Moravec o pekle v Novém Městě: Rachot neskutečný, špunty ale neberu | iSport.cz
Ivo Pospíšil
20. prosince 2018 • 11:00

Moravec o pekle v Novém Městě: Rachot neskutečný, špunty ale neberu

TOP VIDEA
PRVNÍ DOJMY: Extáze v Edenu. Slávisté i v nejhorší půlhodině v LM tlačili Barcelonu ke zdi PRVNÍ DOJMY: Extáze v Edenu. Slávisté i v nejhorší půlhodině v LM tlačili Barcelonu ke zdi
Souček patří mezi nejlepší v Evropě. Takový hráč se rodí jednou za 10 let, chválí Trpišovský Souček patří mezi nejlepší v Evropě. Takový hráč se rodí jednou za 10 let, chválí Trpišovský
VŠECHNA VIDEA ZDE

Zažil tu už mnohé, pro tohle peklo má ale slabost. Se smíšenou štafetou zde dvakrát finišoval pro medaili, třikrát ho od další bedny dělily jen vteřiny… A vlastně i předloni, když po pádu rozštípal pažbu své zbraně, skandoval desetitisícový kotel jeho jméno. „Tady uspějí jen silní,“ tvrdí Ondřej Moravec před startem SP v Novém Městě na Moravě. Dnes ve sprintu se chce mezi ně počítat. 



Jako otec dvou dětí by si asi dovedl představit lepší termín domácího SP než zrovna před Vánoci. Ondřej Moravec se ale naučil brát věci z lepší stránky. Zatímco Norové, Američané či Rusové budou muset co nejdříve chytit letadlo, on ví, že to má domů ze všech nejblíž. „Takže na tom vlastně vydělám,“ culí se. Nadělí si těsně před Štědrým dnem v Novém Městě na Moravě předčasný medailový dárek?

Co se vám vybaví jako první, když se řekne Nové Město na Moravě? 
(směje se) „No, tak jako první asi zlomená pažba (zlomil ji při pádu před dvěma lety ve stíhacím závodě), to pořád přetrvává. Jinak mám ale odsud pěkné vzpomínky – na zdejší diváky a výsledky se moc hezky vzpomíná. I teď, když jsem koukal za tubusy, jak jsou tam dvě tribuny naproti sobě… tam bude ve čtvrtek asi hodně velké horko. Navíc když organizátoři udělali nový příjezd na střelnici, kde je taky tribuna. Diváci si to tedy hodně užijí.“

Jak jste se je naučil vnímat, abyste se nechal vyhecovat, ale ne přehecovat?
„Co si vzpomínám, při svém úplně prvním SP tady jsem bral první body v sezoně. Byl jsem asi pětadvacátý, což byl výsledek, který bych teď hodnotil průměrně, ale i tak jsem to nějak zvládl. Jak to tedy říct… Na té trati vás to neskutečně žene, někdy možná až moc, ale je třeba být lehce opatrný s tempem, protože někdy by to mohlo být fakt nebezpečné. A na stadionu… Kdybych věděl, jak to pokaždé vytěsnit, bylo by to super. Musíte se hlavně připravit dopředu a pak se zkusit při každé položce maximálně koncentrovat. Ale říct si, že nebudete vnímat, co se na stadionu děje, to prostě nejde. Neznám nikoho, kdo by dokázal vypnout. Leda že bych si vzal sluchátka.“

Ano, Michal Šlesingr svého času zkoušel špunty, vy ne?
„Jo, špunty, to je jedna z variant, ale já mám s nimi divný pocit, protože neslyším lyže a svůj dech. Musím vnímat i stav těla a to se mi daří daleko víc, když špunty nemám. Vzít si je tady na závod, možná bych ten rachot trochu nevnímal, ale jinak by mi to spíš uškodilo.“

Na druhou stranu platí, že vám zkušenost z Nového Města na Moravě pomohla vyrůst v závodníka, jakým jste dnes? Když vás nerozhodí řev a tlak, tak už nic?
„Mohu asi potvrdit, že tyhle závody jsou pro nás jedny z nejtěžších. A nejen pro nás. Rachot je prakticky pro každého podobný a závodníci, kterým se tu daří, musí být v tomhle silní. Já to beru tak, že když jsem zdejší závody jednou zvládl, proč bych je nemohl zvládnout znovu?“

