Její bilance je suverénní: dva letošní individuální závody, dvě vítězství. „To jsem klikař, že?“ smála se česká biatlonistka Gabriela Soukalová po pátečním triumfu v SP v Ruhpoldingu.
Před startem se z pověrčivosti děsila svého čísla třináct a musela se i vracet pro zapomenutou flintu na hotel. Brzy na to však triumfem znovu ohromila svět. S předstihem si zajistila zisk malého křišťálového globu a do ZOH v Soči objevila novou oblíbenou disciplínu.
Nejprve triumf v Östersundu, teď v Ruhpoldingu. Souhlasíte, že se individuální závody začínají stávat vaší doménou?
„Vidíte, a to jsem tyto závody ještě do dneška moc ráda neměla. Ty delší závody pro mě byly těžší, jenže v poslední době mi naopak začíná to tempo vyhovovat. Navíc se zde klade důraz na přesnost a ne rychlost střelby, což je mi sympatické. Třeba ve sprintu jsou ty rozdíly větší a moje střelba už asi nikdy moc rychlejší nebude. Takže ano, mám teď novou oblíbenou disciplínu.“
A po tomto druhém triumfu jste si v něm už zajistila malý křišťálový globus.
„To je pravda, už mi to také říkali. To je naprostá bomba.“
Pořádné drama jste si ale zažila i před startem. Prý jste zapomněla na hotelu flintu.
„Ano a to, že ji nemám v autě, jsem zjistila asi po dvou kilometrech jízdy. Tak jsem se omlouvala, bylo mi to trapný, protože jsem holkám nabourala harmonogram a kvůli mně přišly pozdě na skitest. Snad se to tím vítězstvím trochu maže.“
Bylo to takové potvrzení toho, že jste startovala s číslem třináct?
„Je pravda, že jsem se toho trochu bála, jsem pověrčivá. Ale pak mě napadlo, že jsem chtěla dát i nějaký dres trenéru Ondřeji Rybářovi, tak jsem si řekla, že tento bude pro něj úplně exkluzivní. Červenožlutý a ještě s třináctkou, to je pekelná kombinace. Snad mu to udělá radost.“
Celý rozhovor s Gabrielou Soukalovou čtěte v sobotním Sportu
