Neumannová bude na startu s dcerou: Vždycky jsem po tom toužila
Legendární běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová si splní jeden z mála sportovních snů, který jí ještě scházel. Den před startem únorové ČEZ Jizerské 50 si v rámci jednoho z doprovodných závodů postaví na start klasické desítky spolu se svou dcerou, atletkou Lucií. „Beru to tak, že si užiju lyžování s dcerou, po čemž jsem vždycky toužila a ona to dlouho nechtěla.“
Tenhle příběh začal kdysi v Pragelatu, kde Kateřina Neummanová na samém konci své kariéry vybojovala zlatou olympijskou medaili a její tehdy dvouletá dcera Lucie ji v růžové bundě běžela obejmout.
„Pamatuju si to, bylo to hezký a je to dojemný. Pamatuju si, že když jsem za mamkou běžela, že mi spadla bota a měla jsem v ní mokrý sníh. A pak si ještě pamatuju, že mamka byla hrozně zpocená,“ usmívala se Lucie před dvěma lety, když s maminkou slavnou scénu znovu sehrály po doběhu Jizerské 50.
Tehdy se obě v rámci slavného závodu sešly poprvé, byly spolu tehdy v týmu firemní štafety a Lucie pak čekala na maminku v cíli hlavní padesátky. Olympijská šampionka si tehdy svůj první životní závod na téhle distanci dala symbolicky k padesátým narozeninám.
„Před dvěma lety to byla výzva k padesátinám. Byly trošku komplikované sněhové podmínky, bylo to hodně mokré, propadaly se hole, zespoda tekla voda,“ vzpomíná.
Tehdy na oplátku slíbila Lucii, že ji podpoří v cíli závodu na deset kilometrů. Její dcera ale jela tak rychle, že to nestihla.
„Mamka řekla, že mně udělá video, až budu finišovat. Byla tam o deset minut pozdě. Takže já jsem jela, koukám, kde mi fandí ta máma. A nikde,“ vzpomínala Lucie s úsměvem v podcastu Přes příkop. „Mamka si myslela, že to je tak pro srandu, ale já jsem tam jako jela skoro vyhrát. Mamka mi dala lyže, které nebyly ideální. Já jsem do kopce běžela a sprintovala, takže to bylo dobrý, to jsem všechny předbíhala. A pak z kopce mi to vůbec nejelo. A ty, co jsem předběhla do kopce, mi potom takhle jako zamávali, když jeli z kopce. Byla jsem úplně vyřízená.“
Nouzový plán snad nebude potřeba
Před rokem už obě plánovaly, že se sejdou na startu desítky. Uplakaná zima ale po deseti letech skončila černým scénářem a Jizerská 50 se vůbec nekonala.
„Jizerka byla špička ledovce, za tím byl schovaný celkový problém lyžařského byznysu. Já ten problém vnímám podstatně šířeji než jeden zrušený závod, ač známý. Kluků mi bylo líto, dokážu si představit, kolik práce za přípravou takové akce. Zároveň soucítila třeba s prodejci vybavení. Když se to sejde blbě, je to problém pro všechny, kdo v zimě pracují,“ říká Kateřina Neumannová.
Letos je situace naštěstí jiná. Organizátoři si připravili i nouzový plán, který by spočíval v uspořádání závodu ve vysokých polohách Jizerských hor. Zatím se ale zdá, že ho nebudou muset aktivovat, poněvadž dost sněhu je i kolem tradičního centra závodu, stadionu na Bedřichově. A Kateřina i Lucie Neumannovy se snad v sobotu 8. února konečně sejdou spolu na startu ČT Jizerské 10.
„Plánujeme ji spolu. Za mě je desítka oslava, společenská událost. Pro Lucku už desítka v nějakém tempu není samozřejmost. Já to beru tak, že si užiju lyžování s dcerou, po čemž jsem vždycky toužila a ona dlouho nechtěla,“ usmívá se Kateřina. „Troufnu si říct, že na lyžích jsem pořád o kus lepší. Jak ji znám, je taky závoďák, myslím, že bude chtít jet. Má ale za sebou těžkou chřipku. Technikou je dobrý hobbík, bude to spíš o tom, jak se dostane fyzicky do kondice. Mám taky o něco lepší lyže. Doufám, že pro mě to bude pohodové tempo.“
Přitom ještě nechává lehce ve hře i start na padesátce. Registrace na hlavní závod lyžařského svátku se uzavírají v neděli.
„Láká mě mít nějaký čas pod tři hodiny, tenkrát jsem to těsně nestihla,“ vzpomíná na svou premiéru před dvěma lety. „Zároveň, kdybych jela padesátku celou, tak bych chtěla, aby bylo hezké svezení. Vážím si, že se po loňské tragické zimě lyžuje. Měla jsem hodně intenzivní Vánoce, deset dní jsem lyžovala skoro denně. A od té doby lyžuju o víkendech.“
