AKTUALIZOVÁNO - Byl to rozhovor, při němž to jiskřilo. Kateřina Neumannová, prezidentka organizačního výboru lyžařského MS v Liberci 2009, pro deník Sport mluvila o svém novém životě, vlivném příteli i o tom, jestli jí nevadí, že pro lidi už není zbožňovanou zlatou Katkou.
Jak se vám v nové funkci za ten víc než rok změnil život?
„Je úplně naruby.“
V čem?
„Asi v tom, že jako lyžařka jsem měla život vcelku přesně naplánovaný. Spousta termínů byla jasně daných na dny a někdy i na hodiny třeba půl roku dopředu. A dneska? Program se mi často mění prakticky z hodiny na hodinu. Naplánovat toho moc nejde.“
A vy máte raději co? Mít věci naplánované, anebo se nechat překvapovat?
„Je pravda, že jsem radši, když mám aspoň pár dnů dopředu jasno.“
Nechybí vám běhání? Řadě sportovců se stýská tolik, že se vrací. Vy to pnutí nemáte?
„Kdybych nebyla tak vytížená, jak momentálně jsem, tak bych ho stoprocentně měla. Protože když se nudíte, tyhle myšlenky prostě po letech plných adrenalinu přijít musejí. Ale já na ně opravdu nemám čas.“
Co pro vás za ten rok ve funkci bylo zatím nejtěžší?
„Asi ty ataky, který byly v médiích zacílené do mého soukromí. Protože to přece s mojí prací nemá nic společnýho. A já jsem na tyhle věci navíc docela citlivá. I když na druhou stranu jsem taky bojovník. A když se mě někdo snaží dostat do kolen, tak mě to spíš vybudí k tomu, abych vydržela. Ale hezky se pod takovou palbou nežije.“
Ono ale nešlo jen o hrabání se ve vašem soukromí. Pod palbu kritiky, mimo jiné i ze strany deníku Sport, jste se dostala i za způsob, jakým jste se stala prezidentkou šampionátu. Tuhle kritiku jste vnímala jak? Roky jste přece byla nedotknutelný miláček národa…
„Ale já jsem nikdy nechtěla zůstat olympijskou vítězkou, která až do smrti chodí po besedách a podepisuje lidem památníčky. Měla jsem jiné ambice. A věděla jsem, že tady se člověk dostane do světa tvrdého byznysu. Takže jsem předpokládala, že na nějaké nepřátele narazím. Ale ta intenzita kritiky mě překvapila.“
Nám se zdálo, že jste na ni zareagovala tak, že jste se urazila. Vůli vysvětlovat veřejnosti, proč a jak jste se k této práci dostala a jaké máte vize, jste moc neměla…
„Ale já jsem nechápala, proč bych měla zrovna já vysvětlovat Kumpoštovo odvolání. Já ho neodvolala. To byl výkonný výbor OC FIS NORDIC. A většina z vás novinářů navíc ty soudy o mně udělala velice rychle, takže jsem neměla důvod vám něco vyvracet. Navíc ono je někdy dobrý s těmi rychlými soudy počkat.“
Proč myslíte?
„Tak když třeba vezmu téma informačního systému šampionátu, tak to byla věc, na který jste mě zrovna ve Sportu mydlili docela dost. A teď se ukazuje, že když jsme šli vlastní cestou, tak jsme nějakých dvacet milionů ušetřili. A nebo kauza Snowhill. Oba areály si nyní připravujeme sami a vyhnuli jsme se tím zbytečnému riziku, protože kolem Snowhillu je momentálně nejasná situace.“
Ale důvod naší hlavní kritiky byl od počátku úplně jiný. Nám přišlo bezprecedentní, jak jste se do funkce dostala. Že Romana Kumpošta jste vystřídala díky politickému nátlaku. A že se dodnes žádný jasný argument pro tuto změnu neobjevil. To jste přece měla vysvětlovat i vy.
„Ale znovu říkám, že jsem to nebyla já, kdo mého předchůdce odvolal. To byl výkonný výbor, ať to bylo jakkoliv na základě nějakých vnějších tlaků. Tak proč to dáváte za vinu mně? Navíc s odstupem času vidím spoustu věcí, které jsem nevěděla. Že se tady staly velké chyby.“
Jaké velké chyby?
