Trenér Čechů hodnotí MS kladně. Novákovi věřil. Na Světový pohár bere nadané juniorky
Svátek klasického lyžování je minulostí. Mistrovství světa v Trondheimu si podmanil Johannes Klaebo, ale ani Češi se neztratili. Michal Novák či Kateřina Janatová zajeli dobré výsledky. Vyčnívá Novákovo 5. místo ze sprintu. Hlavně se ale taky v Norsku ukázala eskadra českého mládí, které je budoucností bílé stopy. „Na MS obstáli mladíci výborně. Využívají toho systému, který společně budujeme,“ říká hlavní trenér reprezentace Jan Franc.
Máme za sebou MS v Trondheimu. Zažil jste někdy větší lyžařskou akci?
„Určitě nezažil. Sice prohlašovali, že tam bude tolik diváků, ale i tak mě to překvapilo. Říkám si, jestli vůbec lidi, kteří teď závodně lyžují, ještě někdy něco podobného zažijí. Myslím si, že ne.“
Po tom, co má Michal Novák za sebou před sezonou včetně operace, věřil jste, že objede všechny závody a bude mít takové výsledky?
„Že objede vše, to bylo padesát na padesát. Bylo ve hře, že by vynechal skiatlon. Jeho formě jsem věřil. Na podzim měl problémy zdravotní i v osobním životě. Jenže MS bylo až v březnu a já věřil jeho zkušenostem, že bude schopen formu vyladit.“
Jak tedy hodnotíte celkově šampionát?
„Já to slovo použiju. Hodnotím ho úspěšně. To, že ty výsledky máme dobré, jsme si začali uvědomovat i ve chvíli, kdy nám to začali říkat lidi z jiných států. Měli jsme tam mladé závodníky, slušné výsledky i v týmových závodech. Trondheim byl pro české lyžování krok kupředu. Průměrná výkonnost reprezentace se zvedá.“
V čem vás okolí chválilo?
„Třeba trenéři z USA či Itálie říkali, že některá jména vůbec neznali, ptali se nás na naše mladíky. Chválili progres Michala Nováka s Katkou Janatovou. Co vím od servisáků, tak se někteří zmínili i o tom, jak dobře fungujeme jako jeden tým organizačně. K tomu jsme měli výborné lyže. Jak nás okolí vnímalo, potěšilo celý tým.“
Chytím se těch lyží. Skutečně si myslíte, že servis byl tak výborný během celého šampionátu?
„Jediný závod, kdy jsme se bavili, že to nebylo ideální, byl hned na úvod MS sprint. Řekněme, že tam byly lyže normální, standardní. Potom už jsem přesvědčený, že jsme měli opravdu dobré lyže.“
Janatová je v top 10 SP, Novák by tam možná byl taky nebýt rekonvalescence po operaci. Co jim ale chybí do té absolutní špičky?
„To je těžké. V něčem tam asi chybí i dar od boha, jestli to tak můžu říct. Kdybychom si řekli, že se všichni naučíme sjezdovat jako Klaebo, tak to stejně nezvládneme. Myslím si, že ti nejlepší z nejlepších na světě mají určitou genetickou výhodu, která se špatně dohání. Jde to dohnat, ale je to obrovská dřina. Závody pak taky rozhoduje hlava a mentální nastavení. Myslím si, že i v tomto ohledu Michalovi pomohl sprint, jak vyšel. Pak se mohl víc uvolnit. Katka od sebe v Trondheimu čekala hrozně moc. Mohla být trochu svázaná.“
Mládí vpřed
Pojďme na české mládí. Jak obstáli Tuž, Jaklová a spol.?
„Výborně. Nečekal jsem, že celkově ta sezona bude taková. Oni využívají toho, co se tady postupně budovalo. Těží ze systému a zabezpečení.“
Můžete nějak přiblížit onen systém?
