Na minulou zimu hrůzy už nevzpomíná. Skokan na lyžích Roman Koudelka si špatné zážitky přebarvuje těmi nadějnými. Začátek zimy mu sice pokazila nemoc, ale od té doby pomalu výsledkovými listinami stoupá. O víkendu v Engelbergu si už udělal radost devátým a jedenáctým místem. A Turné čtyř můstků se blíží.
Pro své „sešívané“ si přál Chelsea a vyhlídka belgického Genku ho nepotěšila. „Neatraktivní soupeř, ale nevyzpytatelný a silný,“ hudral v pondělí Roman Koudelka z rakouského Seefeldu, kam právě dorazil na předvánoční soustředění. Je to však jediné jeho současné trápení. Od myšlenek na černou minulost si pomalu čistí hlavu.
Jaké to je, po dvaceti měsících znovu navštívit Top 10?
„Já si užívám celkově návrat, jsem po loňské sezoně vděčný za každý bod. Deváté místo mi udělalo velkou radost. I kdyby bylo patnácté, mám radost. Vím, že není lehké se do desítky dostat. Že klapla desítka, je úplně super...“
A přitom jste v Engelbergu v neděli nepředváděl ideální skoky, že?
„Byly oba docela zpožděné, určitě šlo v každém kole dva, tři metry přidat. Pak by šlo bojovat i o stupně vítězů. Ale to je hodně velké předbíhání. Jsem vděčný za každý bod. Je pěkné, že i když skok netrefím, že to pořád letí daleko.“
Kde vidíte rezervy?
„Hlavně v odraze, ten musím trefit. Furt se trošku trápím, odraz zpožďuju a to mě stojí metry. A skoky taky nejsou tak uvolněné. V pondělí jsme trénovali v Engelbergu a dál na tom budeme pracovat v Seefeldu.“
Zvedl jste se po loňském trápení i psychicky?
„Na tu loňskou sezonu vůbec nevzpomínám, ale pořád se mi to vrací. Ať jsou to chyby, nebo že se před závodem bojím, abych něco nepokazil. S Davidem (trenérem Jiroutkem) jsem se bavil, že loňský rok v hlavě je. Snažíme se, aby to úplně vymizelo, abych si začal víc věřit. Už teď mám přes sto bodů a v minulé sezoně jsem jich měl jen dvanáct. I ostatní kluci bodovali, v družstvech jsme postoupili do druhého kola. Progres tu je, věřím, že do dalších let to špatné nebude.“
Jak hodnotíte start zimy?
„Ke konci léta jsem měl dobré tréninky, ale když jsem přijel na první závod zimy do Wisly, onemocněl jsem a pak se to se mnou trošku táhlo. Wisla pro mě byla hodně těžká, byl jsem tam vděčný za postup do druhého kola. Tréninky pak nebyly úplně ono, ale postupně jsem se do toho začal dostávat. David má teď myšlenku, jak se ještě posunout, musíme na tom začít pracovat. Svět se vyvíjí, potřebujeme, aby nám moc neutekli.“
O co jde?
„O uvolněnost. Protože se nezávodilo v Neustadtu, bylo týden volno, všichni potrénovali a bylo to znát. I skokani, kteří nepatří do Top 10, začali vystrkovat růžky.“
Mezi nimi jste ale i vy, je to pro vás ideální pozice před Turné čtyř můstků?
(úsměv) „Přesně tak jsem to chtěl nazvat. Ode mě nemůže nikdo nic čekat. Myslím, že lidi mají z minulého roku zafixované výsledky. Jsou úplně jiní favoriti. Neočekávám, že bych měl bojovat o vítězství v Turné. Chci to brát jako každý závod, v každém chci bodovat, to by byl úspěch.“
Teď před Vánoci vás ještě čeká několik dní tréninku, je těžké se před svátky soustředit?
„Vůbec ne! Užívám si, že můžu na něčem pracovat. Zase mě to baví, dostal jsem chuť do skákání. Když David řekne, že nějakou věc změníme, plně mu věřím, on je šéf. Mám chuť pracovat a posouvat se dál.“
Takže jste se smířil s odchodem vašeho oblíbeného kouče Richarda Schallerta, který po olympijské sezoně v Česku po čtyřech letech skončil?
„Určitě. Já jsem s Davidem nikdy neměl problém. V létě jsme byli vždycky párkrát na golfu, kontakt jsme nikdy nepřerušili. Zpětně jsem poznal, že s Richiem byla jazyková bariéra. Jak nám nerozuměl, na nějaké věci nemohl reagovat. Davidovi se to daří výborně. Cítí, když na nás padne deka. V létě mi jednou řekl, že se musíme soustředit na jednu věc, a hned jsem byl šestý. Dokáže včas reagovat, to je jeho velká výhoda.“
