Bouchla jsem tam pána, omlouvala se "zpěvačka" Soukalová
První jízdu suverénně vyhrála, ale pak biatlonistku Gabrielu Soukalovou na Nordixu štěstí opustilo. Česká hvězda končící zimy se v semifinále neprotlačila k postupu a v malém finále ji pád vynesl až mimo trať. V dobré náladě ale pak podle svého zvyku zazpívala úryvek písně Sommertime.
Zpívaní jste se ale chtěla vyhnout, že?
„Doufala jsem, že se mu vyhnu. Byla jsem zadýchaná a bolí mě v krku. V těch vyšších pozicích to bylo znát. Neměla jsem ani takovou trému jako doteď.“
Bylo pro vás zpívání těžší než závod?
„Závod byl těžší. Bohužel mi to tam na ledu ujelo, nezvládla jsem to.“
Po kolizi jste se dokonce dostala i do kontaktu s jedním z organizátorů…
„Bouchla jsem tam pána, tak snad mi to odpustí. Říkal: To je dobrý, jeď! Nechtěla jsem to vzdát. Říkala jsem si, že pro diváky se musím snažit, nebylo by fér se na to vykašlat.“
Byla jste hodně zklamaná, když jste v semifinále vypadla po tvrdém souboji s Petrou Novákovou?
„Trošku mě to mrzí, protože jsem na to měla do toho kopce víc. Vždycky, když jsem si najela, že ji předjedu, tak mi tam vstoupila. Je to hodně o štěstí. Z kopce byla rychlejší, já jsem ji nemohla předjet a pod kopcem jsem měla špatnou pozici.“
Brala jste závod vážně, nebo spíš jako zábavu?
„Ten nápad mě hodně nadchnul, je to něco atypického. Pro nás je to možnost užít si den, lidi kolem, je to za odměnu. Vůbec jsem to nehrotila, že bych si věřila na vítězství. Brala jsem to na pohodu. Hlavně abychom dojeli zdraví a nic se nestalo. Byla jsem opatrnější, viděla jsem Verču Nowakovskou z Polska, mou kamarádku z biatlonu, jak má dlahu na rukou. Prý je to zlomené zápěstí. Do další jízdy jsem kvůli tomu šla trochu s obavami.“
Co musí člověk umět, aby závod podobného typu zvládl?
„Kdyby člověk jezdil pár dní po sjezdovce a nacvičil zatáčky, tak by asi do toho šel víc a míň se bál. Já jsem byla stažená. Čím víc jízd, tím člověk víc odhodí zábrany a přestane se bát. Je to o zkušenostech na lyžích.“
Existuje v biatlonu podobně extrémní trať?
„V Ruhpoldingu je nebezpečná zatáčka, ale to se nedá porovnávat, Možná areál v Soči, to jsme nezažili, tam jsou bezkonkurenční sjezdy… Kdyby se tohle člověk naučil, mohl by při svěťáku nahánět sekundy při sjezdech.“
Co vás teď čeká?
„Teď už jen dovolená, ale pojedu ještě příští týden na exhibici do Moskvy. Je pro prvních deset lidí ve Světovém poháru. To může být naposledy v životě, musím to využít. Je to městský závod na kolečkových bruslích. Pak už bude dovolená, u moře. Sezona byla dlouhá, těším se na to.