„U seniorského týmu se začala budovat zase stabilita. Máme stabilní servisní i trenérský tým. Taky spolupracujeme se stálými fyzioterapeuty a doktory. Vše z roku na rok posouváme. Chceme, aby si závodníci zvykli na nějaké fungování v týmu a znali jsme je. Normálně vlastně trenéři fungují samostatně, servisáci taky, ale je to už tak zažité, že jsme i na tomto MS fungovali jako jeden celek. Každý dělá tu svou práci poctivě, jak to nejlíp jde, a když dáme lyže závodníkům na nohy, tak dokázali udělat mnohdy velmi dobré výsledky.“
Pomohlo i to, že reprezentace brala na MS vlastního kuchaře?
„Poslední tři roky už na kempy s kuchařem jezdíme, abychom zajistili sportovcům kvalitnější stravu a zároveň i s pomocí výživových poradců dochází k určité edukaci závodníků. Na základě tohoto jsme do Trondheimu vzali kuchaře také a podle mě je to správná cesta.“
Anna Marie Jaklová má i kanadské občanství jako tamní rodačka. Nebyly souboje s Kanadou o to, koho bude reprezentovat?
„Úplně konkrétně vám to neřeknu, protože to nevím. Co jsem se ale bavil asi dva roky zpět s mládežnickými trenéry, tak mi bylo řečeno, že chtěla reprezentovat Česko. Od loňského roku to tedy funguje tak, že Anička po sezoně jede do Kanady, kde je do konce září. Pak přijede do Čech. Do konce března je v Česku a připravuje se s námi.“
Co je její největší síla? Viděli jsme její skvělé 23. místo na klasické desítce, to je její doména?
„V tom závodě se sešlo absolutně všechno, jak mělo. Určitě je lepší klasička. Myslím, že bude silná právě na klasické desítce a v klasickém sprintu. Ona má velmi dobré distanční předpoklady, ale v juniorské kategorii předváděla i solidní sprinterské výkony. Teď je otázka, jak se ve sprintu popasuje s kvalifikací. Kdo to sleduje, tak ví, že dneska je startovní pole tak nabité, že když se bavíme o dvou sekundách v cíli, tak můžete být dvacátý nebo padesátý.“
Pak je tu Anna Milerská, která má za sebou začátky jako skokanka na lyžích, že?
„Je to tak. Anička Milerská je více distanční závodnice. Pochází z Jeseníků a udělala velký progres. Věřím, že společně s Jaklovou jsou budoucností českého týmu směrem do SP. To je to, co teď potřebujeme. Musíme vytvořit silný tým, kdy to nestojí jen na Michalovi s Katkou.“
Říkal jste, že Milerská má takový potenciál, aby naskočila už v této sezoně do SP. Stále to platí?
„To platí i pro Jaklovou. Obě holky jsou s námi teď v Oslu a pojedou obě SP. Jdeme do toho s tím, že se prostě podívají, jak to funguje. Seznámí se s prostředím SP a příští sezonu už budou vědět, jak to tu funguje, co se děje před závodem a po závodě.“
Když Jiří Tuž těsně před MS skončil pátý ve sprintu ve Falunu, bylo to pro vás překvapení, nebo to byla jen otázka času?
„Věřil jsem, že to jednou přijde, ale že se to stane ve Falunu, to jsem vůbec nečekal. Jirka měl za cíl v sezoně MS do 23 let. Tam jsme formu směřovovali. Jenže on byl podobně jako Michal Novák taky na operaci slepého střeva, akorát už v září a tolik se to obecně neví. Byl tam tedy otazník, zda se zvládne dostatečně připravit. Šampionát byl asi deset dní před Falunem, takže tam mu forma gradovala. Věděli jsme, že má fazónu, tak jsem mu řekl, hele, zkus prostě jet a uvidíme. Doufal jsem v semifinále, že byl ale ve finále? To jsem tam stál v cíli a nechápal jsem, jak to dokázal.“
Tuže vidíte jako ryzího sprintera, nebo i jako distančního závodníka do budoucna?
„Určitě bude jezdit i distance. On by je už možná jezdil, kdyby tam nepřišel ten slepák a výpadek. Sám Jirka trénuje tak, že to není vše zaměřeno jen na sprint. V mládí je ale potřeba tu rychlost a výbušnost pilovat, aby jim zůstala další roky. V našem systému by měl mít podobnou pozici potom jako Novák, takže sprinty i distance.“
Z pohledu Matyáše Bauera asi šampionát tak skvělý nebyl. Navíc musí bojovat o to víc jako syn slavného tatínka, že?
