Ivo Pospíšil
17. prosince 2020 • 04:50

Kokosy na střelnici. O respekt biatlonu bojují Řek, Australanka i Gróňanka

Vstoupit do diskuse
3
TOP VIDEA
SESTŘIH: Toronto - Boston 2:4. Bruins znovu vedou, Pastrňák asistoval
Lokvenc: Chemie Kuchty a Birmančeviče je úžasná! Chorý není zákeřňák
VŠECHNA VIDEA ZDE

Během závodů si jich moc nevšimnete. Kamery je příliš nezabírají. A oni často dojíždějí až ve chvíli, kdy ti nejlepší slaví. Snad jim věnují úsměv. Snad plachý pohled. Tiše ale sní, že jim jednou budou konkurovat. Biatlon, to nejsou jen Norové, Švédi nebo Češi, ale též nadšenci z „exotických“ zemí. „Mají můj respekt,“ uznává český šéftrenér Ondřej Rybář. 



Spatřit jejich jméno a vlaječku ve startovní listině, možná vám proletí hlavou ikonické scény z filmu Kokosy na sněhu. Partička Jamajčanů vyrazí na zimní olympiádu coby posádka prvního jamajského bobu a odráží nejen vlastní pochyby, ale i jedovatý posměch hvězdných soupeřů.

„Hej, Jamajko. Dej si bacha na dvanáctku. Vyhazuje!“

Ta rada filmového Josefa Groola k Derici Bannockovi zní, jako by Johannes Thingnes Bö někomu nyní říkal: „Hej ty tam. Pozor na střelecký stav číslo 1. Fouká tam.“ Určitě by i on někoho našel.

Jen při SP v Hochfilzenu narazíte například na Řeka Apostolose Angelise, Australanku Jillian We-Lin Colebournovou či Ukaleq Astri Slettemarkovou z Grónska. O body zde bojovat nebudou. O stupně vítězů už vůbec ne. Zázrakem by pro ně bylo umístění v top 60 ve sprintu zajišťující jim účast ve stíhacím závodě. Přesto jsou vítaným oživením a sympaťáky.

Kokosy na sněhu? Spíše kokosy na střelnici.

„Některé země se mi líbí víc, některé míň. Zažil jsem například závod, kdy přijeli lidi z Tchaj-Peje, kteří pořádně ani neuměli na lyžích. Když jeli první, tak překáželi. A když byli poslední, tak se na ně zase čekalo. Myslím, že z toho neměli radost ani pořadatelé. Zatímco ta holčina z Grónska je něco jiného – u ní mamka i táta závodili,“ zmínil asistent trenéra Jiří Holubec. A stejně Australanka, jejíž otec rovněž jezdil. Tohle není nic špatného Je to sice netradiční země, ale má to úroveň,“ dodal.

Navíc co člověk, to zajímavý příběh.

Tak třeba právě 25letá Australanka Colebournová vystudovala robotické a počítačové inženýrství a aby mohla doma trénovat, vozili ji rodiče každý víkend do šest hodin vzdáleného lyžařského areálu. Gróňanka Slettemarková si zase ještě teď vzpomíná na své dětské Vánoce v Obertilliachu, kde byli její rodiče na soustředění, nebo obrovské maskoty před závodními areály. Jelikož navíc Grónsko nemá vhodné prostory pro trénink střelby, postupem času se přesunula do Norska, kde studuje na sportovní škole a nově může trénovat i s místním mládežnickým národním týmem pod vedením Halvora Jörstada. Výsledky jsou už znát.

Australanka Jillian We-Lin Colebournová
Australanka Jillian We-Lin Colebournová

Na juniorském mistrovství světa 2019 třeba vyhrála zlato z vytrvalostního závodu na 10 kilometrů před Terezou Voborníkovou a minulý týden nechala za sebou při debutu v SP i dvanáct dalších závodnic včetně Chloe Chevalierové, sestry úspěšné Anais.

„Můj předzávodní rituál? Piju jablečný džus smíchaný se sodovkou a na sobě musím mít určité spodní prádlo. Také se pak věnuji suché střelbě,“ žertovala v rozhovoru pro Biatlonmag.cz.