„To ode mě dneska neuslyšíte. Možná po mistrovství světa.“
Ale proč ty chyby neřeknete? To pak totiž vypadá, že o žádných nevíte…
„Ale já to i za cenu lidské zloby, která teď na mě směřuje, prostě neudělám. Protože když budeme pořád mluvit o té špíně, tak to šampionátu uškodí. A já chci mistrovství prezentovat jako pěknou akci, aby se do Liberce lidi přijeli podívat.“
Jenže problém je v tom, že na mistrovství se jako na pěknou akci řada lidí nedívala právě proto, že se nevysvětlily věci kolem vašeho jmenování. Proto by bylo lepší všechno zveřejnit.
„Já myslím, že teď určitě ne, když se to neudělalo hned na začátku. Navíc mistrovství není ani Kumpošta, ani Neumannové, je svazu lyžařů, města Liberce, patří Česku.“
Ale vždyť on se přece na začátku udělal audit hospodaření bývalého vedení, který ovšem také žádná zásadní pochybení neobjevil.
(povzdechne si) „Ono záleží na tom, jak se s tím auditem dál zacházelo. Tehdy nebyla příliš velká vůle lidí na svazu se tím do hloubky zabývat. A já musela jít dopředu a ne řešit minulost.“
Premiér Topolánek, aniž by rovněž předložil nějaký argument, prohlásil, že kdyby ke změně ve funkci prezidenta nedošlo, tak funk by se šampionát možná vůbec nekonal. Myslíte si to samé?
„Pokud pan premiér něco takového řekne, tak s ním nemám důvod polemizovat. Já vím například to, že nebyly ošetřeny finance, které měly sloužit k tomu, aby byly dostavěny areály. Šlo o zhruba 700 milionů korun. A například toto mi přijde jako dost závažnej nedostatek.“
Víte, ono to celé působí hodně podezřele. Roky se tu chystalo mistrovství světa, nikde žádný problém a najednou se zjistí, že všechno je špatně…
„…tak ono to bylo možná i tím, že tři roky před mistrovstvím světa jste třeba i vy novináři spíš jen přejímali informace, které navenek šly, do hloubky se o mistrovství nikdo nezajímal. Nechci vám sahat do svědomí, ale asi pro vás v tu dobu byla zajímavější témata než vzdálené mistrovství…“
Ale on třeba i premiér Topolánek ještě dva měsíce před vaším jmenováním v Liberci právě Kumpošta za přípravy šampionátu chválil. Stejně jako FIS…
„Ale já naprosto rozumím tomu, že když sem přijede pan premiér a udělá prohlídku půl hodiny ve Vesci a půl hodiny na Ještědu, tak řekne, že je spokojenej. Předpokládám totiž, že ani on tehdy neměl čas to do hloubky zkoumat. I když tohle mi nepřísluší hodnotit.“
Ale stejně mi nejde do hlavy, kdo po všech těch pochvalách tak najednou zjistil, že je vše špatně…
„To se stalo ve chvíli, kdy se začalo chtít od státu dalších 700 milionů korun. Bylo to kvůli penězům. Víte, co považuji za jeden ze zásadních nedostatků minulého vedení? Že sice mělo věci rozplánované, ale opravdu netuším, kde všechny ty peníze na šampionát chtělo vzít. A mám obavu, že mistrovství by tu sice možná uspořádalo, ale pak by se zjistilo, že po něm zůstala pořádná sekera.“
A vy šampionát uspořádáte? Na akci potřebujete získat ještě 450 milionů korun. Máte je?
„Musíme je mít. Jo, budeme je mít! Máme asi šest hlavních a několik vedlejších partnerů, smlouvy s nimi sice ještě podepsané nejsou, ale všechno už je potvrzené. Čekáme jen na nějaká upřesnění ze strany APF, což je agentura vlastnící marketingová práva.“
Vraťme se ještě k vašemu jmenování. Uražená, konkrétně i na nás, jste byla také proto, že jsme zpochybnili, zda jako bývalá lyžařka máte dostatečnou kvalifikaci a zkušenosti pro tak náročnou manažerskou práci. A myslíme si to stále.
„Já s tím vaším názorem v podstatě nemám problém. Ale koukněte se po světě, kdo dělá hlavy velkých akcí. A já mám pod sebou dalších patnáct manažerů. Prezident nemanažuje všechno.“
…pardon, ale jste v nejvyšší výkonné funkci. A nastoupila jste do ní rok a půl před mistrovstvím a ještě v roli krizového manažera.
