Nechápu, co jsem tam vymýšlel, zlobil se na sebe Moravec
Po bronzové smíšené štafetě prožil drsný sešup. V oblíbeném sprintu chtěl zaútočit coby nový český biatlonový lídr na další úspěch v MS. Jenže hned při první střelbě vleže třikrát minul a dojel pětatřicátý. „Podmínky byly dobré, ale já to špatně vyhodnotil,“ kál se Ondřej Moravec. Jednadvacet tisíc lidí při jeho selhání ani nevydechlo zklamáním. Jen v šoku mlčelo.
Dá se trochu popsat ten pocit? První položka, tři nečekané chyby a konec nadějí.
„Zmar! Ani nechápu, co jsem tam po těch prvních dvou úspěšných ranách začal vymýšlet. Začal jsem to nějak strašně hlídat a střílel moc nahoru. Asi to byly přidržené rány. Prostě o ničem.“
Po bronzové smíšené štafetě jste ovšem říkal, že ve sprintu se moc neriskuje. Měl jste tedy v hlavě, že nebudete riskovat?
„Rozhodně, tu ležku jsem chtěl odstřílet. Neměl jsem žádný problém, podmínky byly dobré. Co se týče větru a ani diváky jsem moc nevnímal. Byla to moje chyba, prostě jsem tu situaci špatně vyhodnotil.“
Co udělá v takovou chvíli vědomí, že vás ještě čeká sedm kilometrů a tři trestná kola?
„No, to se mi nejelo vůbec dobře. Pak mi hlásili, že ztrácím minutu dvacet, takže to rozhodně člověku psychicky nepřidá. Alespoň, že jsem dobře odstřílel na stojce. Tam mě jen mrzí, že jsem ty podmínky neměl moc klidné. Trochu foukalo, takže jsem nemohl riskovat, že bych to tam nasypal.“
Do nedělního stíhacího závodu vyjedete pětatřicátý a se ztrátou sto jedna vteřin. Dá se s tím vůbec něco dělat?
„To je strašně moc. Zkusím samozřejmě nějakou zázračnou střelbu, ale tam je problém, že ten předek startovního pole hrozně ujede. Uvidíme. Asi se z toho už ale nedá vykouzlit nějaký super výsledek. Jedině to stáhnout střelecky.“
Jak moc je teď důležité najít ten ztracený optimismus?
„Musím ten závod hodit za hlavu a nějak to neřešit. A zkusit v dalším závodě udělat maximum, abych to posunul. Myslel jsem si, že po medaili budu v klidu a nesvazoval jsem se tím, ale nevím, co mě to najednou v tom ležáku přeskočilo v hlavě. Najednou jsem to začal hlídat.“
Může vám alespoň psychicky pomoci ta přesná střelba vestoje. Tam jste zatím stoprocentní.
„Ano, asi bych zase neházel flintu do žita. Je to další závod, a i když ta pozice není dobrá, nezbývá nic než zabojovat a zkusit udělat nemožné.“
Kolik máte osobní rekord v posunu?
„Asi pětačtyřicet míst. A to ještě se dvěma chybami. Ale to už je docela dlouho (2008, pozn. red.).“
