„Jéééé,“ křičí děti na školním výletě v Albrechticích v Jizerských horách, když spatří obrovskou haldu bílého sněhu. Nejprve na ni hledí se špetkou nedůvěry. Užaslé zastavení ale trvá jen malou chvíli. Každý prcek se totiž musí na vlastní kůži přesvědčit, zda je to doopravdy sníh. A že fakticky studí.
„Pozor, ať neuklouznete,“ varuje děti jejich učitelka, když se na „albrechtický ledovec“ vrhnou. A caparty se při sněhovém dovádění, v červnu neobvyklém, na památku fotí.
Vesnička Albrechtice ležící na úpatí Tanvaldského Špičáku získala novou atrakci. Obří hromadu sněhu. Kde se tam v létě vzala?
Sníh si tam vyráběli pořadatelé mistrovství světa v klasickém lyžování pro případ nouze. Dvě sněhová děla tam během necelých dvou měsíců na konci loňského roku nastříkala přes patnáct tisíc kubíků technického sněhu. Jeho výroba organizační výbor v čele s Kateřinou Neumannovou stála přes čtvrt milionu korun.
Nakonec měli organizátoři štěstí a v únoru jim napadal dostatek sněhu přírodního. Do běžeckého areálu ve Vesci na kraji Liberce tak sníh z horských výšek svážet nemuseli. Bílé zásoby zůstaly v Albrechticích. Jako tající pomník po největší sportovní akci, která se kdy na území Česka konala.
Obyvatelé Albrechtic svou sněhovou atrakci podle tvaru se dvěma vrcholy na krajích pojmenovali eroticky jako „Neumannové poprsí“.
Jeden vrchol = práce jednoho děla. Ještě v březnu byly až patnáct metrů vysoké. Sněhové haldy se však pod náporem slunečních paprsků stále zmenšují. Nyní jsou už jen pár metrů vysoké. Ale i uprostřed června na nich jde stále lyžovat. Místo vyhledávají i snowboardisté.
Dva mladíci se vedle radujících se školáků neúnavně spouštějí z jednoho vrcholku a na zábradlí umístěném v sedle uprostřed dvou kup zkoušejí nejrůznější akrobatické triky.
„Jezdíme sem z Jablonce,“ usmívají se a přejí si, aby jim umělé sportoviště vydrželo co nejdéle. V Albrechticích se teď pomalu mohou začít sázet, jak dlouho jim sněhová rarita vydrží. Přežijí „Neumannové kopce“ léto?
