Lyžař Bauer: Nemyslím si, že je tohle moje poslední sezona
Běžec na lyžích Lukáš Bauer je připraven na poslední olympijskou zteč. Únorové Hry v Soči ale zřejmě nebudou jeho rozlučkou s vrcholovým sportem. Reprezentant je po delší době fit a žádné odcházení nechystá. Místo toho se chce vrátit do absolutní světové špičky.
Změnil servismana, zapracoval na výběru lyží, přes léto si zatrénoval s Rusem Alexandrem Legkovem, posledním šampionem Tour de Ski. Lukáš Bauer je v přípravě na olympijskou zimu plný sil a nových podnětů.
Jak jste spokojený s dosavadní přípravou na olympijskou zimu?
„Mám zase lhát? (úsměv). Jsem moc spokojený, po dvou letech mě nepronásledovalo žádné zranění. Teď jsem si trošku vymyslel natažený sval, takže jsem dnes nemohl absolvovat funkční vyšetření, ale i podle Pavla Koláře by to mělo do pátku v pořádku, takže to neberu jako problém. Ani dlouhodobé problémy s patou, které jsem se na jaře snažil vyřešit operativně, mě nijak výrazně nelimitovaly v tréninku.“
Dodává vám to sílu před olympiádou, která bude zřejmě vaší poslední šancí na zlato?
„Nekoukám na to takhle. Nerad bych se dostal pod tlak, kdy všichni budou říkat: Ty jsi ten stříbrný, zlaté ti chybí... Je tu případ Katky Neumannové v posledním závodě se zlatem... (Neumannová vyhrála v roce 2006 v Turíně a v cíli vběhla do náruče dceři Lucii – pozn. red.). Mně už děti trošku vyrostly, nevím, kdo by tam běžel. Tréninkově k tomu přistupuji tak, že chci předvést nejlepší možné výsledky. Dva roky jsem nepředvedl, co se očekávalo, a co si myslím, že bych měl předvádět. Jsem přesvědčený, že to bylo z důvodů zdravotních problémů. Chci ukázat všem škarohlídům, že ještě nepatřím do starého železa, že na vině byly zdravotní problémy.“
Jak dlouho se ještě vidíte v závodní stopě?
„Do Pchjongčchangu (dějiště zimní olympiády 2018) pojedu jako trenér korejskýho týmu… (smích). Olympiáda to letos bude jednoznačně poslední. Za čtyři roky nebudu nejmladší, tak dál nekoukám. Jestli to bude i poslední sezona? Já si to nemyslím. Pokud by se výsledky pohybovaly v gardu jako loni, tak bych zvažoval, jestli mi to za to stojí, být pryč od rodiny, takhle tvrdě trénovat a být ve druhém sledu. Co se týče dalších sezon, bude záležet na výsledcích. Míra Petrásek prohlašuje, že tohle bude jeho poslední sezona. Bude záležet, kdo přijde místo něj, a jak bude celé zabezpečení reprezentace. Teď koukám na tuhle sezonu a uvidí se.“
V testovacích závodech v Liberci na kolečkových lyžích jste promeškal start, už se vám to někdy přihodilo?
„Ne, to bylo poprvé. V tu chvíli mě nenapadlo, že to bude tak zajímavé a vzbudí to takovou pozornost. Večer před startem jsem se podíval na startovku a měl jsem v kebuli, že startuji v padesát. Pak jsem se rozjížděl a všichni se řadili na start. Říkal jsem si, že si dám ještě jedno kolo a říkal jsem si, jak jsou ostatní nedočkaví. Absolvoval jsem ještě jedno kolo a šel jsem na záchod a už mě hledali. Dokončil jsem potřebu a vyrazil jsem.“
Na jaře jste zvažoval společné tréninky s ruským týmem, jak to dopadlo?
„Oficiálně k tomu na jaře nedošlo, ale aktuálně na přípravě v Oberwiesenthalu byl Legkov. Já jsem s ním absolvoval celý minulý týden. I s takovýmhle borce se mi podařilo trénovat a vidět, jak trénuje.“
Co vám to dalo?
„To jsou věci, které motivují, otvírají trošku oči. Jsem rád, že jsem takového člověka poznal trošku jinak, než jenom jako soupeře na trati. Během sezony jsou všichni daleko uzavřenější, hlídají se. Tohle bylo fajn.“
Porovnávali jste síly?
„Měl jsem trošku nevýhodu, že jsem byl po těžkém soustředění a ještě po testech. Posilovna? Neskutečný… Moje největší součást posilování bylo sundávání závaží z činek, abych si je taky zvednul. Viděl jsem, jak jezdí. Pro mě je to obrovská zkušenost.“
Procvičil jste ruštinu?
„Byl tam ještě jeden závodník, mluvili jsme rusky. Ale bylo to strašně komické. Já jsem řekl větu, v té větě jsem nevěděl dvě slova, tak jsem zkusil česky a přišlo mi, že úplně neví. Tak jsem zkusil anglicky. Takže takový mišmaš, ale bylo fajn si vzpomenout na ruštinu, kterou jsem se učil dva a půl roku, ale to už je strašně dávno.“
Před pár týdny jste taky rozjel svou běžkařskou školu Bezva běžkyCZ, jaký je o ni zájem?
„Jsem překvapený. Dnes máme šestý kurz na kolečkových lyžích a jen jednou nikdo nepřišel. Prezentace nebyla naprosto žádná. Chce to čas. Spouštěcím momentem byla moje účast na Jizerské padesátce. V tom největším víru před startem na mě mířila spousta dotazů, co vybrat, jak mazat. S kamarádem jsme tak dali dohromady projekt lyžařské školy.“
