla hrozně dlouhá. (směje se) Na té dvoukilometrové to bylo tak rychlé, že jste neměli čas přemýšlet.“
Co mělo znamenat vaše gesto v cíli?
„Spíš jen takové vyjádření, že to bylo v hlavě a nejradši bych si ji urval.“
Pořád je to ale osmé místo…
„Neříkám, že to není nic moc, jsem spokojený. Jen říkám, že v mém podání, kdy jsem byl pátý, šestý, sedmý, osmý… Kdybych věděl, že ani s nulou bych neměl šanci na medaili, tak se o tom nebavíme. Ale když tam jedete a je to ve vašich rukou, a já to nezvládl, o to víc mě to mrzí. Ale spíš mi tento závod pomůže, dodá mi sebedůvěru, že jdeme dobrou cestou, že to dělám dobře, to všechno ano. Aby to zase nevypadalo, že se lynčuju…“
