PŘÍMO ZE SCHLADMINGU | Ani zraněný kotník by neměl odradit sjezdaře Kryštofa Krýzla od startu v nedělním slalomu na mistrovství světa. Natržený vaz si osmý muž ze slalomu na MS 2009 „pořídil“ v lednu v tréninku na slalom v Kitzbühelu.
„Bolí to a není to úplně ideální. Diagnóza je sama o sobě taková, že je na hraně slalom zkoušet. Ale mám požehnání od doktorů, že vaz by měl to vydržet, když nechytím špicara nebo nedojde k podobnému karambolu, jakým se mi to stalo. Kotník je hodně citlivý, v obloucích mě ve vazu píchá, ale tím by se vaz neměl víc porušit,“ líčí 26letý sjezdař.
Jak se vám zranění přesně přihodilo?
„V poslední ze tří plánovaných tréninkových jízd. Vlétnul jsem do vlásenky, chytil špicar, vzalo mi to nohu a došlo k vykroucení. Hodně lidí si myslí, že sjezdařská bota před tím ochrání, ale jak to při špicarech rychle cukne nohou, odnese to buď koleno nebo holeň. Ale vím o mnoha případech u dalších slalomářů, kdy došlo ke stejnému zranění jako u mě.“
Co je pro vás nyní nejhorší? Už obouvání do boty?
„To je celkem v pohodě. Vaz je natržený, ale kotník je pořád docela stabilní, neporušená část to celkem drží. Během tří týdnů jsme zkusili injekci krevní plazmy, která by měla urychlit hojení, pak lasery, klasickou rehabilitaci. Můžu celkem bezbolestně chodit, můžu se hýbat, cvičíme naboso. Ale v lyžařské botě jsou tlaky tak velké, že když se to tam nějak zakvrdlá, aniž bych měl kotník umrtvený, je to hodně citlivé. Na závod budu muset použít oblbováky.“
S jakými jste závodil ve slalomu v Kitzbühelu, který jste i po zranění jel?
„Nemohl jsem se na to postavit, ale tam jsme to zamrazili takovým způsobem, že jsme vyplýtvali celý sprej. Měl jsme i omrzliny, a to přes tejp a ponožku. Pak se mi to zdálo málo, tak jsem tam dal ještě sníh. Startoval jsem tam proto, že hned po zranění jsme jeli do nemocnice v St. Johannu, kde to měli víceméně rezervované pro sjezdaře. Bylo to v den sjezdu, takže tam byli připravení na přísun. A skončil jsem tam já, slalomář. Udělali mi rentgen a podle prohmatání a rozestupu kostí usoudili, že s vazy by nemělo nic být, protože kotník je stabilní. Což pak magnetická rezonance bohužel vyvrátila.“
Jak jste od té doby trénoval?
„Co se kondičky týká, mohl jsem dělat vršek a trochu předkopy, zákopy, svaly mi na nohou neatrofovaly. Ale spíš to bylo udržování. Na bolest se pokouším nemyslet, snažím se soustředit na výkon, na techniku. Skoro tři týdny jsem nestál na lyžích, přehrávám si závod a to, jak jedu a pohyby v hlavě. Teď jsem měl taky úžasný čas a vůli rozebírat video, porovnávat své jízdy s nejlepšími, dívat se na to, co oni dělají lépe a já hůř. V hlavě vím, jak chci jet. Samozřejmě deficit toho, že nemám naježděné branky, asi bude mít svá úskalí. Ale co se techniky týče, ty tři týdny mi spíš prospěly. Jestli to budu schopný prodat, to se uvidí.“
Má smysl pokoušet riziko?
„Na mistrovství světa má smysl trochu riskovat. Možnost přetržení vazu trochu je, tři týdny po úraze už by ale měl být pevnější. Je to citlivé, ale v obloucích se kotník údajně nedostane do takových rozsahů, že by došlo k přetržení vazu. To jen, kdybych zase chytnul špicar. Určité riziko tam je, ale sezona se vyvinula tak, že jsem na hranici třicítky. A pro další vývoj směrem olympiádě bych nerad, aby mi unikla. Jde mi o dva závody, mistrovství světa a svěťák v Kranjské Goře.“