„To je velký boj. Jeho táta nemá v chlapském podání v Česku obdoby. Napodobit ho je skoro nemožné. Matyáš je hodně cílevědomý a snaživý. Je teď na něm, aby se obrnil trpělivostí a pokračoval dál. Je fakt, že on i Jirka Tuž tým velice oživili. Má to smysl dávat prostor mladým.“
Jak pracujete se závodníkem, jakým je Ondřej Černý? Z mého pohledu velký sprinterský talent, ale je škoda, že mu brzy dochází síly i na sprintera.
„Ondra je unikátní i ve světovém měřítku. Je výjimečný v tom, že dokáže jednou dosáhnout extrémní rychlosti, ale pak už to nezopakuje. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale skoro bych řekl, že si vybral špatný sport. On má úžasnou výbušnost, ale ten výkon v krátkém čase nedokáže opakovat, protože ho to strašně rychle zakyselí a má dlouhou regeneraci. Je velký a osvalený, což je ale někdy kontraproduktivní, takže při vyšším zatížení tam hrozí zranění. Musíme s ním pracovat velmi individuálně. Když se to ale sejde, tak on občas postoupí i do semifinále a pak je klidně v top ten. Moc lidí na světě není schopných zajet sprint jako on. Má ale tenhle limit a mívá i individuální plány na soustředění.“
Švédská hvězda za Česko?
Co téma Max Novak, který je dálkovým běžcem ve Ski Classics za Švédsko? Říkal mi na Jizerské padesátce, že by rád reprezentoval Česko. Jak to vidíte?
„Ničemu se v tomto směru nebráníme, ale já vůbec neznám kritéria, za jakých podmínek by mohl získat občanství a startovat. Abych byl upřímný, občas ta otázka na něj padne a bavíme se o tom. On by byl pochopitelně velkou posilou třeba do štafety, zároveň to ale znamená, že by tam byly nějaké podmínky startů, kde musí být. To by jemu jako laufaři zasahovalo do jeho kalendáře. Je to těžké skloubit, ale nechci to zahazovat. Věřím, že k diskuzi na tohle téma ještě dojde.“
Chápu to tedy správně, že by nadále chtěl setrvat ve Ski Classics? Očekával bych, že by se přesunul do SP k vám.
„To je zajímavá otázka. K nám žádná taková informace nedoputovala. Myslím tím to, že by Max měl o něco takového zájem.“
Příští rok je olympiáda. Máte speciální program? Od českých mladíků se bude čekat jistě víc, protože budou o rok zkušenější.
„V jednoduchosti je krása. Víme, co nám funguje. Chceme v tom pokračovat. Víme, že nemusíme za každou cenu startovat všude ve SP. Olympiáda je jednou za čtyři roky, podřizujete tomu všechno. Určitě tam bude v zimě nějaká izolace. Nechci vymýšlet honem rychle nové věci jen proto, že se blíží olympiáda.“
Izolace ala Klaebo před Trondheimem, který se zavřel se svým trenérským týmem na rodinné chatě?
„Myslím to trochu jinak a použiju příklad. Máte vytipovaný hotel, kam jezdíte před nějakým svěťákem každý rok. Když to bude před olympiádou, tak můžete objednat apartmány a vzít si vlastního kuchaře aby se zamezilo tomu, že se v jídelnách potkáte s ostatními lidmi. Muselo se to podobně dělat za covidu. Je to kvůli tomu, aby závodníci neonemocněli. Jenže pak je pustíte normálně do života, jak jsou zvyklí a potom můžou chytit jakýkoliv bacil. V létě tedy fungujeme normálně. Když začne zima, tak v letadle a jiných exponovaných místech mají závodníci respirátory. Když se blíží velká akce typu MS nebo olympiáda, tak se pak na měsíc opatření zpřísní. Už jsme vlastně všichni zvyklí, že když spolu sedáme do auta, tak automaticky nasazujeme respirátory.“