„No ano.“
A byla jste naprosto bez zkušeností. Fotbalista Franz Beckenbauer funkcionařil spoustu let v Bayernu Mnichov, než se stal prezidentem světového šampionátu. To vaše jmenování prostě vypadalo skrz naskrz divně. Že to jen stěží můžete zvládnout.
„Hm… No a vidíte – já to třeba zvládnu. (ironicky) A jaká je teď vůbec otázka? Jestli na to mám?“
Ano.
„Tak už jste si odpověděl sám. Mojí kvalifikací bylo, že jsem od roku 1991 absolvovala všechna mistrovství světa a od roku 1992 pak všechny olympiády...“
…to vám jistě může pomoct, ale není to kvalifikace pro funkci vrcholné manažerky.
„A jaká je k tomu kvalifikace?“
Postupně pronikat do funkcionářského světa, získávat manažerské zkušenosti, vzdělávat se.
„Ale tady manažeři jsou a já jsem se za poslední roky dostala v tomhle byznysu docela dost do hloubky. A nechci se nijak dotknout mého předchůdce, ale on byl strojní inženýr. Tady se jedná o specifický obor, potřebujete především znát lyžařský svět a mít v něm kontakty. A ty já mám.“
To jistě. Ale stejně tak potřebujete rozumět třeba i financím a mít zkušenost s řízením tak velkého projektu, s šéfováním tak velkému týmu lidí…
„Ale třeba od financí já tu mám velice kvalitního finančního ředitele.“
A jak poznáte, že je kvalitní, když jste dřív s žádným nespolupracovala?
„Tak víte co… (přemýšlí) Musíte se prostě obklopit kvalitními lidmi, kterým věříte... A i proto jsem tu nějaké lidi vyměnila. Například odešel i jeden finanční ředitel a přišel jiný. Já si prostě myslím, že na tyhle věci mám cit. A navíc tahle republika je malá a dobrých manažerů se tu pohybuje omezený počet. A já jich spoustu znám. Takže sehnat dobrý lidi je pro mě menší problém než pro kohokoliv jiného.“
Stejně nechápu, jak můžete najednou ve spoustě situací, do nichž se dostáváte poprvé v životě, poznat, jestli se něco děje dobře, nebo špatně.
„Já teda předpokládám, že to poznám…“ (ušklíbne se)
My směřujeme k tomu, o čem se neustále spekuluje. Totiž že šampionát v podstatě řídí někdo jiný než Kateřina Neumannová. Protože vy jste do té funkce vlétla po boku s přítelem Josefem Jindrou, který se ve světě funkcionářů, politiků i peněz pohybuje už dlouho a logicky o něm ví daleko víc než vy. A navíc v minulosti už pro šampionát pracoval. Pak se však nepohodl právě s Kumpoštem a musel odejít. S vámi se ale vrátil a získal zpátky…
„…ale to já jsem přece nikdy nezastírala, že se s Pepou radím.“
Ano, ale tady se nabízí otázka, zda náhodou pan Jindra nevyužil svých kontaktů v politice a nebyl to on, kdo stál za Kumpoštovým svrhnutím a vaším jmenováním. A nabízí se i otázka, jestli nejste, nechci říct přímo loutka…
(skočí do řeči) „…ale napsal jste to o mně.“
Takhle úplně jsem to nenapsal…
„…jo, napsal jste to ještě hůř. Ale to je jedno.“
Prostě jde o to, jestli jen nejste v jeho vleku.
„Samozřejmě že jsou i oblasti, kde si od něj nechám poradit. Já to nezastírám. Ale držíme dohodu, že se tu neangažuje žádná jeho firma, není tady zaměstnanej, nebere za to žádné peníze. On byl můj manažer a pomohl mi vyhrát olympiádu. A nestydím se za to, že i nyní je v mém týmu.“
Není zaměstnaný, ale má přímý vliv na to, s kým se smlouvy podepíší, kdo dostane jakou zakázku. To není porušení dohody s ministerstvem školství?
„Není.“
Například i odstoupivší ředitelka organizačního výboru Renata Abtová mluvila o tom, že tu v podstatě všechno řídil on.
