Neumannová těsně porazila dceru: Cestou nadávala, lyže občas překážely
Ten dojemný obrázek, když na olympiádě 2006 Kateřina Neumannová získala zlato na 30 kilometrů volně s hromadným startem, obletěl svět. I proto, že jako první gratulantka tehdy přiběhla do cílového prostoru dvouletá dcera Lucie. Rok se s rokem sešel a maminka s dcerou se objevily v doprovodném sobotním závodě Jizerské padesátky na 10 kilometrů. „Užila jsem si to, i když Lucka cestou dost nadávala, když ji někdo předjížděl,“ líčila zlatá olympionička. Zároveň prozradila, zda se postaví i v neděli na start hlavního závodu.
Před nějakou dobou jste říkala, že si chcete hlavně užít závod s dcerou Lucií, podařilo se dle představ?
„V zásadě ano. Ona tedy cestou dost nadávala, ale to je takové to nadávání v emocích ze závodu. V cíli se už usmívala. Já nemusela jít výkonnostně do žádného extrému, takže jsem si to užila.“
Proč se rozčilovala?
„Je víc atletka než lyžařka a občas jí lyže cestou překážely, jak se snažila jet co nejrychleji. Přece jen je zvyklá hlavně běhat, takže nohy dobré, ale ruce na soupaž jsou trochu slabší. Po rovině ji občas někdo předjížděl, tak to těžce nesla.“ (smích)
Jak jste vlastně dopadly ve výsledkové listině?
„Já vlastně ani nevím, nijak jsem se po výsledcích nepídila. V takovém typu závodu o to ani nejde. Je to rodinný závod. Jasně, našli se i tací, co jeli nadoraz a Lucka se určitě taky snažila, ale opravdu je to víc o zážitku než o umístění. Pohodová byla i atmosféra.“
A kdo koho porazil?
„Občas jsem si od dcery poodjela, pak jsem na ni počkala, ale dojely jsme společně. Přiznám se, že jsem dojela do cíle těsně před ní, protože být registrovaná ve výsledcích až za ní jsem fakt nechtěla. To by si pak ze mě dělala dlouho srandu.“
Není tajemství, že dcera dlouho lyžování neměla mezi oblíbenými sporty, že?
„Když budu upřímná, tak pro mě je skvělé, že postupem věku nachází vztah k cyklistice, lyžování, ale taky k Šumavě. To jsou všechno věci, které já vždycky měla ráda. V dětství pro ni docela logicky byla spousta věcí zajímavějších než jít s maminkou na kolo nebo lyžovat. Vždycky sportovala, ale tohle nebyly její vysněné víkendy. Třeba do budoucna spolu ještě nějaký čas takhle strávíme i ve věku, kdy se spíš děti osamostatňují.“
Co říkáte na přípravu tratě a podmínky? V pátek se nechal slyšet šéf českého týmu eD system Vltava Fund team Marek Pazderský, že podle něj chlapi pojedou na rekord.
„Co se týká sněhu, tak nemám důvod s Markem polemizovat. Je to rychlé. To se do zítra určitě nezmění. Technologie a trénovanost závodníků by mohly přispět k tomu, že skutečně mohou být rekordy k vidění.“
Hodně se před hlavním závodem skloňuje jméno Maxe Novaka. Nakolik mu věříte? Případně, jak bude dle vás vidět česká stopa v Jizerské padesátce?
„Vůbec se nepasuju do role odborníka dálkových běhů, takže nechci spekulovat o tom, kdo je favoritem. Max je samozřejmě mezi elitou. Bylo by hezké, kdyby se mu závod povedl. Nedá se čekat, že by jakýkoliv jiný závodník s českými kořeny byl ve výsledcích výš než on. Zároveň bychom si jeho výsledky přivlastňovat moc neměli. Závodí pod švédskou vlajkou a trénuje v zahraničí. V dálkových bězích Češi nejsou úplní profesionálové. Nemají za sebou podporu nějakých reprezentací a podobně. Těžko tak mohou ti nejlepší Češi mít ambice při současném nastavení na stupně vítězů.“
Nechávala jste otevřené, že byste jela i nedělní padesátku, tak jak to vypadá nyní?
„Přiznám se, že chvíli před naším rozhovorem do mě vandrovali dcera i organizátoři, ale nakonec balím a jedu domů. Ráda bych si zajela čas pod tři hodiny, který mi utekl před dvěma lety, kdy byl hodně mokrý sníh. V neděli by ta šance asi byla. Jenže jsem v půlce ledna byla nemocná a nemám čisté svědomí sama před sebou, že bych byla připravená. Užiju si to chvíli u televize a bez čísla.“
