Sáblíková se po stříbru chystá na 5 kilometrů: Těším se! Pizza k brzké večeři
Martina Sáblíková si možná ještě dosyta neužila pocitu stříbra ze závodu na 3000 metrů a už se na MS v Hamaru musí koncentrovat na pět kilometrů. Tohle byla vždy disciplína, kde svým strojovým tempem zatápěla všem. Díky čtvrtečnímu výkonu tak očekávání stoupají. „Uvidíme, s kým pojedu. Teď docela trpím. Bolí mě i svaly, o kterých jsem pomalu nevěděla, že je mám. Šla jsem evidentně hodně přes hranu,“ říká dobře naladěná Sáblíková.
Jak se usínalo po stříbru na třech kilometrech?
„Kupodivu hrozně špatně. U mě je to taková tradice, protože se mi přemítal celý závod a všechny emoce. Nedalo mi to spát.“
Jak tedy s odstupem času hodnotíte dosažený úspěch?
„Emoce byly obrovské, takže jsem se na ten závod koukla, stejně tak na to, jak jsem čekala na ostatní výsledky. Koukala jsem taky, jak vedle mě seděla Ragne Wiklundová, což bylo moc hezké. Bylo to skvělé pokoukání a nechtělo mě pustit.“
Byly to nervy i u televize, když už jste věděla, jak to dopadlo?
„Nervy ne, spíš jsem se jen usmívala. Člověk to ale vidí konečně i z jiného pohledu, protože jako závodník nemá člověk šanci všechny výkony a závodníky vnímat, takže jsem si to užila i z toho diváckého pohledu.“
Plánovala jste, že si dáte pizzu, tak došlo na tuto odměnu?
„Pizza nakonec neproběhla, protože jsme přišli na hotel až kolem deváté. Čekala jsem ještě, jak dojede Metoděj Jílek. Dala jsem si jenom na hotelu těstoviny a lososa. Pizzu si ale asi ještě dneska dopřejeme.“
Před závodem na pět kilometrů to není problém?
„Beru to něco jako brzkou večeři, takže do zítra to bohatě spálím.“
Přišla vám jistě spousta gratulací. Stihla jste se věnovat odpovědím?
„Něco jsem registrovala, něco jsem i sdílela, ale než se dostanu ke všemu, tak to ještě bude chvilku trvat. Nehledě na to, že tady nezávodím sama. Chci se soustředit i na ostatní věci.“
Když se vítězí, regenerace bývá mnohem příjemnější. Cítíte velkou únavu po takovém závodě?
„Když jsem ve čtvrtek dojela, tak mě bolely nohy, ale nakonec jsem se cítila tak, že bych si mohla znovu stoupnout na start a zase jet. Čím dál jsem ale od závodu, vyjela jsem se, šla jsem na masáž a den poté docela trpím. Přepískla jsem to, cítím i svaly, o kterých jsem pomalu ani nevěděla, takže jsem evidentně šla hodně přes hranu. Uvidíme, jak to bude vypadat v sobotu. Snad se z toho nějak dostanu.“
Jaké jsou pocity před závodem na 5000 metrů?
„Těším se, stejně tak jsem se těšila na trojku. Mám to tady ráda, uvidíme, jak to dopadne. Uvidíme taky, s kým pojedu. Pro mě je důležitý pocit z jízdy, jako jsem ho měla po trojce, i když jsem ještě nevěděla, jak to dopadne.“