„My jsme se s paní Abtovou rozešly nakonec více méně v dobrým, tak ji teď nechci v médiích kritizovat. Jen řeknu, že jestliže ona nebyla spokojená s některými věcmi, tak stejně tak se i mně spousta věcí spojených s její prací nelíbila. Ale víte co – tak si tu teď projděte kanceláře a zeptejte se, jestli je tu někdo nespokojený.“
Ale to dělat nebudu. Mě například zajímá, zda jste opravdu poslala svým podřízeným mail, v němž jste všechny pravomoci v případě vaší nepřítomnosti delegovala na pana Jindru.
„Je pravda, že jsem lidem napsala, že když tu nejsem, tak má pravomoc některé věci řešit.“
A proč má takovou pravomoc neplacený poradce, který ani není členem organizačního výboru, a ne některý z těch schopných manažerů, o nichž jste mluvila?
„To je prostě moje rozhodnutí, na který mám právo. Tak mi ho, prosím, ponechte. Protože on je člověk, kterému věřím. A já se takovými lidmi musím obklopit. Času je tak málo, že nemůžu testovat lidi, zklamávat se v nich a hledat zase další a další půl roku před akcí.“
Teď si trochu protiřečíte, protože jste říkala, že vždy víte, na koho se obrátit. Ale nechme to stranou. Jste tvrdá manažerka? Dovedete si zjednat respekt?
„Radši volím cestu domluvy, ale umím být nekompromisní a nenechám si všechno líbit.“
Pan Komárek vás ale v reportáži v MfDnes popsal jako trochu nejistou manažerku s přítelem na telefonu či za zády…
„Každý má právo na svůj názor. Ale redaktor Komárek se mnou strávil celkem asi osm hodin. To není dost na tak silné soudy.“
Zvládla byste funkci prezidentky i bez pana Jindry?
(přemýšlí) „Musela bych si najít někoho jiného, kdo by mi pomáhal v těch specifi ckých věcech místo něj. Takže bez člověka na jeho pozici bych to nezvládla. Neměla bych pak navíc čas věnovat se propagaci a mezinárodním akcím pro MS.“
A proč on vám vlastně tak intenzivně pomáhá, když z toho podle vás žádný prospěch nemá?
„Pro nás je to už teď otázka cti a prestiže tuhle akci dodělat. Vidíme z toho profi t do budoucna. Když tuhle akci uspořádáme, tak díky zkušenostem, který tu člověk získá, můžeme dělat ledasco.“
Pojďme jinam. Jste českou celebritou, kterou za poslední rok potkal z hlediska oblíbenosti nejtvrdší pád ze všech. Mrzí vás to?
„Ne.“ (usmívá se)
Vám je to opravdu jedno?
„Neříkám, že mě to těší, ale určitě mi to život nijak neovlivňuje. Já nepotřebuju být hvězda bulvárních časopisů.“
Tak nejde jen o ty bulvární…
„…tak i jinejch. Prostě s tím v zásadě problém nemám.“
Byla jste zlatá Katka, kterou lidi milovali víc než Karla Gotta, teď vám někdy nemohou přijít na jméno a vám je to jedno?
„Ale já potkávám i lidi, co mi dál fandí. Prostě to neprožívám. Naučila jsem se s tím bez problémů žít. Ničeho nelituju, protože díky té nové práci jsem spoustu věcí také získala. A ty jsou pro mě cennější než přízeň některých vrtkavých fanoušků.“
Na druhou stranu spousta sportovců ze své úspěšné image dlouho žije. Vy jste si možná tuhle cestu zavřela. Nelitujete ani toho? Vždyť tu image jste si roky tvrdě budovala…
„A teď mi řekněte, kdo z image žije?“
Tak třeba Aleš Valenta, Antonín Panenka, Tomáš Dvořák…
„Ale ty lidi tvrdě makaj. I když co dělá třeba Tonda, to se přiznám, že nevím.“
Pracuje v Bohemce a v létě si přivydělává objížděním fotbalových a tenisových turnajů osobností, kde se na něj dodnes chodí dívat lidé. Zůstal jejich miláčkem.
„Ale tohle mým cílem není. Mám Tondu ráda a vůbec to, co dělá, nechci snižovat, ale prostě si myslím, že mám na víc. A ani by mě to nebavilo.“
Vaším největším ochráncem je teď asi premiér Topolánek. Jak jste se s ním seznámila?
