Kvůli pandemii covidu a pravidlům s ní spojených tady byl biatlonový Světový pohár naposledy před pěti lety. Jak ale teď biatlonisté zjišťují v Soldier Hollow, moc se toho nezměnilo. Americký venkov s rozlehlými pláněmi zůstal stejný. Jen se sněhem je to trochu horší. V Kanadě, kam se týmy po víkendu přestěhují, se zase obávají krutých mrazů.
Pro biatlonového fanouška v Evropě to není zrovna nejlepší řešení. Světový pohár se vrátil také do Severní Ameriky, kdy v pátek startují v Soldier Hollow v USA první závody. Jenže většina z nich je až pozdě večer, druhý závod dne dokonce od 23 hodin SEČ.
Také biatlonisté, kteří tady pět let nebyli, si musí zvykat na časový posun, v případě střediska vystavěného pro ZOH 2002 i na vyšší nadmořskou výšku.
„Když jsme cestovali na západ, tak to pro mě vždycky bylo lepší než směrem na východ, což byly třeba olympiády. Ale letos musím říct, že mi cestování vzalo hodně sil. Možná to bylo i tím, že jsme z Norska letěli v pondělí přes Prahu a až pak do Ameriky, takže cestovní dny byly dva. A ještě ve čtvrtek jsem se z toho vzpamatovával,“ přiznal Michal Krčmář, který jako jediný SP v americkém středisku pamatuje.
„Tělo dostává zabrat a opravdu teď dělám maximum, aby byl co nejvíc použitelný a schopný závodit. Je hezké podívat se do Ameriky a Kanady, ale to cestování je velice náročné,“ dodal Krčmář.
Podobně to má i Lucie Charvátová, která byla před lety při severoamerické štaci jen v kanadském Canmore. V Soldier Hollow je tak nováčkem.
„Nevěděla jsem, co od toho očekávat. Věděla jsem jen, že je to ve vysoké nadmořské výšce a z televize si pamatuji zasněženou krajinu a slunečné počasí. Přála jsem si ale, abych se sem mohla podívat už jen proto, že se tady konaly olympijské hry. Je to jiný svět, než na jaký jsme zvyklí z Evropy a cestování na jiný kontinent je vždycky velký zážitek,“ řekla jednatřicetiletá biatlonistka.
Ani ona ale tentokrát cestování nesnášela nejlépe. „První dvě noci po příletu jsem chodila spát v osm a spala jedenáct hodin. Před prvními závody nezbývá moc času dostat se ‚do pohody‘, a tak lze předpokládat, že na některých závodnících se taková cesta nemile podepíše i ve výsledku závodu,“ dodala Charvátová.
V americkém olympijském středisku bývaly většinou dobré sněhové podmínky. Tentokrát jsou však hodně podobné těm v Evropě.
„Pokračuje to v podmínkách, co jsou nastolené už od Oberhofu. Ale na druhou stranu už vysvitlo sluníčko, takže den je o něco veselejší. Ale teploty okolo sedmi až deseti stupňů, opravdu teplo, rozbředlý sníh, mokrý, který moc nejede. Do toho lehce pofukuje vítr, takže uvidíme, co nás ještě čeká. Má se trochu přes noc ochlazovat, což by tomu mohlo pomoct. Ale každopádně zima tady rozhodně nepanuje,“ potvrdil Krčmář.
Soldier Hollow navíc patří k výše položeným střediskům (1695 m n. m.), takže se závodníci musí vyrovnat i s tím. „Pro mě to bude velmi obtížné, protože ani trať není jednoduchá, jako například v Anterselvě. Je to nové místo, ze kterého si budu chtít odvést pěkné vzpomínky, protože se sem už pravděpodobně nikdy nepodívám,“ uvědomuje si Charvátová.
Po závodním víkendu se pak biatlonisté přesunou do kanadského Canmore. „Tam si vzpomínám hlavně na velké mrazy, protože opravdu bylo -25, posouvali nám závody a čekalo se, až se trošku oteplí,“ vybavil si nejzkušenější český muž.
Také Charvátové utkvěla v paměti velká zima. Ale nejen ta. „V Canmore jsem závodila už třikrát. Je to krásné místo, menší vesnička pod horami, někdy přezdívaná jako ‚Czechmore‘, protože se tu vždy můžete setkat se spoustou Čechů. Vždycky se ráda kochám zasněženými vrcholky hor. Ráda bych si jednou v zimě ještě zalyžovala na pěkném umrzlém sněhu, a tak doufám, že v závěru sezony se mi to v Canmore ještě poštěstí. Trochu se ale obávám mrazů, které už nejednou zhatily starty závodů.“
Podle předpovědi na další týden to však nevypadá, že by se museli sportovci velkých mrazů děsit. Mrznout má v noci, přes den by ale, stejně jako v USA, měly být teploty v plusových hodnotách.
