Krýzl se nahání s mladíky. Firmu na lyže nadchnul, láká ho Peking | iSport.cz
Ivana Jakoubková
4. prosince 2020 • 18:38

Krýzl se nahání s mladíky. Firmu na lyže nadchnul, láká ho Peking

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Sparta - Mladá Boleslav: Pavelka přichystal pozici Karlssonovi. Švéd prostřelil Diviše, 1:0
Guľa: Ceníme si týmového vítězství, gól jsme tam dotlačili
VŠECHNA VIDEA ZDE

Krouhá už šestnáctou sezonu ve Světovém poháru, v české reprezentaci je zdaleka nejstarší. Souboje s mladíky ho posouvají dopředu. „Nutí mě překonávat sama sebe, chodit přes komfortní zónu a držet na hraně strach,“ říká alpský lyžař Kryštof Krýzl (34). Ví, jak chutná umístění v top 10 mistrovství světa i jak umí člověka potrápit COVID-19. Krátce před OH v Pchjongčchangu si přetrhl kolenní vaz, minulou zimu myslel, že kvůli zraněnému kotníku končí. Další olympiáda ale láká.   



Výkop Světového poháru v rakouském Söldenu mu nevyšel, ani paralelní díl v Lechu/Zürsu úplně nedopadl. Kryštof Krýzl před sezonou prohlašoval, že lepší přípravu nezažil, a pořád doufá, že se to projeví. Třeba už tento víkend v italské Santa Caterině, kde jsou na programu dva obří slalomy. „Jenže jsem zrovna upadl při Evropském poháru a zničil závodní lyže. Trochu komplikace, ale nedá se nic dělat,“ pokrčil rameny Krýzl. Jede se dál.

Dost velká nepříjemnost vás potkala už začátkem srpna, kdy vás postihl koronavirus.
„Bylo mi fakt docela zle. Přitom jsem se nakazil zrovna ve chvíli, kdy jsem se cítil v podstatě nesmrtelnej. Na druhou stranu si myslím, že se před tím virem moc ubránit nedá, čili bych to stejně asi někdy chytil. A kdyby se to stalo během sezony, důsledky by to mělo daleko horší, bylo by to smrtící. Tedy, to je blbý slovo. Myslím sportovně smrtící. Člověka to zasáhne, fyzička brutálně spadne, k tomu 14 dní karantény. Prostě uteklo by mi strašně moc příležitostí.“

Krizových situací jste nezažil zrovna málo. Během minulé sezony jste si zranil kotník.
„Proto mi ani moc nevadilo, že sezona skončila předčasně. Využil jsem toho, abych se dal pořádně do kupy. A když přišla na jaře karanténa, zařídil jsem si docela dobře posilku a měl jsem klid na přípravu. Rodiče mají v Jilemnici barák s velkou zahradou, byla výhoda, že jsem mohl být tam. Měl jsem tam všechno, co jsem potřeboval, trenér mi posílal onlajn tréninky. Pohyboval jsem se v lese, kde jsem za celý den nepotkal živáčka. V Praze bych asi chcípnul.“

Kryštof Krýzl

Narozen: 12. října 1986 (34 let)
Klub: Dukla Liberec
Největší úspěchy: Osmý ve slalomu a jedenáctý v superkombinaci na MS 2007 ve Val d´Isére, devátý v superkombinaci SP 2008 ve Val d´Isére. Vyhrál obří slalom Evropského poháru 2009 v Levi.
Přezdívka: Kitan
Zajímavost: Odjel 198 závodů Světového poháru, startoval na zimních olympijských hrách 2006, 2010 a 2014 a na osmi světových šampionátech. Reprezentantem byl i jeho bratr Jonáš, otec Aleš vedl dříve úsek alpských disciplín Svazu lyžařů České republiky.

Berete to s nadhledem, ale zranění přišlo zrovna v době, kdy jste se vracel po tom předchozím a měl jste znovu naskočit do Světového poháru. To muselo být hodně nepříjemné.
„Jo, bylo to drsný.  Ve chvíli, kdy se mi to stalo, jsem měl pocit, že kotník je úplně hotovej, že ho mám na kaši. Hned mi prolétlo hlavou, že končím kariéru.“

Až tak?
„Jo. Bolelo to tak, že jsem byl přesvědčený, že mám zpřetrhané vazy, že budu muset na operaci a že to znamená třeba rok v háji. Přišlo mi docela reálný, že to je konec kariéry. Pak se ukázalo, že to není tak hrozný, jak to vypadalo. Měl jsem rupturu vazů, docela těžký edém, což je kostní otok, ale dalo se s tím pracovat.“

Jak pracovat?
„Docela s bolestmi, ale přece jen jsem absolvoval svěťák v Japonsku a na to, že jsem neměl moc tréninku, jsem podal super výkon. Sám jsem byl překvapený. V šílených podmínkách jsem skončil do půl vteřiny od postupu do druhého kola, nikdo s vyšším startovním číslem se k tomu nepřiblížil. Hrozně mě nakopla reakce lidí od firmy Atomic, která mi dodává lyže. Byli úplně nadšení, hrozně můj výkon ocenili. To potěší. Co si budeme říkat, lyže jsou pro mě zásadní.“

