Měl blízko druhé stupně vítězů v řadě. Stejně jako další čistý závod ve střelbě. Jenže třetí rána v poslední položce pátečního vytrvalostního závodu v Anterselvě ho srazila "až" na osmé místo. „Že mě ten omyl stál bednu? Takhle nepřemýšlím,“ přiznal Michal Krčmář, který byl opět nejlepším z Čechů a v celkovém pořadí SP mu už patří jedenáctá příčka.
Skutečně to ve vás neškube? Jedna chyba od druhého místa?
„Ne, určitě ne. Já se s oběma stojkami hrozně pral. Nevím, jestli to bylo únavou nebo něčím jiným, ale ty stojky byly strašně vybojované, takže jsem se střelbou maximálně spokojený. Na trati to nebylo úplně ono, i když v posledním kole jsem ještě mohl docela zabrat. Rozjel jsem to hlavou, abych se úplně nevyšťavil a nechytil tam pak nějaké K. O.“
Navíc ta rána vedle nebyla daleko. Prý o milimetr.
„Já se snažil mít každou ránu pod kontrolou, takže věřím tomu, že to žádný kus nebyl. Ale ve finále to nic nemění. Ta rána nespadla a jestli je pět centimetrů nebo pět milimetrů je jedno.“
Nepřipomínalo vám to i čtvrtek u Evy Puskarčíkové, jež si odpálila triumf v poslední střelbě?
„Nad tím moc nepřemýšlel, jel jsem si svůj závod. Rozhodně jsem to neměl až tak dobře rozjeté jako Evička, ale to je jedno. Jak říkám, ty stojky byly vybojovaný. A já jsem s jednou trestnou minutou spokojený.“
Je to potvrzení, že forma jde před MS v Hochfilzenu nahoru?
„Ještě máme soustředění a musíme udělat nějakou práci. Každý bude ladit. Jak to dopadne tady, nebude mít dopad na Hochfilzen. Tam to bude od nuly a každý tam přijede stoprocentně připraven. Budou to úplně jiné závody, ale dobré výsledky odtud budou do závěrečné přípravy uklidněním.“
O to víc, že se vám po bronzu z Ruhpoldingu opět povedlo zopakovat výkon do top 10, že?
„To byl můj úkol. Nechtěl jsem po nějakém svém velkém úspěchu závod totálně zazdít. Chtěl jsem na to navázat dalším kvalitním výsledkem, abych si sám sobě dokázal, že s tím umím pracovat. Jsem spokojený, že se to povedlo. Tohle mě pak posouvá nahoru v sebedůvěře.“
Co vás přesto napadlo, když jste přijel na poslední položku s třemi nulami?
„Já se spíš pral sám se sebou na trati. Už mi začínalo trochu docházet, tak jsem si hlídal tempo, abych se nedostal do stavu, kdy mi dojde, což mi pomohlo nemyslet na ty tři nuly.“
Neblesklo v hlavě: Tak a když dám nulu, můžu mít bednu?
„Já věděl, že jedu vepředu, ale tím, že jsem měl nízké startovní číslo a za mnou byla ještě spousta závodníků, tak jsem s tím nepolemizoval. Kdybych jel se stovkou, tak bych na to asi myslel, ale za mnou teď bylo dalších 80 závodníků.“
Ač jste ale mluvil o docházení sil, finiš vypadal, že jste ho měl skvostný, nebo ne?
„Já právě ve čtvrtém kole cítil, že jedu limit, že už mi začíná docházet. Možná i proto, že jsem se trošku míň najedl, tak jsem si to pohlídal. V tom pátém jsem ale jel, co to šlo, a cítil, že mi nedojde. Hlásili mi, že je to tam ve vteřinkách, tak jsem se s tím pokusil něco udělat. Bolí to tady, ale má to každý stejný.“
Říká se o vás, že jste muž kontaktních závodů, ale ve vytrvalostním jste byl pátý na loňském MS a teď osmý. Mění se něco?
„Já se v každém závodě, do kterého nastoupím, s tím chci popasovat. To spíš, že kontaktní mě víc baví. Jsou to závody, na které se těším, užívám si je a jsou pro mě tak trochu za odměnu.“
Takže teď se už těšíte na ten nedělní, s hromadným startem?
„Určitě. V sobotu se vrhnu na štafetu a pak na masák. Užívám si tu to krásné počasí, což přidává té atmosféře. To je taky za odměnu v něm závodit, i když ty pocity na trati nejsou nejlepší.“
