Koukal v sobě hřeje olympijský sen. Šestnáct let po debutu v Naganu!
Šestnáct let uplyne příští rok od prvního startu Martina Koukala na olympiádě a běžec na lyžích v sobě stále živí motivaci pro návrat na Hry. Do Soči by se rád probojoval i přesto, že poslední dva roky nepatří do reprezentace. Šanci cítí na maratonské padesátce volnou technikou. Co na to kouč Miroslav Petrásek? Když ho Koukal přesvědčí a nominuje se, může jet!
Byl by to velký návrat. Martin Koukal, člen bronzové štafety z Vancouveru 2010, by se v Soči postavil na start na své páté olympiádě. Na padesátikilometrové trati, na které se stal mistrem světa v roce 2003. Dva roky po odchodu z reprezentace dokonce 35letý závodník říká, že myšlenky na Soči nikdy nezavrhnul.
Fakt, že od roku 2011 nepatří do národního výběru, je pro něho víc motivací než překážkou.
„Za reprezentací jsem dveře definitivně nezavřel, jen jsem chtěl zkusit něco jiného. S trenérem Petráskem jsem domluven, za jakých podmínek a jakou cestou bych se mohl na olympiádu dostat. Je na mě, zda ho přesvědčím, že jsem lepší než všichni ostatní,“ má Koukal jasno.
Přesvědčit už musel svůj rakouský tým, za který závodí v seriálu vytrvalostních běhů FIS Maraton Cup. Svolení, aby se o nominaci pokusil a pak se případně na olympiádu připravil už má.
Povzbudila ho i nedávní konfrontace s kompletním reprezentačním týmem v závodě na kolečkových lyžích na Ještěd, který vyhrál.
„Sebevědomí to neuškodí, ale to hlavní se ale začne odehrávat až v zimě,“ uvědomuje si závodník.
Připravovat se bude se svým týmem, nominační závody začínají v listopadu. Tam by se měl Koukal poměřit s reprezentanty.
„Jsou přesná a jasná nominační kritéria, Martin je zná a ví, co musí jezdit, aby se nominoval. Počet členů olympijské výpravy se odvine podle výsledků, co zajedeme v sezóně,“ nechal se slyšet Petrásek.
To si nezdolný Koukal uvědomuje. Sám tvrdí, že olympiádu sice nikdo jistou nemá a všichni jsou na stejné startovní čáře, členové stávajícího Petráskova výběru však u trenéra mohou mít příznivější pohled. Sám by se do reprezentačních barev oblékl právě až v Soči.
„Výsledky z loňska mě neopravňují k velkým ambicím. Já se ale cítím klidnější a vyrovnanější. Vždycky jsem zdolával překážky. Olympiáda je velkým lákadlem, je jednou za čtyři roky a nelze ji jen tak bokem obejít,“ vyznává se běžec.
Protože před rokem hodně marodil, na jaře po sezoně věnoval větší prostor regeneraci. Společně s ostatními členy týmu se také shodli, že v minulé sezoně podstoupili zbytečně mnoho soustředění. Tréninkových kempů proto ubylo a byly více zaměřené na vysokohorskou přípravu.
„Díky větší pohodě jsem odstranil i některé nedostatky v technice. Pohoda je to nejdůležitější,“ tvrdí.
