Těší se na něj. Světový pohár v Oslu je pro biatlonisty vždycky předehrou pro blížící se dovolenou. Jenže v neděli při něm ukápla i řada slz. Ne snad, že by závodníkům bylo tolik líto, že sezona končí, to spíš naopak. Teď se ale loučila řada ženských hvězd, bez nichž už tento sport nebude takový.
Kapesníky do ruky a jde se na to. Závěr závodu s hromadným startem žen včera nabídl velkou spoustu emocí. V řadě případů, třeba i u Markéty Davidové, nejdřív rozčarování z toho, že jim hustá mlha, ve které se přeci jen závodilo, zhatila dobrý výsledek.
„Bohužel jsem nic neviděla a taky to podle toho dopadlo. Neviděla jsem bílé a černé, měla jsem to celé šedivé. Kvůli těmhle podmínkám nám v pátek rušili sprint… Chápu důvod, proč to potřebovali pustit, ale v těchto podmínkách se to nedá moc ovlivnit,“ vyprávěla česká reprezentantka, která na poslední položce čtyřikrát minula.
Spoustě biatlonistek už ale byl tento výsledek tak nějak jedno. Ne tak Marte Olsbuové Röiselandové, která se před domácím publikem chtěla co nejlépe rozloučit s veleúspěšnou kariérou. A také se jí to povedlo. Majitelka třinácti zlatých medailí z mistrovství světa a tří olympijských dojela do cíle jako druhá.
Veškerá pozornost se ale okamžitě stočila na ni. Vždyť na domácí hrdinku už za cílovou čarou čekala velká část týmu oblečená do speciálních triček. V rukou měli šampaňské, kytici a nachystané korunky pro své dvě královny. Vedle Olsbuové Röiselandové se totiž s kariérou loučila také Tiril Eckhoffová, která však v celé uplynulé sezoně kvůli zdravotním komplikacím nestartovala.
Nebyly jediné, komu během následujících pár desítek minut musela ukápnout slza. Na Anais Chevalierovou-Bouchetovou v cíli zase čekala tříletá dcerka oblečená v barevné kombinéze. A také ona se od svého týmu dočkala sprchy šampaňského a konfet.
Zahanbit se pak nenechal ani tým Německa loučící se s mistryní světa z letošního Oberhofu Denise Herrmannovou-Wickovou a Finové. Ti zase vítali po posledním závodu kariéry manželku českého šéfa servisu Mari Ederovou.
Za „páskou“ bylo v jednu chvíli tak husto, že další závodnice vjíždějící do cíle skoro neměly kudy projet. Kdo by se ale zlobil. Vždyť to byla pocta těm největším biatlonistkám posledních let. I když byla trochu zahalená v mlze.