Má ráda místa s historií, staré budovy a i proto označuje za své oblíbené místo Pokljuku, kde je v blízkosti malebný hrad Bled. „Není to navíc vůbec špatná závodnice. Na juniorském šampionátu byla dobrá,“ podotkl na adresu dvacetiletého talentu český trenér Ondřej Rybář.

Tak třeba jednou, kdo ví…

Když peníze nestačí

Se svým netradičním původem však není Slettemarková jediná. Jen na loňském MS byste našli závodníky z Turecka, Maďarska, Bosny a Hercegoviny, Španělska, Velké Británie nebo dokonce Ariuntungalag Enkhbayarovou z Mongolska. „Když jezdily dříve Holanďanky, trénoval je tam jeden z českých trenérů a měly i kritéria, jak se dostat na OH. Za Řeky zase jezdil Athanassios Tsakiris, který byl ve Vancouveru, a tihle se teď na to snaží s bulharským trenérem navázat. Nebo tu byla i Španělka (Victoria Padial Hernandezová), jež měla bronz na ME v Novém Městě na Moravě a pak byla ve své zemi i poměrně populární,“ vypočítal Holubec.

Koneckonců, proč ale jen vzpomínat.

I Číňané aktuálně angažovali hvězdy. Oleho Einara Björndalena a Darju Domračevovou, aby je pokud možno připravili co nejlépe na olympijské hry 2022. Kvůli aktuální pandemické situaci se sice teď v SP nevyskytují, ale… „Čína je nevyzpytatelná, pamatuji si, že v ženách patřila svého času mezi nejlepší,“ zavzpomínal Holubec třeba na Ribo Sunovou, která na MS Anterselvě 2005 (kde bral dvě medaile Michal Šlesingr) získala stříbro ve vytrvalostním závodě.

V ženském Poháru národů byly tehdy díky vedení Klause Sieberta i výše než Češky. „Jenže pak najednou konec. Uvidíme, zda se zvednou. Peněz do toho narvali hodně,“ připomněl Holubec.

Na druhou stranu, ne vždy peníze stačí na vše. Dostat se ke špici a zůstat na ní, je i o know how, vlivu, trendech a zákulisních kontaktech. „Každý obecně okoukává ty silnější, nicméně prosadit se třeba proti Norům, kteří mají širokou základnu, zkušené lidi a skoro neomezený rozpočet, je těžké. K tomu mají rovněž i nejlepší materiál, k němuž se vy z takové pozice těžko dostanete. Musíte tak mít štěstí, že si vás všimnou třeba firmy, které vám ho poskytnou, ale pokud ne, máte handicap,“ poodhalil Rybář. „I my s tímhle musíme držet krok, protože jsou v tom velké rozdíly, a pokud vám lyže nepojedou, můžete být sebelepší, nadřete se, ale na víc než patnácté místo to nebude,“ doplnil.

Jen budoucnost tedy odhalí, jak bude dál vypadat biatlon za deset, patnáct let. Kolik bude sněhu. Jaká bude situace ve světě. Nebo jak bude postupovat popularita letního biatlonu…

„Kořeny lyžování jsou ve Skandinávii, kde je větší tradice, ale každý si chce realizovat své sny a reprezentovat svou zemi. Co mi snad jen vadí, je, když vidím Koreu a tam ze tří čtvrtin ruský tým. Nevím, co jim to pak přináší za hrdost, když uspěje jejich Rus. Pokud je to ale fakt Australan nebo Gróňanka, má to mé veškeré sympatie,“ přiznal Rybář. „O to víc, že je mi jasné, jak to ve svých podmínkách mají ještě těžší. Vím, že i IBU to nějak podporuje, neboť jim dává různé bonusy na přípravu, aby mohli tento sport rozvíjet,“ dodal.

Jak to zaznělo na konci filmu Kokosy na sněhu? „Servus, Jamajko. Uvidíme se na příští olympiádě. Už jako rovnocenní soupeři.“

ZAJÍMAVÁ JMÉNA V HOCHFILZENU:

Ukaleq Slettemarková (20 let/Grónsko)

Jillian We-Lin Colebournová (25 let/Austrálie)

Amanda Lightfootová (33 let/Velká Británie)

Nika Blaženičová (24 let/Chorvatsko)

Apostolos Angelis (27 let/Řecko)

Damir Rastič (32 let/Srbsko)

Vstoupit do diskuse
3
Aktuální události
Články odjinud


Články odjinud