Asi jsem největší pitomec, divila se po poslední chybné ráně Soukalová
Trenér Jindřich Šikola svým biatlonistkám občas připomíná, ať si ve svých závodech hlídají poslední ránu. „Prý že poslední rány nedávají jen pitomci. Tak jsem si říkala, že jsem teda ten největší pitomec,“ usmívala se napůl v žertu a napůl odevzdaně Gabriela Soukalová, na 12. místě nejlepší Češka v „individuálu“ na 15 km.
Soukalové se přihodilo práve to, před čím Šikola varoval. Navíc to byla hodně těsná minela. Nebýt jí, mohla pořadatelská země mistrovství světa slavit další umístění své závodnice v elitní desítce. Soukalová mohla být dokonce na 5. místě. Nestalo se.
Promítala jste si tu ránu ještě pak během posledního okruhu na cestě do cíle?
„Nejhorší pocity jsem měla po odjezdu ze střelnice, to jsem kývala hlavou ještě v tom sjezdu dolů... (usměje se hořce) Mrzí to moc, ale je to sport. S touto střelnicí jsem se ještě nezžila, je to pro mně problém.“
Potrápil vás střelecký výsledek i v běhu?
„Když závod běžecky úplně nejde, což se mi stalo, tak je každá rána na trati cítit. Psychika není tak dobrá jako když dáte nulu. S trenérem jsme se bavili, ať počítáme s tím, že co rána, to klidně může být i deset míst v pořadí. Mrzelo mě to to moc. Doufala jsem, že ostatní taky nebudou mít čisté střelby, ale bohužel.“
Kudy vám ta poslední rána uletěla?
„Věděla jsem, jak jsem dala první tři, že se láme chleba, že je potřeba to dát čistě. Čtvrtou ránu jsem si pohlídala, a tu pátou, tam jsem nějak zadržela dech, strašně jsem to chtěla dát, a bohužel jsem měla smůlu.“
Celkově jste závod vnímala jak?
„Byla jsem navnaděná z těch předchozích, kde se mi dobře běželo, takže jsem se hodně těšila. V prvním kole jsem jela v euforii, že to pojede, ale jak na trať napadala nová deka, tak se to zpomalilo a síly docházely rychleji než v předchozích závodech.“
Celý rozhovor s Gabrielou Soukalovou a další ohlasy z MS v biatlonu čtěte ve čtvrtečním vydání deníku Sport
