Bauer: Věřím, že to zvládnu

V týdnech neustávajících zdravotních potíží už si i připustil krizovou variantu, že by ho jeho zdraví na šampionátu v Liberci nepustilo na start. „Děláme ale všechno pro to, aby se to nestalo,“ říká Bauer.

Zdáte se v dobré náladě...
„Tak co mi zbejvá... Problémy jsem měl a s problémy bojuju od začátku prosince. Nechci říct, že jsem si na to zvykl, ale holt to tak beru. I přesto jsem byl schopný zajet slušně Tour de Ski, i když to nebyla první pětka. Vyhraný svěťák v Otepää mluví za vše. I s omezením tréninku se můžu držet s nejlepšími.“

Jak zvládáte trénink, přesto, že vás ještě trápí potíže s průduškami?
„Jde o to zdraví vylepšit na co možná nejlepší míru, co okolnosti umožní. Závodů se nebojím. Mám za sebou teprve dva dny normálního tréninku. Nejezdí se mi hrozně. Samozřejmě, vidím tam rezervy. Ale trenér Míra Petrásek je spokojenej. A to je vždycky měřítko. Pořád se upínám k tomu, že mistrovství světa bude se mnou, a hlavně že bude dobrý.“

Napadlo vás už, že by šampionát mohl být bez vás?
„Jsem typ člověka, který se snaží mít dopředu narýsovaných co nejvíc variant. Když i po antibiotikách problémy přetrvávaly a v pondělí jsme absolvovali kolečko po nemocnicích v Praze i v Jablonci... Nechci říct, že by se ta varianta, že mistrovství nestihnu, rýsovala. Ale už jsem začal přemýšlet, že i tohle by se mohlo stát.“

Už vás takové myšlenky přešly?
„Mistrovství světa doma je jedinečná záležitost v rámci mé sportovní kariéry. Vždycky jsem chtěl na mistrovství světa v Liberci startovat. Přišla myšlenka, co když se zdraví zhorší. Ano, stát se to nemůže. Ale děláme všechno pro to, aby se to nestalo.“

V čem po pauze cítíte rezervy?
„Když berete antibiotika, nemůžete dělat vůbec nic. Pocit z lyžování je jiný. Potřebuju si zvyknout, laicky řečeno, jak jsou lyže vratké. Jak se na nohách po týdenní pauze odrážet. Ve stopě se střídá led s mokrým sněhem. Jsou to podmínky, které mě technicky prověří. V žádném případě nebrečím. Jsem, nechci říct v utajení... Ale nikam nechodím. Zaměřuju se jen na trénink.“

Potkáváte při tréninku v Harrachově turisty?
„Lidí potkávám dost. Někteří se otáčejí, někdo něco huhlá. Já tomu nevěnuju pozornost. Jedu si a v hlavě mám jenom trénink. Zdravotní problémy byly, o to je to intenzivnější. Neřeším, jestli se lidi baví, že jede Bauer, a jestli jede rychle nebo pomalu.“

Nepletou se vám běžkaři pod nohy?
„Když jdou turisti přes celou stopu, musíte se jim prostě vyhnout. Ale zatím ty tréninky nejsou takové, abych si nemohl přinejhorším přibrzdit, nebo je objet. A kdyby na to přišlo, tak si na ně úplně v pohodě zařvu.“