Koukalová, Moravec, Vítková. Šlesingr. Generace, která v Česku rozpoutala biatlonmánii, je ve sportovní penzi. Namlsaní fanoušci však nadále prahnou po medailích. Dosáhnou na ně jejich nástupci při olympiádě v Pekingu? „Máme osobnosti, o které se můžeme opřít,“ říká Ondřej Rybář, sportovní ředitel a trenér mužské reprezentace.
Na konci listopadu ve finském Kontiolahti vyrazí sportovci na lyžích a s malorážkou na zádech vstříc nové sezoně a zastaví se až v březnu v norském Oslu. Navíc v únoru je čeká bonus v podobě olympijského Pekingu.
„Doufám, že fanouškům budeme dělat radost. Těžko dělat prognózy z testování a z letních závodů, realitu vždycky ukáže až sezona. Ale příprava proběhla podle plánu. V globálu se povedlo všechno odtrénovat,“ rekapituluje Ondřej Rybář.
Příznivci byli léta zvyklí na pravidelné porce medailí od Koukalové, Vítkové či Moravce. Ale ti už nezávodí. Jak jsou na tom jejich nástupci?
„Mladá krev to bude mít zase o něco těžší, protože když se podíváme napříč sporty, konkurence se hrozně vyrovnává. Je to dané dostupnými informacemi o tréninku, migrací trenérů a podobně. Rozdílnost mezi zeměmi se zúžila. Jestliže před deseti lety bylo v biatlonu top pět národů, dnes už deset národů může sahat po medaili. Pro nás je nová generace, se kterou se snažíme pracovat, momentálně silnější v klucích, ale potřebují čas se rozkoukat.“
Dokdy?
„Já dávám největší mezník toho, kde by tahle generace měla dát o sobě výrazně vědět, na mistrovství světa v Novém Městě v roce 2024.“
Co do té doby?
„Nemyslím si, že bychom neměli lidi, kteří můžou být na pódiu. Ale na světovém šampionátu u nás by měli být mladí závodníci zralejší.“
Když jsme spolu mluvili před pár lety, říkal jste, že nemáte strach, že by sláva a lepší podmínky zkazili Moravce a spol., ale že máte obavu o to, jestli si jejich následovníci budou umět vážit většího komfortu. Jaká je skutečnost?
„Nemůžu říct, že by si toho nevážili. Když se na to podíváme v globálu, není to problém, je to změna. Staré časy vrátit nemůžete a nikdo je ani vracet nechce. Podmínky jsou jiné a možnosti rozptýlení mladých jsou dnes také odlišné. Spoustu mladých sportovců odvádí od sportu jednodušší dobývání cílů a snů. Dneska se spousta mladých lidí snaží prosadit přes sociální média. Dřív se chtěli v něčem prosadit a bylo to vidět na práci okolo.“
V čem se to projevuje?
„Dneska rodiče děcko skoro všude dovezou. I na trénink. Tam dítě odtrénuje a pak si myslí, že už nic moc dělat nemusí. Postrádám dravost, přirozenost a přesvědčení, že pohyb je nedílnou součástí života. Nejde jen o profesionální sport, jde o radost z pohybu. Zahrát si fotbal s kamarády, projet se jen tak na kole. Přijde mi, že je to jen profesionální sport a pak nic moc okolo. Teď to říkám obecně. Najdou se výjimky, abych někomu nekřivdil.“
To je snad všem pochopitelné.
„Ale i s tímhle se musí naučit rodiče, trenéři i samotní sportovci žít. Musí vědět, že tím, co dělají mimo trénink, získají benefit, ze kterého pak mohou ve starších kategoriích těžit. Že si to ne všichni uvědomují, není tím, že by si mladí nevážili věcí. Je to dobou, ve které jsou některé věci daleko jednodušší než v minulosti. Pokud ale někdo chce být na vrcholu, chce být olympijským
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