Medaili máte odsud zatím jen ze štafet, v individuálních závodech jste skončil třikrát čtvrtý. Která z těch „brambor“ mrzela nejvíc?
„Asi na dvacítce, kde jsem si to strašně odstřelil. Projevila se u mě jistá nevyzávoděnost, šel jsem do toho tehdy dost bezhlavě. Dneska bych to už asi udělal jinak. Taky mě to hodně mrzelo a byl jsem z toho dost rozhozený. Byl jsem čtvrtý i v hromaďácích, ale tam byl vždy na posledním stojáku velký vlak lidí. O první místo vždycky střílelo deset borců… to se mohlo stát cokoliv.“

Bral byste teď třeba zase čtvrté místo?
„Klidně, všemi deseti.“ (směje se)

A co to ještě posunout? Konečně na medaili.
„Uvidíme. Nejdůležitější bude sprint, do něj chci jít maximálně koncentrovaný, odevzdat tam vše. Dál se nedívám. Tenhle závod rozhodne, celé to otevře. Je to můj nejbližší cíl.“

Cítíte nicméně, že forma jde po úvodu sezony, kdy vás trápilo zdraví, nahoru?
„Ano, začátek v Hochfilzenu byl tragický, z toho jsem fakt nebyl dvakrát nadšený. Další dva závody ale už byly povedené, byla v nich řada pozitivních okamžiků, které mě mohou namotivovat na svěťák v Novém Městě na Moravě. Věřím tomu, že by to mohlo jít ještě o krůček výš.“

Neobával jste se po Pokljuce, že vás potíže poznamenají na delší dobu?
„Jasně, zdravotně jsem vypadl z tréninku, ale nemoc nebyla až tak vážná. Spíš jsem ztratil něco síly, ale to je i o psychice. Když se na začátku sezony cítíte dobře a pak přijde toto, je to asi nejhorší možný scénář. Jenže na to se už nemohu vymlouvat, jestli mě to poznamenalo, nebo ne… jsou to už skoro tři týdny. Tohle roli hrát nebude.“

Spolu s ostatními ovšem od začátku sezony zaostáváte i v běhu. Je to třeba i v tom, že máte dlouhodobě pomalejší nástupy a často zrychlíte až na začátku dalšího roku?
„Od začátku jsem nemohl jít úplně naplno, ale už se do toho dostávám. Ale i kluci cítí, že to jde nahoru, tudíž bych určitě nepanikařil. Čím více závodů budeme mít, tím lépe pro nás. V přípravě to vypadalo, že to funguje, určitě jsme neleželi a nelenivěli. Věřím, že po Novém roce budeme ještě silnější. Snad je to načasované dobře a nejsem jediný, který tomu věří.“

Analyzujete to i speciálně s asistentem trenéra Andersem Magnusem Bratlim?
„Máme videa ze závodů, která se týkají spíš techniky běhu než běžeckých časů. Ty si můžeme sami přečíst z výsledků, to není nic nového. S Andersem tak řešíme techniku… Ale znáte to, když se v tom člověk zase babrá až moc, soustředí se na to, aby lyžoval dobře, jde to na úkor rychlosti a plynulosti pohybu. Po sprintu v Hochfilzenu jsme si tudíž řekli, že na techniku s prominutím… tohleto. A necháme to. Občas totiž pomůže, když děláte některé věci automaticky, protože víte, že je umíte.“

A když to tedy uzavřeme zase tou předloni zlomenou pažbou… Vzhledem k tomu, jak bylo tehdy složité vám vytvořit novou, máte ji teď s sebou?
„Ano, mám. Na tým tu máme dvě rezervy a jedna z nich je právě moje. Protože tu společnou nemůžu používat, nesedí mi. Cvaky jsou tak strašně jinde, že bych s ní ani nemohl střílet. Sranda tedy je, že když rezervní nastřeluju, udělá kolikrát lepší grupeta než moje stávající zbraň. Je hezké, když člověk ví, že může sáhnout i po jiné flintě, se kterou by hned také mohl jet.“ 

Michal Šlesingr řeší problémy se zády
Michal Šlesingr řeší problémy se zády

 
Aktuální události
Články odjinud


Články odjinud