Romana Barboříková
20. března 2023 • 14:35

Voborníková o konci sezony: Loni jsem se nevyřádila, teď dám nohu na gauč

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Po konci silné generace v čele s Gabrielou Soukalovou a Ondřejem Moravcem se zdálo, že český biatlon teď spoléhá především na Markétu Davidovou. Tato sezona však ukázala, že tomu tak brzy být nemusí. Růžky už začali vystrkovat také mladí, ze kterých se nejvíc ukázala Tereza Voborníková. Ta se v posledním sprintu sezony poprvé v kariéře probojovala do nejlepší šestky v závodu Světového poháru. Co ji však na konci sezony trápilo?



V minulém roce prožila velice úspěšné mistrovství světa juniorů, ze kterého si přivezla dvě zlaté a jednu bronzovou medaili. V této sezoně už se Tereza Voborníková plně zařadila do seniorského týmu, se kterým kromě toho v Annecy absolvovala všechny závody Světového poháru. Hodně pak všechny překvapila při své premiéře na mistrovství světa v Oberhofu, kde poprvé slavila výsledek v top 10, konkrétně 7. místo ve stíhacím závodu. Jak sama hodnotí uplynulý ročník a na jaké dobroty se těší domů?

V nedělním závodu jste dojížděla do cíle, ve chvíli, kdy už tam naplno probíhalo loučení velkých hvězd jako Marte Olsbuová Röiselandová, Denise Herrmannová-Wicková, Tiril Eckhoffová a dalších. Jak jste to vnímala?
„Bylo tam hodně lidí. Samozřejmě člověk dojíždí závod, takže je rád, že je rád, ale teď s odstupem času si uvědomuju, že je fajn vidět to takhle zblízka. Už předtím bylo strašně emotivní, jak se holky se všemi loučily skrz sociální sítě, Denise v sobotu obrečela výsledek (1. místo ve sprintu). A v neděli tam byly konfety, sportovci a realizační tým navlečený v tričkách těch lidí, co končí. Takovéhle zakončení je určitě sympatické, když je to s diváky, a ne jak to bývalo za covidu, kdy se loučil třeba Ondra Moravec. Takže to bylo hezké důstojné rozloučení s těmi, které končí.“

Jak se cítíte na konci sezony?
„Popravdě jsem ráda, že už je konec. Bylo toho hodně, člověk je hrozně často pryč. Už bych si nedokázala představit ani jeden závod navíc. Oproti loňsku, kdy jsem byla ještě taková nevyřáděná, letos to mám přesně naopak a už se na odpočinek těším. Takhle mi závodění bohatě stačilo.“

Pocítila jste úplný přechod mezi seniory, co se týče náročnosti programu, ve velké míře?
„Řekla bych, že ano. Navíc jsem si přidala mistrovství Evropy. Měla jsem sice o dva závody víc, ale člověk je tam celý týden, takže je to další štace. Ale i tak, absolvovala jsem celý Světový pohár, kde je i psychická zodpovědnost a únava mnohem větší než v IBU Cupu, kde si člověk občas odskočí do svěťáku. Letos jsem to absolvovala se vším všudy a jsem z toho řádně vyčerpaná.“

Jaká byla tato sezona a přechod do SP s ohledem na to, že jste byla juniorskou mistryní světa z minulého roku?
„Popravdě jsem hrozně ráda, že jsem zaznamenala zase progres, nedošlo k žádné stagnaci a vylepšila jsem si maximum v SP. Zrychlila jsem se, možná i o nějaké procento zlepšila střelbu. Ale to se nedá moc srovnávat, protože jsem loni objezdila spoustu závodů v IBU Cupu, letos už fakt všechno ve svěťáku. Takže hlavně běžecká část se oproti loňsku zase zvedla. Juniorské medaile pro mě byly doteď nejvíc. Teď když už člověk dokáže navázat i dvěma umístěními v desítce, tak je to super pocit a další zadostiučinění, že progres je tam oproti loňsku velký. A že přechod z juniorů není výsledkově tak dramaticky rozdílný. Když se člověk trefí a sejde se mu to, tak je schopný bojovat o desítku i tady.“

