Pojeď, Verčo. Soukalová ztratila žlutý dres, zato si užívala fandění
PŘÍMO Z ITÁLIE | Viděla, jak se její soupeřky rvou o žlutý dres. O dres, který patřil dlouhé týdny ji. A ona jim v tom nemohla zabránit. To ale české biatlonistce Gabriela Soukalové při sobotní stíhačce (v níž kvůli diskvalifikaci po sprintu nestartovala) náladu nevzalo. Křičela: „Go Kaisa go“ nebo „Jeď Verčo,“ V SP spadla na 4. místo a na čele ji vystřídala Norka Tora Bergerová.
Jak moc to tedy bylo pro vás z pozice diváka jiné?
„Je pravda, že to pro mě bylo zpočátku smutné ráno, když jsem si uvědomila, že nejedu. I holky říkaly: To je tak divné, že nejedeš. Ale zase na druhou stranu jsem tu během závodu splnila nějaké povinnosti, dala rozhovory a viděla jsem asi poslední dvě kola závodu. Hrozně mě potěšilo, že vyhrála Andrea Henkelová, já jí fandím, ona je skvělá. Na poslední rovince jsem na ní a na naše holky řvala. Z té atmosféry mi šel mi úplně mráz po zádech.“
Byl to jiný pocit než být sama na trati?
„No, ale jsou to také nervy. Sledovat ten vývoj na trati a na střelnici. Když tam člověk naopak je a ví, že je to jen na něm, tak si to tak neuvědomuje.“
Těšíte se tedy o to víc na zítřejší štafetu?
„Ano, těším se moc. Jezdila jsem tu předtím nějaký silový trénink, jako přípravu před olympiádou, ale jsem takový závoďák tělem a duší. Proto se už těším na štafetu, snad to holkám nezkazím.“
Do závodu nastoupíte i s novým závěrem na zbrani, který vám ve sprintu odpadl. Jak se s ním tedy manipuluje? Není to nezvyk?
„Když si ještě párkrát zasuším na pokoji a trochu se s tím sehraji, tak bych si na to mohla relativně rychle zvyknout. Není to tak velká změna, aby se to nedalo během pár tréninků naučit. Až mě mrzí, že jsem s tou součástkou nezačala jezdit dřív, protože mi to nakonec přijde fajn. Je to přirozenější, než jsem to měla předtím.“
Což je tedy těšně před olympiádou jen pozitivní.
„Ano. Zpočátku jsem měla strach, zda se s to stihnu naučit. Ale jsem ráda, že jsem to nakonec relativně fajn zvládla.“
