Vítkové uteklo zlato první ranou. Byla lehce uspěchaná, mrzelo ji
V den svého svátku urvala desáté stupně vítězů v letošním Světovém poháru. „Je to super dárek,“ vyznala se biatlonistka Veronika Vítková, která po pátečním stříbru v závodě smíšených štafet vybojovala v Novém Městě bronz ve sprintu. Ve Světovém poháru tak okamžitě poskočila už na čtvrté místo.
A to jste mohla být i první, kdyby hned při první ráně nepřišla jediná chyba, která byla podle trenéra Zdeňka Vítka kalibrová. Jak moc to teď mrzí?
„Ta rána vleže mě štve, protože byla lehce uspěchaná. Úplně jsem se nesoustředila. A také, co mám informace, byla hodně těsná.“
Byl za tím i tlak z toho očekávání sedmnácti tisíc fanoušků z tribun za zády?
„To si úplně nemyslím. Já jsem se opravdu snažila dělat to, co se dělá normálně, ale rána stejně vyšla o chvíli dřív, než měla. Ani v běhu to nebylo úplně ono, ale diváci kolem trati byli zase úplně suproví a do kopců nás hnali.“
Takže stejně jako včera? Kdy nebyly slyšet ani pokyny trenérů?
„Ano, snažili senám hlásit nějaké informace, ale vůbec nevím, co říkali.“
Přesto jste měla skvělý běžecký čas. Tušila jste po té čisté střelbě ve stoje, že by to mohlo na medaili dát?
„Netušila jsem to. Sice jsem na tabuli zahlédla, že jsem po první střelbě vedla. A jak říkám, informace na trati jsem pak od trenérů neslyšela.“
Víte tedy, kolikáté už je to v letošní sezoně vaše pódium?
„Neměla jsem to spočítané, ale tady mi to z vás určitě někdo počítá.“ (směje se)
Je desáté. A jak by se vám třeba zítra líbila bilance z Nového Města na Moravě: 2-3-1.
„To by bylo určitě super, ale bude to hodně náročné, protože v letošní sezoně nemám úplně stabilní střelbu. Stát se ale může cokoliv.“
Ano, za první Laurou Dahlmeierovou vyrazíte zítra do stíhačky jen se ztrátou 13,9 sekund.
„Dopředu je to kousek. Určitě se na první položku sjede velký vláček a bude rozhodovat střelba.“
