Prokletí pražských sprintů pokračuje. Tradice problematických závodů na Hradě a na Výstavišti v předchozích dvou letech vyvrcholila mezinárodní ostudou během včerejší čtvrté etapy Tour de Ski na Strahově.
Pořadatelům se starost o trať vymkla z rukou a závodníky pustili do sněhového rybníku. Mezi borci dokonce doutnala myšlenka o bojkotu.
Sněhová tříšť bouřlivě odlétávající od lyží a hůlek byla možná zajímavým efektem pro kamery. Závodníkům ale hluboký sníh pod nohama během strahovského sprintu připravil peklo.
Čtěte více:
Kožíšek ve sprintu čtvrtý, vyhrál Jönsson »
Vítězství si nechám na příště, říká šťastný Kožíšek »
„Řekla bych to asi takhle: Pražské sprinty jsou prostě zvláštní,“ spustila upřímná Slovinka Petra Majdičová.
„Měníte lokace, ale je to pořád stejné. Já mám Prahu ráda, byla jsem tu na koncertu Tiny Turner. Ale dnes? Sorry! Tohle nebyl regulérní závod. Před závodem jsem si říkala: OK, sedáme do aut a jedeme do Dobbiaca na další etapu.“
Někteří závodníci těsně před závodem skutečně uvažovali, že se pražského sprintu na protest proti podmínkám nezúčastní. Italský tým přišel s myšlenkou petice, která by tenhle nápad prosadila.
„Nikdo mi nepřinesl papír, jinak bych to podepsala,“ ulevila si Majdičová.
K oficiálnímu protestu však nakonec nedošlo.
„Bylo to spíš fámy, emocionální reakce,“ vysvětlil Jürg Capol, šéf běžkařského Světového poháru.
Závod nakonec odstartoval, už kvalifikace se ale proměnila ve frašku. Před finálovou částí pořadatelé trať upravili lopatami, ale situaci to moc nezlepšilo. Přestože sprint se jel bruslením, závodníci se na jedné z dlouhých rovinek řadili do stopy a jezdili soupaž jako při klasickém stylu.
„Bylo to proto, že vedle to bylo tak měkký, že se nedalo jet. Něco tak hroznýho jsem neviděl,“ vydechl reprezentant Martin Koukal. „Příprava trati se nezvládla. Doufám, že se někteří lidi chytí za nos a příště dají závody do Nového Města než pokoušet další ostudu v Praze. Mají z nás srandu.“
„Nevím, jestli to dneska bylo lyžování,“ přidal se lídr národního týmu Lukáš Bauer. „S ostatními lyžaři jsme po sobě jen koukli a akorát jsme se smáli. Tohle se jen tak nevidí.“
Katastrofa se přitom dostavila nečekaně. Pořadatelé měli na Strahově připravený dostatek sněhu. Díky nedávným mrazům ani nemuseli použít drahou variantu zasněžování pomocí dusíku. Problém se dostavil až ve chvíli, kdy se lyžaři začali rozjíždět před závodem.
„Trať se pravděpodobně začala připravovat příliš pozdě,“ vysvětlil šéf běžkařského Světového poháru Jürg Capol.
„Technický sníh tu ležel na hromadě asi deset dní. Samozřejmě, že vyschne, a když se připravuje trať, potřebuje znovu vodu. Přinejmenším poslední přípravy s rolbou se udělaly příliš pozdě, pak už sníh nemohl být znovu kompaktní.“
Ředitel závodu Petr Mach vzal vinu na sebe.
„Byla to chyba moje a mého týmu,“ řekl Mach. „Je pravda, že byla trať připravena pozdě. Z více důvodů jsme ji museli uhrabat znovu. Čekali jsme, že to zvládneme včera večer. Pak jsme se na to snažili dát vodu a sůl, ale nezabralo to...“