Vzkříšení skoků: rekonstrukce můstků, repasování medailí, Světový pohár. Kdo je mladá naděje?
Dlít ve vzpomínkách jim nestačí. Čeští skokané rozjeli projekt Návrat na vrchol, který má českou tradiční disciplínu nejenom zachránit v době historické krize, ale posunout ji zpět mezi nejlepší. Páteří je rekonstrukce klíčových areálů v Harrachově, víc peněz na trenéry a péče o znovu se vzmáhající mládež. „Já mám pocit, že se po mnoha letech povídání a malování nějaké budoucnosti, začíná konečně něco opravdu dělat,“ říká Jaroslav Sakala, mistr světa v letech na lyžích.
Tradiční příjezd Krakonoše předznamenal v Harrachově nastávající jaro. A možná i ve světě českých skoků na lyžích by mohlo po době temna vysvitnout slunce a kdysi slavný sport by se mohl znovu nadýchnout.
„České skoky mají skvělou minulost, nic moc přítomnost, ale určitě mají velkou budoucnost. Máme legendy napříč generacemi. V každé době se dalo uspět. Jsem přesvědčený, že se dá uspět i do budoucna,“ říká předseda skokanského úseku Vít Háček.
Váhu jeho slovům má dát projekt s doufajícím titulem Zpátky na vrchol, jehož základem je snaha znovu vzbudit hrdost na velké úspěchy minulosti. O víkendu se v Harrachově sešla esa slavných časů v čele s Pavlem Plocem, Jaroslavem Sakalou, Jiřím Parmou, Jakubem Jandou, Františkem Ježem či Daliborem Motejlkem. V sobotu večer dorazili na velkou tiskovku v místním kině, v neděli pak stáli pod prosluněným kopcem při mistrovství republiky na devadesátimetrovém můstku.
„Byl jsem překvapený, že dneska lidi mají o skokany zájem. Že si přijdou pro podpis, i když je to tolik let zpátky. Už je to hodně fousaté. Olympijské medaile jsem si musel nechat repasovat, protože byly tak ošuntělé,“ usmívá se Ploc, dvojnásobný olympijský medailista z Her 1984 v Sarajevu. „Já jsem si myslel, že to bude propadák. Je vidět, že skoky na lyžích mají obrovskou tradici, že je to tady zakořeněné.“
Nedělní závod na harrachovské devadesátce odstartoval začátek pompézní záchranné akce. Pořadatelé z chátrajícího areálu středních můstků za hotelem Skicentrum vykouzlili svěží stadion. Pod můstek přišlo v prosluněnou neděli několik stovek lidí, kteří viděli závod skokanů z pěti zemí a průběžné výsledky mohli sledovat na velké obrazovce se špičkovým statistickým systémem Ewoxx.
„Uspořádat mistrovství republiky takového charakteru byla dřív utopie,“ pochvaloval si Filip Sakala, syn světového šampiona a sportovní ředitel skokanského úseku.
„Jestli někdo tohle bude hanět, tak si lže do kapsy. Vidět tyhle legendy českého skoku na lyžích, jak furt drží pěsti a fandí a věří, že se to ještě zlomí…. Je to super a já jsem za to vděčný,“ řekl vítěz Roman Koudelka, který si do Harrachova odskočil před posledními závody Světového poháru v Lahti.
Projekt na oživení kdysi slavné české disciplíny stojí na pevné spolupráci s městy Harrachov a Frenštát pod Radhoštěm, kde mají v blízké budoucnosti vyrůst zrekonstruovaná skokanská centra.
„Základní nositelé jsou Frenštát a Harrachov. Naším úkolem je, abychom se postarali, aby infrastruktura byla odpovídající a měla svou kvalitu,“ řekl harrachovský starosta Tomáš Vašíček. „Začali jsme s projektem můstku HS 162, stavební povolení už je vydáno. Mohli bychom na něm uspořádat mistrovství světa spolu s Polskem.“
Návrat Světového poháru za dva až tři roky?