Co to znamená, šílené podmínky?
„Hrozně špatná trať. Nejvyšší startovní číslo, které se dostalo do třicítky, bylo 34 nebo 35. Jen dva lidi s horším číslem než třicet postoupili do druhého kola! A já a jeden mladej Rakušák (Adrian Pertl), kterej pak byl na bedně ve svěťáku ve slalomu, takovej velkej talent, jsme byli jediní, kdo na té rozbité trati zezadu atakovali postup. On byl nakonec třiatřicátej, já pětatřicátej…. A lidi od Atomiku říkali: Tyjo, kdybys nebyl zraněnej, teď jezdíš úplně v pohodě do třicítky. To byla smůla! Na příští rok ti dáme dobrej materiál… Což pak splnili, a to mě hodně povzbudilo.“

Asi vás taky potěšilo, že se vám dařilo právě v Japonsku, ke kterému máte blízko…
„Je to tak. Japonsko mě hodně baví. Nevím, kdy přesně to vzniklo, ale jako malej kluk, mohlo mi být tak osm, jsem viděl starý film od (japonského režiséra) Akiry Kurosawy. Starej černobílej samurajskej film. A já jsem tomu úplně věřil, samurajové mě brutálně pohltili. A někdy před pěti lety jsem se dostal poprvé do Japonska, jejich kultura mě hrozně vtáhla.“

Pořád vás to drží?
„Určitě, třeba zrovna když jsme tam minule byli, měli jsme trošku víc času. Pět dnů v Tokiu! To jsem si užíval. Dokonce si dokážu představit, nevím teda, jestli je reálné, že bych to absolvoval… ale vždycky jsem si říkal, že až skončím kariéru, pojedu tam aspoň na rok trénovat. Mám spoustu japonských kamarádů a vždycky si děláme legraci, že založíme akademii. A zatímco oni chtějí být v Evropě, já naopak toužím po Japonsku.“

Kryštof Krýzl doufá, že se projeví výborná příprava před novou sezonou
Kryštof Krýzl doufá, že se projeví výborná příprava před novou sezonou

Je vám čtyřiatřicet a ve statistikách Mezinárodní lyžařské federace patříte mezi desítku závodníků z neapských zemí, kteří odjeli nejvíc závodů.
„Vážně? Tak to je hustý. Když jsem byl mladej, jezdili jsme spoustu závodů. Já sice měl hodně zranění, ale vždycky to vycházelo na konec zimy nebo na letní období, takže se mi nikdy nestalo, že bych musel vynechat celou sezonu. I to koleno jsem si urval po půlce sezony, před olympiádou v Pchjongčchangu. Startů jsem měl vždycky dost. Možná jsem dokonce vyhrál nejvíc národních šampionátů, to by taky byla zajímavá statistika. Jsem mistr Německa, Rakouska, Lichtenštejnska, Chorvatska, Slovinska, Slovenska, Ruska… a možná to ještě není všechno.“

V české reprezentaci jste teď nejstarší z týmu. Jaké to je, mít kolem sebe mladé kluky?
„Je dobré se s nimi konfrontovat, jsou nebojácní. Třeba Honza Zabystřan, to je strašně šikovnej klučík, ještě nikdy neměl vážnější zranění a je vidět, jak je uvolněný. Když se jde na kola, jede vždycky na hraně možností, užívá si rychlost, neřeší následky. Kdežto já už to někdy vnímám.“

Jak se to projevuje?
„Říkám si, ty vole, radši tady úplně neblázni! V tomhle věku už si nemůžu dovolit zranit se. Už jen to, že nad tím člověk začne takhle přemýšlet, je známka věku, stárnutí. Mladí nemají tohle vůbec zapotřebí řešit. A já když vidím, jak se hejbají, jak dělají gymnastiku, jak jsou šikovní, tak mě to nutí překonávat sama sebe, chodit přes komfortní zónu.“

Je to těžké?
"Ne, je to naopak dobré. Já se musím pořád překonávat a s mladšími v týmu je to daleko jednodušší. U mě nejde jen o to, držet se na nějaké úrovni, já se teď musím pořád zlepšovat. Abych něco sjel, progres musí být vidět. Měl jsem krizové období s tím zraněným kolenem, pak šla samozřejmě dolů výkonnost. Musím se pořád zlepšovat, pracovat na sobě. I svůj strach musím držet na hraně, abych byl schopný mladé kluky porážet a se svými vrstevníky jezdit vyrovnaně. Že se navzájem táhneme, je fajn.“ 

Jezdíte šestnáctou sezonu. Čeho chcete dosáhnout?
„Za cíl mám olympiádu v Pekingu za dva roky a před sebou ještě spoustu postupných kroků. Mám sice místo ve svěťáku, ale startovní číslo pořád hodně vzadu. Chci si vydobýt lepší pozici, abych mohl útočit. Je přede mnou ještě hodně práce, ale užívám si, že mě nic nebolí. Je to super.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud