Dokument o životě biatlonistky Gabriely Soukalové má za sebou další milník. Režisér Petr Větrovský představil novinářům v pražském klubu Goldfingers trailer a emotivní sestřih si vysloužil potlesk. „Ten tu měl akorát Jean-Claude van Damme. Je to dobrý signál,“ usmál se. Samu hrdinku těší účast biatlonových hvězd v čele s Martinem Fourcadem či Dorotheou Wiererovou. Po premiéře, která se plánuje na 7. března, se Soukalová s filmem vydá na malé turné po Česku.
Před šesti lety o vás vyšla kniha, je film jejím pokračování?
„Řekla bych, že i ta kniha je součástí příběhu. Ten film jsou v podstatě zfilmované všechny etapy mého života do aktuálního dne.“
Obsahuje i kontroverzní témata?
„To je otázka pohledu, z mého pohledu to nejsou až tak kontroverzní témata. Musím říct, že každé období s sebou neslo svoje. Je i spousta témat, která člověku nepřijdou tak důležitá, nebo někomu kontroverzní, a přesto ve mně vyvolávají velké emoce. Je spousta chvil z kariéry, které ve mně takhle působí. Je spousta závodů, na které jsem si vzpomněla a říkala jsem si, že mě vlastně mrzí, že jsem za tou kariérou nemohla udělat úplnou tečku. Myslím, že tou tečkou je tak trošku dnešek. Až bude ten příběh v kinech, tak to pro mě bude takové pomyslné rozloučení s kariérou.“
Ve filmu vystupuje spousta velkých biatlonových jmen včetně Martina Fourcada, Johannese Thingnese Böa, Dorothey Wiererové, Kaisy Mäkäreinenové či Tiril Eckhofové. Kdo přišel s návrhem je oslovit?
„To byl můj nápad a štábu se to líbilo. Objížděla jsem je osobně a byla jsem za to moc ráda. Každé setkání jednotlivě bylo moc příjemné. Teď jsme se s mnoha z nich sešli v Novém Městě, na to původní setkání jsme navázali, jsem moc ráda, že jsou tam pořád hezké vazby i několik let po konci kariéry. V příběhu vystupuje i moje nejlepší kamarádka Jitka Landová a spousta dalších. Nemůžu zapomenout na Ondřeje Moravce a Michala Krčmáře. Z minulosti je tam trenér Ondřej Rybář nebo Jirka Hamza, předseda svazu.“
Zrovna s nimi jste ale v minulosti měla spory...
„Já jsem trvala na tom, abychom nabídli možnost výpovědi i lidem, s nimiž v určitých obdobích byly třecí plochy. Takže jsme oslovili všechny bez rozdílu. Každý měl prostor se vyjádřit. A za to jsem moc ráda, vnímám to jako spravedlivý krok.“
Byl někdo, kdo odmítl?
„Trenér Jindřich Šikola, potom Verča Vítková, někdejší kolegyně z reprezentace. A třetí osobou, která se mi odmítla se vyjádřit, byl můj exmanžel.“
Co pro vás bylo během natáčení nejtěžší?
„Přiznám se, že ze začátku, jak jsem neměla úplně dobré zkušenosti s novináři, bylo náročné najít si důvěru ke štábu. Není to z mé strany vůbec nic špatného vůči nim, ale když nemáte dobrou zkušenost, jste opatrnější. Já jsem to tak měla, trvalo několik měsíců, než jsem sama sobě dovolila se posouvat blíž k nim. Myslím si, že se to povedlo. Vlastně mě mrzí, že to natáčení končí. V závěrečné fázi už to fungovalo úplně nejvíc přirozeně. Člověk neměl zábrany, beru ty lidi jako přátele. Myslím, že tím to možná získává větší hodnotu. Nejtěžší bylo odstranit ty bloky.“
Bylo pro vás důležité promluvit i o vašich problémech s poruchami příjmu potravy?