V sobotu jste si po sprintu v Oslu užila poprvé v kariéře v SP i květinový ceremoniál, když jste dojela šestá. Jaké to bylo?
„Asi mi to pořád ještě nedošlo, že je to ten top, kam se člověk chce dostat. Tady už jím nejsou úplně medaile jako v juniorech. Tam bych s šestým místem nebyla stoprocentně spokojená, ale tady je to naopak a i to šesté místo už je totální spokojenost. Tím, že to bylo poprvé, svítilo sluníčko, myslela jsem si, že je to poslední závod, než jsem zjistila, že jsem si tím zajistila i masák. Takže jsem si říkala, že by to bylo krásné zakončení. Loni bych si o tom mohla nechat zdát a letos se mi to podařilo ve sprintu, takže už se těším na další sezonu a jsem zvědavá, co mi to zase přinese.“

Co vám z této sezony nejvíc utkví v paměti, až se za pár týdnů ohlédnete?
„Určitě mistrovství světa, protože bylo první mezi dospělými. Absolvovala jsem tam všech sedm závodů. Všechny tři štafety pro mě byly zážitek, i stíhačka, kdy jsem mohla být poprvé v desítce, navíc jsem tam u toho měla rodiče. Takže asi nejvíc budu vzpomínat na mistrovství světa.“

Zmiňovala jste v uplynulé sezoně progres v běhu. Je to ta věc, na kterou se budete chtít ještě víc zaměřit v přípravě na tu další?
„Určitě ano. Od začátku sezony jsem věděla, že můj nedostatek bude běh. I když, myslela jsem si, že budu líp střílet, to mě popravdě teď dost mrzí. Střelba nebyla, jakou bych si představovala. Takže primárně budu chtít stabilizovat střelbu, abych se vyvarovala dvojkám, trojkám. Loni jsem snad žádnou trojku nedala a letos jsem jich tam odpálila poměrně dost. A určitě i běžecká část. Ráda bych se připravila na silovou část v posilovně, kde to určitě nemám moc dobře uchopené. Odtrénovat zase další spoustu hodin a zase tam o nějakou tu sekundu na kilometr se zrychlit.“

Odešlo hned několik hvězd. Je to určité uvolnění pozic, díky kterému to budete mít teď zase o něco snazší se propracovat výš?
„Myslím, že ne. Už letos holky stejně staré jako já nebo i mladší jezdily výborně a za rok budou doskakovat zase ještě mladší a ty stejně staré se zlepší. Určitě neplatí, že když skončí čtyři takhle výborné závodnice, tak se posunu o čtyři místa.“

Už máte po sezoně. Na co se nejvíc těšíte v následujícím týdnu?
„Hlavně na odpočinek a až se potkám se všemi svými blízkými a s přítelem, se kterým jsme se dlouho neviděli. Taky mám už nějakou dobu zánět achilovky, už mám hrozné bolesti, takže se asi nejvíc těším, až budu mít klid a dám nohu do pořádku.“

Dřív jste ale nedala nějak znát, že by vás něco zdravotně omezovalo…
„Nechtěla jsem, aby se mě na to pořád někdo ptal. Myslím, že tady uvnitř týmu jsem kňourala dostatečně, že už toho všichni měli i plné zuby. Ale to je fakt taková bolest, že občas se to muselo nějak vyventilovat ven.“

Budete to řešit jen s fyzioterapeutem, nebo budete muset vyhledat i lékaře?
„S Romanem Karpíškem (fyzioterapeutem) jsme to řešili už v Novém Městě, ale je to zánět a na ten pomůže jen klid a led. Takže v tuto chvíli mi nepomůže nic než hodit nohu na gauč a nechat to v klidu.“

Těšíte se domů na oblíbené sladkosti? Nebo na co se vám nejvíc sbíhají sliny?
„Popravdě teď na Holmenkollenu bydlíme v super hotelu, kde je skvělé jídlo, takže nemám žádnou stravovací krizi. Ale dlouho jsem neměla nic čínského nebo vietnamského, takže na to se těším asi nejvíc.“

Talentovaní čeští biatlonisté Tereza Voborníková a Mikuláš Karlík tvoří pár
Talentovaní čeští biatlonisté Tereza Voborníková a Mikuláš Karlík tvoří pár

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální události
Články odjinud


Články odjinud