Zlatý finiš Kateřiny Neumannové na olympiádě v Turíně patří mezi nezapomenutelné momenty v historii českého sportu, dnes od něj uplynulo přesně 15 let. Běžkyně na lyžích při svém posledním závodě pod pěti kruhy napsala příběh, jehož zajímavé detaily odkryla v seriálu TOP moment na MALL.TV.
Do Turína mířila Kateřina Neumannová jako držitelka medailí z předchozích dvou olympiád i mistryně světa z předchozího roku a také jako matka dcery Lucie. Právě návrat po mateřské pauze ji upravil priority.
„Závodnicky jsem se vrátila jako někdo jiný. Přišla jsem o dvě, tři kila, mentálně jsem byla jinde, měla jsem miminko, kolem sebe skvělé prostředí a lidi, kteří mi pomáhali mi kombinovat sport a život s malou. Byla jsem totálně vyklidněná,“ popsala Neumannová.
Vyšla také příprava. „Když začínala olympiáda, věděla jsem, že jsem v životní formě a lepší být neumím. To je pro sportovce hodně důležité.“
V kariéře tak chybělo už jen jediné – přidat zlato z olympiády. V úvodním skiatlonu, ve kterém si věřila nejvíc, se to nepovedlo: skončila těsně druhá. Naopak před posledním závodem na 30 kilometrů s hromadným startem si moc šancí nedávala. Navíc se o ni před startem pokoušela viróza. „Chtěla jsem jet takticky a šetřit sílu. Držela jsem ve skupině, to se povedlo.“
A pak přišel slavný finiš. V závěru náročného závodu dohnala Neumannová malou ztrátu na Rusku Juliji Čepalovovou a Polku Justynu Kowalczykovou, přestože si příliš nevěřila. „Byla jsem v beznaději, že ten závod dělá někdo jiný a říkala si, že úspěch bude udržet medaili. Necítila jsem, že na to mám,“ rozebíral svoje rozpoložení. Jenže přišel obrat… „Zapracovala tam psychika a obrovská chuť dotáhnout závod do konce. Řekla jsem si, že je to poslední příležitost.“¨
V závěrečné rovince se dostala před soupeřky, projela cílem jako první a padla do sněhu. Nejdojemnější moment nastal záhy. O radost se mohla podělit s tehdy malou dvouletou dcerkou, která za ní doběhla v růžové bundě.
„Doteď mě mrazí v zádech ne z toho dojezdu, ale z okamžiku, kdy jsem soupeřky po levé straně míjela. Měla jsem jinou rychlost a věděla jsem, že neprohraju. V tu chvíli to pro mě bylo jasný,“ podívala se Neumannová zpátky.
A slavná scéna s dcerou? Neumannová byla překvapená, že k ní došlo. „Lucku jsem tam vůbec nečekala. Doteď je to pro mě neuvěřitelný příběh, protože vím, jaká opatření panují v cílových prostorech. Nebýt to v Itálii, určitě by ji jinde někam nepustili.“ V Turíně nebyla ostražitost tak velká. „Díky chůvě, která ji někde protáhla mezi ostrahou, to byla druhá část příběhu. Smísilo se mi sportovní s osobním štěstím. Fotky nepotřebuju vidět, mám to pořád v hlavě.“
