Mistři triků doručili takovou show, že se po nich ještě kouří. Atmosférický závod Soldiers, který se v Deštné v Orlických horách proměnil ve finále Světového poháru v Big Airu, opepřili Birk Ruud, Alex Hall a spol. na největším skoku na světě jedním z nejkvalitnějších závodů historie akrobatického lyžování. „Já říkám, že tahle zastávka je něco jak Kitzbühel lyžování,“ pyšnil se šéf organizátorů Jan Prouza.
Vykřičený moderátorův hlas už v bláznivé euforii skoro nestačil, ale ještě vydal jeden užaslý výdech: „Dejte mu stovku!“
Sto bodů? Co jiného by si zasloužilo dokonalou známku než to, co předvedl norský mladíček Birk Ruud. Nad obřím skokem, vytesaném do podoby válečného bunkru, se v dvojitém saltu roztočil pětkrát kolem své osy a poté, co dokončil svůj výlet do světa 1800 stupňů, dopadl bezpečně na nohy. Na pána, jak se říká.
„Birk Ruud to okořenil. Finále bylo neskutečné. Bavil jsem se s hodně jezdci, rozhodčími a říkali, že to byla jedna z nejvyšších úrovní celého Světového poháru,“ líčil reprezentační trenér Roman Dalecký.
Asi čtyřicet kilometrů od Hradce Králové, ještě kus za Dobruškou F. L. Věka, leží obec s pětistovkou obyvatel, která se v sobotu večer stala centrem světového akrobatického lyžování. Esa Big Airu přijela po Atlantě, Pekingu či Modeně do Deštné, aby si to rozdala v rozhodujícím boji o křišťálový globus za vítězství ve Světovém poháru. A byla to jízda.
Borci předváděli tzv. triple corky, trojná salta s vruty, točili se o 1620 stupňů. Ruud a Američan Alex Hall, kteří spolu závodili o celkový triumf, se dokonce zatočili pětkrát kolem své osy. Hall předvedl i svoji tradiční fintu, chytil se lyže oběma rukama a dodal tzv. double seat belt.
„Bylo to úžasné, závodníci ze sebe vydali maximum. Šli do toho, viděli jsme krásné triky,“ pochvaloval si Dalecký. „Ale bylo to na hraně rizika. Když jsme přijeli, čtyři dny pršelo. Parametry dopadu nebyly ideální. Mohlo to být ještě lepší, kdyby byly lepší sněhové podmínky.“
Ze závodu Soldiers se i díky vtipnému propojení s atmosférou mírové bitvy, zátarasy kolem nájezd, skokem s motivem bunkru a nadšené divácké podpoře za desetiletou historii stala ve světě vyhlášená klasika. Proto sem FIS umístila rovnou finále Světového poháru. Aby se vůbec jelo, pořadatelé ale museli do skutečné bitvy o sníh.
„Ta tématika bitvy sedí. Bojovali jsme jak o život,“ ulevil si šéf organizátorů Jan Prouza. „Produkce má 250 lidí a největší hrdinové jsou kluci na kopci, kteří se starají o snow park. Prošli si hrozným peklem. Normálně skok staví deset dní, teď to museli stihnout za pět. Chodili spát ve čtyři ráno.“
Ještě pár dní před závodem to vypadalo černě, příroda ale nakonec poslala trochu sněhu a pořadatelé zvládli skok připravit. Ledový odraz držel, dopadový svah se však v teple zmenšil a to byl problém.
Závodníci létali až patnáct metrů nad zemí a na dopad dopadali z větší výšky, než se původně plánovalo. Navíc měli málo místa, aby po vzdušné magii včas a v pořádku zastavili. Závod žen byl tak pro jistotu zrušen. Fantastická show při mužském finále nakonec skončila vážným pádem Fina Eliase Syrjy, který dopadl skoro na rovinu a poranil si koleno.
„Musím poděkovat FIS i všem lidem, kteří závod připravovali. Počasí je prověřilo. Ale udělali dobrý závod,“ chválil pořadatele Ruud.
Mladý Nor skončil v Deštném druhý za Francouzem Antoine Adelissem a po dvou druhých místech získal křišťálový globus. Triumf hned oslavil, když si přímo z trofeje na jeden zátah zavdal piva.
„Užil jsem si to,“ smál se Ruud. „Mám rád Českou republiku. Jídlo je dobré, lidi jsou milí, rádi paří. Přišli se podívat na Big Air. Určitě se vrátím.“
A zpět bude i celá světová špička. Zástupci FIS byli v Deštném, navzdory komplikacím s přípravou obřího skoku, spokojení.
„Na všech mítincích, které jsme měli s trenéry, panoval názor, že nikde jinde by se to neuspořádalo. Dokonce jsme od nich sklidili velký potlesk,“ cenil si Jan Prouza, přezdívaný Hansi. „Kluci si to užívají, mají rádi adrenalin. Ne každý je s tím vždycky úplně v pohodě, protože je to fakt veliké. Já říkám, že tahle zastávka je něco jak Kitzbühel lyžování, na startu je trošku jiná nervozita než na jiných závodech. Ale to prostě k Deštnému a k Soldiers patří.“
Může být Deštné pro akrobatické lyžování opravdu něčím jako Kitzbühel pro sjezdaře?
„Hansi rád sní,“ usmívá se šéf Světového poháru Roberto Moresi. „Ale snem všechno začíná. Řeknu mu, aby snil dál, a stane se to. Sny se plní. Udělalo to na mě tady velký dojem. Pořadatelé odvedli skvělou práci. Jestli tohle byl rok 1, při lepších sněhových podmínkách tu můžou uspořádat srovnatelný závod s Kitzbühelem a dalšími top podniky Světového poháru.“
Příští sezonu je už kalendář zaplněný, v olympijském roce 2022 by se ale elitní seriál do Orlických hor měl vrátit.
„Lidé se mě ptají: Big Air byl v Atlantě, Pekingu, Modeně, proč Deštná?“ říká Moresi. „Já vidím, že lidi tady mají duši a srdce. A to dělá rozdíl. Je to dobré místo a dobrá země.“
SP V DEŠTNÉM
Big Air - muži: 1. Adelisse (Fr.) 194,25, 2. Ruud 191,50, 3. Samnoey (oba Nor.) 188,50, ...v kvalifikaci 28. HUDEČEK, 29. ŠVANCER, 30. BŘESKÝ, 35. PALKOSKA, 36. FERBR, 42. ŠEVEČEK.
Konečné pořadí SP (po 4 závodech): 1. Ruud 310 b., 2. Hall (USA) 240, 3. Adelisse 188, ...52. ŠVANCER 5, 55. HUDEČEK 3, 58. BŘESKÝ 1.
Ženy - konečné pořadí SP (po 3 závodech): 1. Tannová 240, 2. Gremaudová (obě Švýc.) 200, 3. Killiová (Nor.) 195.
