Tisící závod Světového poháru je jen jeden. Roman Koudelka byl v neděli ve finském Lahti u toho, když skokanská část bílého cirkusu oslavila své velké jubileum. Vše začalo před 41 lety díky norskému novátorovi Torbjörnu Yggesethovi. Pro české skoky bohužel dávno po nejslavnější éře slovutných Remsa Boys. I tak ale čeští letci zanechali stopu. „A ještě nepatřím do starého železa,“ věří Koudelka v návrat lepších časů.
Byl to Němec Karl Geiger, který si v Lahti získal čest být nazýván vítězem tisícího závodu Světového poháru. Roman Koudelka, zkroušený nemocí, nepostoupil do druhého kola a dnes ráno si může připomenout jiné výročí. Je to přesně čtyři roky od jeho posledního vítězství na elitním okruhu. A Koudelka věří, že to nebylo naposledy. Už proto, že současný boss skokanského úseku Jakub Janda je v tabulkách vzdálený jenom jediný zářez.
Jaký pro vás byl ten tisící závod?
„Uvědomovali jsme si to, viděl jsem to na stránkách FIS. Ale na můstku o tom nikdo nemluvil, nikdo to extra neprožíval. Já jsem si to moc neužil. Od středy jsem nemocný, celý víkend v Lahti byl o tom, že jsem ležel na pokoji a na můstku jsem se snažil dát dohromady, abych byl schopen normálně skočit. Ale postupem času je určitě zajímavé si uvědomovat, že jsem mohl být součástí tisícího závodu.“
Spolu s vámi skokanský závod Světového poháru už vyhrálo jen sedm Čechů a Slovák Martin Švagerko… Jaké je to být v jedné skupině s Plocem, Parmou či Sakalou?
„Já si tohle moc neuvědomuju, možná až skončím, tak mi tyhle věci budou docházet. Je to příjemné. Vyhrát závod Světového poháru byl odmalička jeden z mých snů. Jsem strašně rád, že se to povedlo. Zvlášť, když jsem svůj první závod vyhrál v Klingenthalu, kousek za českými hranicemi. Byl to první závod sezony, takže jsem mohl mít další závod žluté číslo pro nejlepšího muže Světového poháru. Byl to nádherný pocit. Věřím, že ještě mám šanci vyhrát i v budoucnu.“
Na podzim 2014 jste vítězstvím v Klingenthalu odstartoval svou nejpovedenější sezonu, v níž jste do poloviny ročníku byl ve hře o celkový triumf ve Světovém poháru. Jak na ni vzpomínáte?
„Vzpomínám na to určitě hezky. Trošku mi to zhatilo Turné, kde se začaly hodně řešit kombinézy a my jsme byli strašně pozadu. Věděl jsem, že abych se dostal do první pětky, musel bych udělat nejlepší skok, co jsem za život předvedl. Tohle bylo pro mě hrozné, ale celkově byla ta sezona úžasná. Škoda, že se nedotáhla do konce, neříkám, že by to bylo na celkové vítězství ve Světovém poháru, ale na první tři místa bylo. Nepovedlo se to, ale já sport dělám, protože chci být nejlepší. Kdybych necítil šanci, určitě bych skončil. Věřím, že výborné výsledky můžou přijít.“
Na vítězství ale čekáte přesně čtyři roky, od svého posledního triumfu ve Wisle. Jak se vám vybaví?
„Na to vzpomínám úplně parádně. Nebyl se mnou kouč Richie Schallert, ale Michal Doležal (současný trenér polského týmu). Už předchozí výsledky z Lahti, kde jsem byl čtvrtý a devátý, úspěchu napovídaly. Hlavně mi sedla kombinéza, nechal jsem si ji udělat úplně novou. Do Wisly jsem jel s tím, že můžu vyhrát. Že se to povedlo, bylo něco neuvěřitelného. Byla to zásluha Michala Doležala, který mi snížil nájezd o jednu lavičku a díky tomu jsem vyhrál. Tehdy si ho tam Poláci všimli a sáhli po něm…“
Letos jste byl blízko úspěchu před měsícem v Sapporu, kde jste byl šestý, kolik scházelo ke stupňům?
„Tam byla šance velká. Ve druhém kole jsem ale nepředvedl top skok. Měl jsem relativně štěstí na podmínky. Těm, co skákali na konci, nepřály. Šance byla velká, ale šesté místo bylo úplně úžasné. Je to příslib do dalších let. Vím, že na to mám, mám šanci na stupních skákat. To je důvod, proč závodím a jsem ochoten všechno obětovat. A proto se mi obětuje i rodina.“
Jak podle vás zvládá svou funkci nový trenér Antonín Hájek, který v lednu nahradil odvolaného Davida Jiroutka?
„Tonda to zvládá dobře, chce to čas a hlavně se uvidí další rok, když s námi bude absolvovat celou přípravu. I když výsledky jsou lepší, je to furt práce Davida, s ním jsem byl celou přípravu. Tonda to ví, neměl to jednoduché. Výměna byla špatně načasovaná, měli to nechat do konce sezony. Hodně jsem to řešil s psycholožkou, paní Sládečkovou. Ovlivnilo mě to, ale je to minulost. Bavil se i s Michalem Georgievem, šéfem Dukly, který mi hodně vysvětlil. Je potřeba jet dál a nevracet se k tomu.“
Vás do konce zimy čeká ještě norské turné, s čím do něj půjdete?
„Může se stát všechno. Já mám rád hlavně Trondheim, i Oslo, když není větrný závod. Určitě tam jedu s tím, že chci zase útočit na první desítku. Jak na tom budu zdravotně, je druhá stránka. Kdybych tam jel s tím, že nemám šanci na dobrý výsledek, tak tam jezdit nemusím. Jsem pozitivní a věřím.“
Nedá mi to si nerýpnout, víte, že v tabulce českých vítězství jste jen jeden triumf od vašeho bývalého parťáka a současného šéfa Jakuba Jandy? Co s tím?
(úsměv) „Co s tím… To bude určitě jeden z mých velkých cílů. Je to s nadsázkou, ale já prostě věřím, že mám na to v budoucnu závod Světového poháru vyhrát. Jestli se to stane, nebo ne, je otázka. Ale cítím, že nepatřím do starého železa. Kamil Stoch, Piotr Žyla jsou starší než já a dokážou vyhrávat. Když se vše povede, proč by to nemohlo vyjít...“
| 4. března 2016 | Wisla |
| 25. ledna 2015 | Sapporo |
| 21. prosince 2014 | Engelberg |
| 7. prosince 2014 | Lillehammer |
| 23. listopadu 2014 | Klingenthal |
| 8. března | Oslo |
| 10. března | Lillehammer |
| 12. března | Trondheim |
| 13. března | Vikersund |
