Dva roky nezávodila kvůli trestu za doping, kvůli němuž zvažovala sebevraždu a z nějž se stále chce očistit. Sice už by mohla být ve sportovním důchodu, přesto německá rychlobruslařka Claudia Pechsteinová dál září.
„Ukázala jsem, že ve sportu nejsou mladí, nebo staří, ale jen dobří, nebo špatní,“ říkala devětatřicetiletá kamarádka Martiny Sáblíkové po třetím místě na úvod Světového poháru. Další příležitost na úspěch bude mít tento týden v Astaně.
Už když Petr Novák, trenér české hvězdy, viděl její výkony v tréninku, říkal si: „Bude největší soupeřkou Martiny.“ Pechsteinovou totiž dál žene motivace dokázat, že nepodváděla.
„Jsem pyšná a ráda za to, co se mi na úvod sezony povedlo,“ napsala Němka na svém webu.
„Každý ví, že za sebou nemám lehké časy. O to hezčí bylo, když jsem si v prvním závodě sezony mohla vyskočit na stupně vítězů. Nebylo to snadné, ale všichni reagovali dobře na to, že jsem zpátky.“
Pětinásobná olympijská vítězka byla v roce 2009 potrestána dvouletým zákazem startu bez pozitivního testu na doping na základě záznamů v biologickém pasu, které ukazovaly zvýšené hodnoty retikulocytů.
Její kariéra a život se zhroutily. Manažer jí rozmluvil sebevraždu skokem z mostu. Trpěla depresemi, přišla o zázemí. Pak se však pustila do boje za své očištění.
Snaží se dokázat, že podivné krevní hodnoty způsobuje anomálie, kterou zdědila po otci. Proto sama sebe udala z podezření z dopingu, neboť testy vycházely podobně i po jejím návratu na letošním mistrovství světa na jednotlivých tratích. Jenže ačkoli získala dva bronzy, tentokrát už se proti ní nikdo neozval.
Čas výmluv je pryč
Vadí jí, že Mezinárodní bruslařská unie neotevřela znovu její případ a že ji stále nyní ignoruje, proto jí prostřednictvím svého právníka dala ultimátum. Pokud nedostane odezvu do 1. prosince, obrátí se na Mezinárodní sportovní arbitráž. „Čas výmluv je pryč, ISU musí přiznat barvu.“
Vyšetřování státního zastupitelství v Mnichově nenašlo žádné důkazy o tom, že možná užívala doping. Očistit jméno chce také s pomocí Evropského soudního dvora. A bojuje na ledě, kde nebyla příliš vítanou osobou.
Jeden z nizozemských koučů ji označil za rakovinu, za vřed. Její reprezentační kolegyně Stephanie Beckertová ji ani nezdraví. Proto ji potěšila reakce mladé Kanaďanky Ivanie Blondinové.
„Na startu mi řekla: Těší mě závodit proti legendě. Z toho jsem měla husí kůži.“ Jednadvacetiletou dívku porazila o víc než deset vteřin. „Je příjemný pocit i po dvouletém nespravedlivém trestu ve skoro čtyřiceti letech předvádět top výkony.“