„Ještě v době, kdy jsem sportovala. Vídali jsme se na různých akcích.“
Tykáte si?
„Tahle otázka sem nepatří.“
Takže ano?
„Opakuji, že to sem nepatří.“
Jak se vám líbí současný svět české politiky? Plno lidí je znechucených posledními aférami. Mluví se o prorůstání světů politiky a organizovaného zločinu.
„Tyhle věci sleduju jen jako běžný občan. Ale samozřejmě nejsem naivní, abych si myslela, že všechno je jen dobré, anebo že všechno špatné se týká jen jedné strany.“
Co říkáte na názor, že česká politika je dnes jen pro otrlé povahy? Jaká je vaše zkušenost?
„Lepší než vámi předkládaný názor.“
Jak by průběh příprav na MS ovlivnilo, kdyby padla vláda ODS?
„To by pro mě nebylo příjemný. A teď nemyslím na osobní vliv premiéra či někoho jiného. Jde o to, že bych musela znovu navazovat kontakty s lidmi na ministerstvech, kteří by do funkcí nově přišli. Znovu s nimi probírat už dohodnuté věci. A to by nás stálo čas. Takže si to v žádném případě nepřeju a doufám, že minimálně do mistrovství světa tu vláda zůstane.“ (usměje se)
Máte už vizi o tom, co budete dělat, až mistrovství skončí?
„Určitě by to neměl být tak hektický a krátkodobý projekt, jako je liberecké mistrovství. Nechci říct přímo klidný, protože práci s bačkorama nehledám, ale o trochu klidnější by to být mohlo. A taky plánuju, že si po mistrovství udělám na dva tři měsíce volno a i kvůli dceři odjedu do nějaké anglicky mluvící země.“
Je těžší vyhrát olympiádu, nebo uspořádat mistrovství světa?
„To se mě zeptejte za pár měsíců. Ale jestli mám odpovědět teď, tak si myslím, že těžší je vyhrát olympiádu. Protože o tom, že uspořádáme mistrovství světa, jsem přesvědčená, je nás na to hodně.. Ale že vyhraju olympiádu? To jsem nevěděla do posledních metrů posledního závodu.“
A jaký je váš ideální scénář pro dalších pět měsíců?
„Ladovská zima…“
JAK PROBÍHAL ROZHOVOR:
| Sebevědomá a zarputilá V budově libereckého Paláce Syner má Kateřina Neumannová v pátém patře prostornou kancelář s velkou plazmou. V prostředí na hony vzdálenému bílé lyžařské stopě vypadala trochu nezvykle. Na druhou stranu však rozhodně nepůsobila nejistě. Naopak. Byla sebevědomá a mluvila rychle. Trénink z let, kdy dávala rozhovory jako lyžařka, byl prostě znát. Z olympijské šampionky bylo cítit i to, že roky ve vrcholovém sportu ji naučily o sobě příliš nepochybovat. Možná proto ji během necelé hodiny nejvíc vyvedly z míry otázky zkoumající, zda ji lyžování dostatečně připravilo pro funkci manažerky, která řídí akci s rozpočtem přes dvě miliardy korun. To se pak najednou v jejích odpovědích jasně objevil despekt a snad i vztek. Řečnicí je však dobrou. A když jí občas docházely argumenty (nutno uznat že proti přesile dvou redaktorů), rozhodně to nedávala najevo. A mluvila a mluvila… Dlouho domlouvaný rozhovor nakonec probíhal trochu hekticky. Přesně po půl hodině povídání začaly na dveře s přestávkami klepat asistentky s tím, že prezidentku čeká další neodkladný program. Taková taktika bývá obvyklá například při „nepříjemných“ rozhovorech s politiky. A Neumannová k nim nakonec nemá tak daleko. Odmítá sice, že už by byla součástí jejich světa, ale faktem je, že právě jejich podpora a moc ji do funkce vynesly. Zlatá Kateřina evidentně míří vysoko. Zatím bez potřebných zkušeností a možná i znalostí. Zarputilá je však podobně, jako když v Turíně při svém životním závodě ukrajovala v cílové rovince poslední metry trati. Zda bude nakonec i podobně úspěšná, se ukáže za čtyři měsíce v Liberci. |
