Před dvěma lety zde debutovala v SP jako velká naděje do budoucna. Tou zůstává, avšak už od té doby ušla pořádnou cestu vpřed. Za sebou má již olympiádu i první stupně vítězů v Pokljuce… „Co se mi ale vybaví z toho prvního startu v Novém Městě? Byl to fakt šílený zážitek. I letos bude určitě těch diváků hrozně moc. Bude to mazec,“ usmála se před dnešními sprinty Markéta Davidová.
Takže vás to divácké peklo stále děsí?
„Jo, děsí.“ (směje se)
Skutečně? Není to ani o trochu lepší?
„No, myslím, že teď mě to možná děsí ještě víc než před dvěma lety. Tehdy mě to děsilo už takhle hrozně. Přijela jsem tehdy trochu pozdě, neměla jsem čas to tady nasávat, takže mě to překvapilo hodně.“
Na druhou stranu vás ta podpora může nahecovat i k lepším výkonům, ne?
„Na trati jo, ale pak je otázka, co to udělá na střelnici.“
Jak je těžké se tedy na tom plném stadionu zkoncentrovat?
„Tak snažíte se to nevnímat. Hluboko v hlavě to sice máte, ale snažíte se to vytěsnit.“
Přijedou se za vámi podívat i vaši příbuzní. Sháněla jste někomu lístky?
„Určitě. Někdo si sehnal sám, někomu jsem sháněla. Budu tady ale mít rodinu a tak.“
Jaký na vás dělala pak i ta změna tratě?
„Přišlo nám to nějaké krátké, ale asi to tak není. Výjezd do kopce před střelnicí však bude asi docela hustý. Doufám, že nebude moc foukat, protože často tady fučí proti, o to je to nepříjemnější, že to vůbec nejede. Tak snad nebude tak foukat.“