„Budu moc ráda, když to bude mít přesah i do téhle problematiky. I porucha přijmu potravy je moje téma, které jsem řešila, spoustu let jsem během kariéry bojovala hlavně s bulimií. Byla to pro mě taková cesta sebepřijetí. Velká část veřejnosti žije v bublině, že když je člověk úspěšný, daří se mu, v životě mu vychází všechny možné věci, tak to může znamenat, že je se sebou v pořádku, že má k sobě hezký vztah. U mě to tak nebylo, trvalo poměrně dlouho, než jsem na to přišla, než jsem si uvědomila tu svoji sílu, než jsem se začala mít ráda se všemi klady, ale i zápory, se všemi chybami, které mám. Já jsem ráda, že se to povedlo. A doufám, že se to povede i lidem, kteří trpí poruchami příjmu potravy. Myslím, že mám k sobě hezký vztah, to sebepřijetí hraje klíčovou roli v uzdravování se.“
Pomůže film i vašemu Nadačnímu fondu Gabi, který se o lidi s poruchami příjmu potravy stará?
„Ráda bych, aby lidi mohli během filmu na tento nadační projekt přispívat přes QR kód. Zároveň jsem pracovaka poslední půlrok na vyhotovení sochy v životní velikosti, která se bude dražit. Dělala jsem z hlíny velkou postavu s výškou asi 175 centimetrů, s podstavcem 180. Je to socha ženy, která drží v dlaních svoje vytržené srdce, které je porostlé květinami. Má to symbolizovat radost, že ta žena našla svoji hodnotu a teď se jí v podobě čisté lásky vrací zpátky. Bude se jmenovat Sebeláska. Doufám, že se někomu zalíbí, a že na ni budu moct navázat. Za posledních patnáct let jsem nenašla nic, co by mě takhle extrémně bavilo.“
Jaké poselství by film měl sdělit?
„Ten můj film má název ´Pravda se pořád vyplatí´. V období po té knize jsem kolikrát přemýšlela, jestli se vlastně ta upřímnost a ta pravda, náš náhled na tu realitu, jestli se to vůbec vyplatí. Po ukončení kariéry a vydání knihy jsem neměla snadné roky života, ale došla jsem k závěru, že se to vyplatí. Že by člověk měl jít za tím, čemu věří a nelitovat toho, i za tu cenu, že to nemusí přinést ovoce, naopak to může přinést nepřijetí, názory, které se neslučují s vaší pravdou. Ale já toho nelituju, že jsem to udělala. Přála bych hodně sil i ostatním, aby si vždycky šli za tím, čemu věří.“
Tour po Česku - Noc s legendou
Po premiéře filmu Pravda se pořád vyplatí, která je naplánována na 7. března, se Gabriela Soukalová vydá do několika českých měst na turné, během něhož snímek osobně představí divákům. Chystá se hlavně do míst, která mají v jejím životě i v její biatlonové kariéře zásadní význam.
„Rozhodně nemůžeme vynechat Nové Město na Moravě, potom určitě moje rodné město Jablonec nad Nisou. Dále se vydáme do zastávky Letohrad, kde je velké přípravné biatlonové centrum. Potom Hořovice, v těch jsme taky strávila kus životní etapy. V Berouně plánujeme akci někdy během léta, rádi bychom ji dělali v místním letním kině,“ říká Soukalová.
Představení během turné proběhnou v rámci akce Noc s legendou, které se zajímavými osobnostmi pořádá režisér a producent filmu Petr Větrovský.
„Film je o tom, co všechno se vám v životě může stát, co všechno můžete ztratit, když jste úplně na vrcholu, jste nejlepší na světě a naučil jste lidi dívat se na bialton,“ vysvětluje Větrovský. „A je i o tom, jak rychle můžete spadnout dolů. A pak naopak uvidíte, jak se můžete zase odrazit nahoru. Nejdůležitější je, že vždycky najdete cestu zpátky nahoru a neměli byste se vzdávat.“
