U Němců jsem spokojený na 95 procent, říká Lukáš Bauer
ROZHOVOR | Léčba únavové zlomeniny paty je skoro u konce. Běžec na lyžích Lukáš Bauer sice kvůli nepříjemnému zranění přišel o třetinu sezony a v hodnocení Světového poháru spadl celkově na 13. místo. Už nyní proto dychtivě vyhlíží příští rok, kdy chce opět bojovat o nejvyšší mety.
Řeší i ožehavé téma, jak skloubí fungování v české reprezentaci s tréninkem u Němců, s nimiž od loňska spolupracuje. Jasno má být do konce měsíce po schůzce s hlavním trenérem Miroslavem Petráskem.
Bylo hodně těžké zvyknout si kvůli únavové zlomenině na život bez závodů?
„Viděl jsem aspoň sezonu z obrácené stránky. Před závody jsem psal kamarádům, že je sleduji z gauče s občerstvením. Paradoxně se mi něco líbilo, něco ne. Třeba Holmenkollen byl nezáživný, ale jako divák jsem se obvykle těšil, protože život se sádrou je nuda. Hlavně finále mi chybělo. Měl jsem vyšší ambice než jen čekat, kam se po zranění propadnu. Nakonec z toho bylo třinácté místo, což je oproti posledním rokům ústup, ale o to snáze půjdu nahoru příští rok.“
Za jak dlouho budete fit?
„Noha už nebolí, ale mám sádru, na kterou se nesmí došlapovat, proto mám berle. Ještě je budu nosit určitě týden, potom rezonance rozhodne, jestli už je to srostlé a začne se s rehabilitací. I kdybych musel obětovat čas až do konce května, nemělo by to mít na přípravu vliv. Nechci návrat uspěchat, protože doufám, že mám před sebou ještě minimálně dvě sezony. Osobně doufám, že mi to sundají za týden. Už jen kvůli těm berlím, které mne štvou, furt mi někde padají. Další měsíc obětuji rehabilitaci, po ní bych měl být do měsíce v původním stavu a začít naplno přípravu.“
Pátral jste po tom, z čeho zranění vzniklo?
„To se nedá zjistit, nasčítá se v tom mnoho věcí dohromady za dlouhou dobu a najednou oslabená kost praskne nebo se zlomí. Vím jen, že únavové zlomeniny nevznikají v místě přímého zatížení, kde by se upínal vaz, prostě se poruší její struktura a praskne.“
Nejste z těch komplikací a dlouhé pauzy nesvůj?
„Zranění naštěstí přišlo v ideální čas. Zvládl jsem vrchol v podobě Tour de Ski, dočkal se i závodu Světového poháru v Novém Městě na Moravě a vyzkoušel jsem nový model vysokohorské přípravy v Itálii, což chci zopakovat i za rok před mistrovstvím světa. Cíle jsem relativně splnil. Bedna v Tour sice kvůli smolné kolizi v sedmé etapě nevyšla a skončil jsem šestý, zimu ale jinak hodnotím celkem slušně, dokázal jsem druhým místem v Oteppä na klasice a třetím v Davosu na bruslení, že pořád dokážu jet na stupně vítězů.“
Nebudete se po únavové zlomenině v přípravě podvědomě šetřit?
„Hned v prosinci jsem zjišťoval, kdo s tím má zkušenosti. Byl jsem trošku vykulený, ale uklidnilo mě, že měl únavovou zlomeninu atlet Holuša, zotavil se a teď se mu zadařilo na mistrovství světa. Je vidět, že se s tím dá něco dělat. Vím i to, že únavovou zlomeninu paty měla Kristin Steiraová v létě před mistrovstvím světa v Oslu. Po měsíci s chodící dlahou začala trénovat a objevila se jí prasklina na novém místě. Toho se chci vyvarovat, nikam nespěchám a hrnu do sebe hlavně vápník, hodně tvarohu a všeho, co je důležité pro kosti. Mám v nejhorším ještě tři měsíce čas.“
Máte už v hlavě plán přípravy na další sezonu?
„Předběžná představa je, ale ještě nebyl prostor pobavit se a rozebrat plány s reprezentačním trenérem Mírou Petráskem. Nevím, jaká je jeho představa soustředění a složení týmu. Loni jsem pětaosmdesát procent všeho tréninku absolvoval s Němci a byl s tím velmi spokojen. Pokud vedení reprezentace nepřijde se zajímavým plánem, budu v tom pokračovat.“
Co by se muselo stát, abyste začal opět trénovat s českým týmem?
„Nechci se stavět do role toho, kdo si bude klást podmínky a bude čekat, co mu přinesou na stříbrném podnose. Po nějakých nedorozuměních v minulých sezonách jsem se rozhodl ke změně. Sice se u Němců také něco nepovedlo, ale tak z pětadevadesáti procent jsem byl spokojený. Navíc se ukázalo, že jsem schopen dosahovat slušných výsledků. Sice si myslím, že je Míra Petrásek nejlepší trenér minimálně v Česku, ale u Němců jsem si zvykl a chtěl bych v tom pokračovat.“
Na sto procent ale evidentně rozhodnutý nejste, že?
„Jsem předpřipravený, že to bude jako loni, ale rozhodne, s čím přijde reprezentace. V následujících sezonách nás čeká mistrovství světa, olympiáda a týmový duch je důležitý. Třeba zjistím, že těch pět procent, které mi v Německu chyběly, můžu získat jinde a něco mě vnitřně přesvědčí.“
Máte tím na mysli něco konkrétního?
„Není to o tom, co mi kdo dá. Na letní přípravu moc peněz nepotřebuju a v zimě s českým mančaftem budu jezdit tak jako tak. Proběhlo už jednání s ředitelem sportovního úseku Čestmírem Skrbkem a šéfem na Dukle Michalem Georgievem ohledně toho, že do procesu chtějí vstoupit, protože jsou před námi tři sezony, kdy bude mistrovství světa nebo olympiáda. Na druhou stranu každá změna potřebuje peníze, s nimiž se lyžování potýká. Nevím, nakolik jsou změny vhodné a ufinancovatelné. Je pěkné dělat změny, ale když se s nimi nepřinesou peníze, nemůžou být k dobrému. Doufám, že v tomto měsíci se vše rozhodne.“
Pořád není moc jasné, co přesně tím myslíte?
„Bude záležet i na tom, kdo bude reprezentačním trenérem. Doufám, že to bude Míra Petrásek. Pak je otázka, jaké bude složení mančaftu. Trenér se rozhodne, co chce dělat. Na základě svého postavení, které je dáno výsledky a dobou, po kterou jsem v týmu, jsem pak schopen říct, že se třeba zúčastním všech soustředění, nebo řeknu, že chci vynechat tato soustředění a domluvit se na nějaké spolupráci.“
