Nebýt té jediné chyby na střelnici, byla by Gabriela Soukalová ve sprintu v Oslu na stupních vítězů. Pátým běžeckým časem však česká biatlonistka potvrdila, že se před MS vrací do nadějné formy.
„Může se zdát, že jsem si to užívala, ale nebylo to tak. Ten běžák byl sice dobrý a jsem za to ráda, ale bolelo to od prvního kola. Jela jsem podlahu,“ vyprávěla sedmá žena SP.
Čím to, že jste se střelecky ale i běžecky takhle zvedla?
„To bych taky ráda věděla. Letos to však není poprvé, kdy jsem měla dobrý běžák, ono těch závodů bylo víc… třeba v Ruhpoldingu. Je ale fakt, že po každém takovém závodě se člověk těší na další, jde do něj s nadšením a najednou zjistí, že to už není tak dobré, jako ten minulý den. Letošní sezona je v tom běhu nevyrovnaná, jednou je to super a podruhé to je zase vybojované a hrozně těžké.“
Takže dnes to bylo super nebo vybojované?
„Vybojované. Ale ono těžko říct, všude jsem letos dělala maximum a nemohla zrychlit ani o vteřinu. Podržely mě navíc i lyže, bylo to skluzné, a co jsem ocenila, že se to na trati tak nebořilo jako v minulém závodě. To je pak pro nás, těžší typy, těžké.“ (směje se)
Po poslední střelbě jste navíc držela i třetí místo? Jak moc bylo to poslední kolo tedy těžké?
„Ano, věděla jsem, že jsem mezi prvními třemi. Nevěděla jsem sice o kolik, ale bylo mi jasné, že ty holky mají finiš o kus jinde, takže jsem si moc nevěřila. Říkala jsem si, že kdyby to klaplo být do pětky, bylo by to super. Odevzdala jsem maximum, ale jsem realista a tušila, že to asi neudržím.“
Vnímáte přesto tenhle zlepšený běh i jako určitou naději před MS?
„Ano a jsem za to hrozně ráda. Poslední tři závody jsem byla pokaždé v desítce, čehož si hrozně vážím. Stojí to hrozné úsilí a až teď si uvědomuju, co se mi podařilo všechno v minulosti udělat.“
