V jednom drsném momentu se jí parádně rozjetá olympijská sezona proměnila v bolavé peklo. Snowboarkrosařka Eva Samková si v prosinci v Montafonu zlomila oba kotníky v hlavici holenní kosti a stále je na cestě zpět, v nohách má ještě šrouby. Přišla o olympiádu v Pekingu, šlo ale o víc. „Záleželo na tom, abych mohla chodit,“ říká Samková.
Mohla usilovat o svou třetí olympijskou medaili. A navíc se rýsovala šance i v týmovém závodě s parťákem Janem Kubičíkem. Právě v něm Samková v Montafonu ostře finišovala pro druhé místo, jen moment poté se jí zaseklo prkno do sněhu a následovala cesta do nemocnice.
V jeden moment jste prožívala cílovou euforii a najednou hroznou bolest, stihla jste si ten malý moment vůbec trochu užít?
„Já jsem si tím nebyla jistá. Myslela jsem si, že jsme druzí nebo třetí. Ale doufala jsem, že to vyšlo. Pro mě byla euforka poslední metry, poslední klopenka. To bylo super! Když jsem tam ležela zraněná, byl tam u mě Johny (Kubičík) a starali se o mě záchranáři, tak jsem zjistila, že jsme druzí. Jé, super, tak jsme druhý! Chvilku jsem si to užila. Oni pak do vás nacpou nějaké prášky proti bolesti, tak to není tak hrozné.“
Sezonu jste měla výborně rozjetou a najednou bylo všemu konec, jak jste se s tím vyrovnávala?
„Já mám pocit, že jsem se s tím musela vyrovnat. Nic jiného mi nezbývalo. Nejhorších bylo těch prvních deset dní v nemocnici, byla jsem taky sama, člověka to bolí a první čtyři dny to je intenzivní. Člověk doufá, že pojede domů za čtyři dny, pak mu řeknou, že za týden. Od té doby, co jsem byla doma, vždycky to je nahoru – dolů. Když se to zlepšuje, tak se člověk cítí dobře. Když ho to hodně bolí, tak je z toho nešťastný. V tu chvíli mně záleželo na tom, abych mohla chodit a normálně fungovat.“
Měla jste v hlavě ztracenou olympijskou šanci?
„Samozřejmě jsem nějak myslela na olympiádu, ale nejvíc mi vadilo, že nemůžu závodit obecně. Že nemůžu jezdit na snowboardu a závodit jakýkoli závod,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
