Adamczyková poprvé od porodu jela závodní trať, ale… Návrat? Byl by to zázrak, říká
Sázky na velký návrat snowboardkrosařky Evy Adamczykové během olympijské zimy jsou stále padesát na padesát, šampionka má však za sebou další krok na možné cestě zpět na trať. Ve francouzském středisku Les Deux Alpes poprvé od prosincového porodu jezdila v závodní trati. „Deadline si nedávám, je to úplně otevřené,“ říká olympijská šampionka ze Soči.
Co vám první tréninky s reprezentačním týmem po pauze ukázaly?
„Trať tam byla úplně jednoduchá, na rozježdění. Jezdíme tam posledních pár let, protože tam trénuje francouzský národní tým. Je to tam super zázemí. Dole už je trochu tepleji a nahoře je zimní sníh. Mám radost, že jsem vyrazila a udělali jsme si výlet.“
Na kolik procent jste jezdila naplno?
„Trať je tam dost pomalá, byla to pohodička. Zjišťovala jsem, jak se cítím. Nemám natrénováno ani v posilovně ani nikde, takže jsem i v tomhle měla volný prostor. S trenérem Markem Jelínkem jsme se bavili: Hlavně si zajezdit. Zkoušeli jsme, co to hodí. Člověk, když rok nestál v trati, tak chytá balanc a zkouší, jak na tom je, jak cítí prkno. Rok je dlouhá doba.“
Navnadily vás jízdy v Les Deux Alpes do dalšího úsilí o comeback?
„Mně se skvěle jezdilo i na sjezdovce, když jsme v únoru jezdily se ségrou na Bubákově, nebo když jsem se byla podívat v Montafonu a dala jsem si tři jízdy na sjezdovce. Jezdí se mi skvěle. Snowboardkrosové prkno je dobré na ježdění. Měla jsem z toho dobrý pocit, protože jsem byla na sněhu a znám tam trať. Je to návrat sama k sobě. Přece jenom člověk na těch pár hodin se zase trošku vrátí k sobě, jako ke sportovci. To je určitě příjemné.“
Jak pobyt zvládal váš pětiměsíční syn Kryštof?
„Myslím, že to bylo dobré. On je zlatej. Jela tam se mnou ségra, aby ho pohlídala a bylo to super. Hezká jarní horská dovolená…“
Potkala jste se už s nějakou další maminkou v závodním poli?
„Byla tam Chloe Trespeuch, máme děti stejně staré. Ta ale už jela v Montafonu Světový pohár a jela mistrovství světa ve Švýcarsku. Je hustá, má jasně dané, že se chce vrátit. Ve startovní bráně jsme kecaly o dětech a všichni na nás: Hej, matky, nepovídejte si, jeďte!“
Všichni dostali sprdung, kromě mě
Jak se vaše jízdy líbily trenéru Jelínkovi?
„On to bral, že to celé je takový bonus. Přistupoval k tomu, že dobrý, víme, jak jsem jezdila předtím, že je super, že tam jsem. Přijeli jsme pozdě na trénink a všichni dostali sprdung, kromě mě. Protože já ještě prý nemusím. (směje se) Na začátku sezony mám v tomhle volnou ruku, protože Marek ví, že mám svoje tělo nacítěné, jak to dělám. Pár věcí mi řekne, ale nechává na mně si to dávkovat.“
Co vás ve snaze o případný návrat čeká dál, zatímco reprezentační kolegové poletí koncem léta na jižní polokouli?
„To nevím. Oni budou přelom srpna září na Zélandu. I když ho mám strašně ráda a byla jsem tam několikrát, tak to nedává smysl, budu tiše závidět. Uvidím, jak to půjde. Půjdu den po dni, týden po týdnu. Nejde nic rozhodovat, protože je to úplně jiná situace a nechci klást na sebe a už vůbec ne na Kryštofa nějaký tlak. Z okolí, Dukly, olympijského výboru, svazu zaznívá, že mi rádi vyjdou vstříc, a že mě podpoří, pokud to bude potřeba. Za to jim děkuju, je to skvělé a uvidím, jak to bude.“
Dáváte si nějakou hranici, kdy se budete muset rozhodnout, jestli na začátek zimy zkusit zabojovat o olympijské kvalifikaci?
„Deadline si nedávám. Myslím si, že je to úplně otevřené. Já chci mít tu možnost, že ze dne na den může člověk říct buď ano, nebo ne. Nebudu se ohlížet na kvalifikaci. Kdyby to bylo náročné a Kryštof by to neakceptoval, nebylo by to pro něj dobré, tak nechci přes tohle vůbec jít. On je nejdůležitější. Pokud to bude zvládat, tak tam nějaká možnost je. Co se týče kvalifikace na olympiádu, je to hrozně natěsno, je to blízko. Kvalifikační závody končí v půlce ledna. Všichni už mají nasbírané body z celé předešlé svěťákové sezony. Byl by to zázrak, kdyby se to povedlo. Nějaká možnost tam je, ale je to natěsno.“
Hraje pro vás v úvahách roli, že jde o olympijskou sezonu a že se bude na Hrách závodit v nedaleké Itálii?
„Kryštof je určitě to hlavní, co bude rozhodovat. Olympiáda v Evropě… Já jsem žádnou olympiádu v Evropě nezažila. Je to hezká myšlenka, ale nikdy to nepřeváží Kryštofa. Tím, že mám výsledky za sebou, tlak, co se týče umístění, nechci na sebe dávat. Kdybych se vrátila, bylo by to ´nice to have´ – byl by to bonus navíc. Ani dřív jsme neplánovala, že bych se vracela do sportu s dítětem. Proto to mám takhle otevřené. Když mě to bude bavit, Kryštof to bude zvládat, tak proč ne. Jsem k tomu zdrženlivá. Nechci se dostat do nějaké situace, kde bych ho někde vláčela a drtila ho, když mu to nevyhovuje.“
Boj o olympiádu by od vás vyžadoval lednový výlet na dva týdny na čtyři závody do Číny, jste na to připravená?
„No právě. To je strašně radikální věc, čtyři závody v Číně. Obě dvě situace, ať už dítě doma, nebo dítě v Číně, jsou pro mě zatím nepředstavitelné. Člověk nechce brát roční dítě do Číny, ale roční dítě nechávat doma, je taky brutál. Je to samozřejmě velká komplikace, kdyby se člověk chtěl nominovat na olympiádu. Nad tím ani nepřemýšlím, protože si tím nechci zavařit hlavu.“
Úvod snowboardcrossové sezony
- 20. prosince: Cervinia (It.)
- 10. a 11. ledna: Beidahu (Čína)
- 17. a 18. ledna: Čang-ťia-kchou (Čína)