Řeč je o takzvaném velkém můstku v sousedství mamutího, kde se poslední závody Světového poháru uskutečnily v roce 2011. Celá rekonstrukce by měla proběhnout během letošního roku tak, aby nová velikost můstku činila 162 metrů. Můstek tak bude o dvacet metrů větší a zařadí se do nové kategorie obřích můstků, které budou představovat mezistupeň mezi velkými můstky a mamuty.
„Pohybujeme se okolo padesáti milionů s tím, že je to nejsnazší rekonstrukce, jakou si můžeme představit. Můstek je přírodní, nejsou tam žádné nosné prvky, není tam žádná statika,“ vysvětluje Háček.
Poprvé kopnout do země se má 1. července, můstek by měl být připraven do začátku další zimy tak, aby na něm v příští sezoně mohly proběhnout první skoky. První mezinárodní závody, zřejmě Kontinentální pohár, se plánují na sezonu 2026/2027. Světový pohár by se mohl do Krkonoš vrátit o zimu později.
„Potřebujeme skok dostat do povědomí lidí. Pomůže nám, když ukážeme, že sport žije,“ vysvětluje Háček.
Pro celé hnutí zůstává prioritou rekonstrukce takzvaného areálu středních můstků, které jsou životně důležité pro rozvoj mládeže. Ta by se měla začít projektovat letos na podzim. Tady bude třeba výraznější investice, přibližně půl miliardy korun.
„Stát bude muset peníze do infrastruktury přidat, nejen do skokanské, ale i do celé sportovní infrastruktury,“ uvedl Jakub Janda, poslanec a vítěz Světového poháru i Turné čtyř můstků, kterému se atmosféra na mistrovství republiky zamlouvala. „Kulisa je úžasná, je to srovnatelné s tím, jako když lidi chodili na Světové poháry. Tento sport stále žije a bude žít dál.“
Vedení skokanského úseku zároveň dojednává příchod sponzora, který pomůže zvednout sportovní úroveň týmu. Ten v posledních dvou letech vedou slovinští experti Gaj Trček a Jure Šinkovec s asistentem Lukášem Hlavou.
„Máme partnery, kteří s námi spolupracují, ale potřebovali jsme jednoho partnera, který nám celý projekt pomůže nastavit, a budeme se moct o něj opřít,“ vysvětluje Háček.
Budoucnost disciplíny v současnosti roste za pomoci mládežnických center ve Frenštátě pod Radhoštěm a Liberci. Potenciál má ženský tým, kde se prosazují mladé závodnice Veronika Jenčová či teprve osmnáctiletá Anežka Indráčková, která v zimě vyhrála nejvyšší juniorskou mezinárodní soutěž Alpen Cup.
Mužská kategorie čeká na doplnění z mladé líhně poté, co v minulých letech z různých důvodů skončila celá generace nadějí. V říjnu ve Velenje skončil žákovský tým třetí na evropských Hrách FESA. A v sestavě byl i Matěj Matura, syn dvojnásobného vítěze závodu Světového poháru Jana Matury, a zřejmě nejvýraznějšího současného talentu. Ukázal se i při harrachovském mistrovství republiky.
„Říkal jsem Honzovi Maturovi, že skončím, až jeho syn Matěj bude jezdit se mnou na svěťák a budeme spát spolu na pokoji. Myslím si, že už to nebude dlouho trvat a Matěj začne vystrkovat růžky, moc bych si to přál. Skáče pěkně, je vidět, že je to v genech,“ řekl Koudelka.
Sám má za sebou nevydařenou sezonu. I v pětatřiceti letech však cítí sílu bojovat dál, minimálně v příští olympijské sezoně.
„Motivaci do tréninku mám obrovskou. Věřím, že to ve mně je. Určitě budu bojovat ještě do olympiády. Nechci říct, že po tomhle roce bude konec. Ale kdybych se tam dostal a závodil, bylo by to pro mě krásné,“ řekl Koudelka.
