Ve stíhacím závodu si česká hvězda Markéta Davidová polepšila o osm příček. Radost měla hlavně z kvalitního běhu, díky kterému ji nyní závodění baví. Užila si ale také společně s velkou kamarádkou Evou Puskarčíkovou ceremoniál, při kterém konečně dostala bronzová štafeta ze Soči své medaile. „S Terkou Voborníkovou jsme to sledovaly ze střelnice,“ prozradila. Jaký vzkaz vyslala v pátek neukázněným fanouškům?
Atmosféru v Novém Městě na Moravě si čeští závodníci náramně užívají. Bylo tomu tak i v případě Markéty Davidové v pátek, kdy ve sprintu skončila šestnáctá, a ještě víc v sobotu, kdy brala ve stíhacím závodu osmou příčku. Jenže byl i okamžik po závodu, který si příliš neužila. Na Instagramu potom k příspěvku organizátorů vyzývajícím fanoušky, aby respektovali osobní prostor závodníků, přidala: Děkuju všem, co se dnes chovali slušně. Prosím, zkuste se vždy každý sám zamyslet, jak moc by vám to bylo příjemné, kdybychom si otočili role. Po sobotním závodu snad už podobné záležitosti řešit nemusela a může se soustředit na nedělní smíšené štafety.
Jak jste si zazávodila ve stíhačce?
„Musím říct, že když mám dobré lyže a cítím se na nich dobře, tak mě závodění i baví.“
I střelba, kdy jste chybovala dvakrát, byla dobrá, ne?
„Dvojka mě mrzí, ta asi byla zbytečná. Nebo zbytečná… Malinko jsem pospíchala, asi to chtělo trochu víc respektu u střelby. Na druhou stranu mi tam popadalo pár kalibrů, takže asi je to nula k nule. Občas máte štěstí a občas ne.“
V posledním kole jste byla chvíli i kousek od šestého místa. Nebyly už pak síly?
„Spíš jsem doufala, že se udržím s Denise (Herrmannovou-Wickovou). Kolo předtím nejela tak rychle na to, abych se s ní nezvládla držet. První polovinu kola se mi to dařilo, ale pak mi frnkla. Bohužel má poslední kola nejsou letos taková, jaká bych si představovala. Ale neměla jsem lehké soupeřky, tak to je.“
V pátek za vámi přijela vaše velká kamarádka Eva Puskarčíková, která si v sobotu převzala bronzovou olympijskou medaili ze štafety ze Soči. Byla to pro vás motivace navíc?
„S Terkou Voborníkovou nám na střelnici taky ukáplo pár slz, když jsme je viděly, jak brečí. Jsme nějaké citlivé teď. Jsem ráda, že si to užila, bylo na ní hrozně vidět, jak moc se na to těší. Dost tím teď žila, tak jsem za ni strašně ráda. Trochu mě mrzí, že pořád jsou případy ve sportu, kdy se to musí řešit takhle zpětně. Nejlepší by bylo, kdyby se tohle vůbec nestávalo. Ale to, že se medaile předávala tady, je docela dobrá satisfakce.“
Sportovci chtějí být před závody ve své bublině. Bylo toto předávání medailí příjemným vyrušením?
„Ano. Snažila jsem se to využít pozitivně. Bylo mi jasné, že rituály, kdy si člověk chce dělat věci po svém a mít ráno klid, to tady mít nebudu. Smířila jsem se s tím dopředu, a snažila jsem se si to užívat.“
V pátek jste na sociálních sítích vyslala vzkaz, aby fanoušci respektovali osobní prostor sportovců…Předtím se to nedařilo?
„Bohužel ne. Musím říct, že 98 procent lidí se k nám chová slušně a tak nějak normálně jako k lidem. Těm děkuju. A těch pár, co se našlo, oni moc dobře ví, kdo to byl, doufám, že si to vezmou k srdci a trochu s tím něco udělají. A nebylo to jen ke mně, ale i k ostatním.“
