Sáblíková jede o zlato: Nervózní být musím

Tituly sbírá po hrstech, medaile na svých tratích obhajuje z minulých šampionátů i z olympiády. Přesto Martina Sáblíková (23) tvrdí, že před každým dalším závodem je nervózní.

„Musím být. Nedělám nic proti tomu, abych nebyla. Pomáhá mi to koncentrovat se na závod,“ říká olympijská vítězka.

Jste po dlouhé sezoně napumpovaná silou na její vrchol?
„Nevím, jestli napumpovaná, ale je to poslední závod sezony a i kdybych po pětce s prominutím umřela, už to bude jedno.“ (směje se)

Přijela jste si pro dvě zlata?
„Přijela jsem si pro medaili. Ať bude jakákoliv, budu spokojená. Připravená jsem dobře, ale víte tak jako já, že stát se může cokoliv.“

A vy musíte svoji pozici pořád a pořád obhajovat, protože nic než zlato už se téměř nečeká.
„Občas, když jdu na start, mám v hlavě trošku tlak. Hodně lidí čeká, že zajedu, že pojedu tak a tak. Kolikrát je to hodně stresující.“

Například váš trenér očekává čas pod čtyři minuty, první na evropské dráze. Jak vám to zní?
„Záleží na tom, kdo ho má zajet. Ireen (Wüstová) má velkou formu, uvidíme, co udělá Beckertová, co Kanaďanky po aklimatizaci.“

Myslím, že kouč ale mluvil o vás.
„To bude hodně náročné. Až přijdou diváci, led může být zase jiný, může tam být jiná teplota. Já pojedu mezi posledními čtyřmi a uvidíme, na jaký čas bude potřeba jet. Udělám, co budu moct.“

Viděla jste na tréninku Wüstovou? Skutečně má životní formu, jak se říká?
„Viděla jsem ji, zkoušela dvoustovku se startem na trojku. Ani jsem se radši neptala, jak to bylo rychlé, abych nebyla nervózní víc, než jsem. Vypadá hodně dobře, předvedla to na MS ve čtyřboji. Zajela výborně pětku, slušně trojku, minulý týden patnáctku a kilák. Formu má, to je bez diskuze.“

Trojkou pro vás šampionát začne. Může povedený výkon udat tón celému mistrovství?
„Trojka tomu asi ráz neurčí, to spíš ten trénink před začátkem to naladí. Jak se člověk nabudí. Já jen doufám, že nebudu každý den dlouho na dopingové kontrole, odpočinek a regenerace po závodě je hrozně důležitá. Kdybych měla po patnáctce (v pátek) být dlouho zavřená na dopingu, bude pětka (v sobotu) stát s odpuštěním za prd. To už jsem si vyzkoušela v Calgary.“

Po kolika krocích nebo metrech zjistíte, že jde závod podle vašich představ?
„Důležité je se do toho trefi t technicky, protože potom se jede úplně jinak. Samozřejmě pokud bych si po dvou kolech měla říkat, že nemůžu, tak je to v háji. Tohle se mi nesmí stát. Musím s tím pořád bojovat a jet až do konce. A že se mi to letos už stalo.“

Taky jste se letos ocitla už dvakrát po pádu na ledě. Myslíte na to víc než dřív?
„Na pád určitě nemyslím. Soustředím se na jízdu, na techniku. Kdybych se měla bát, že spadnu, tak to už bych si fakt musela vymývat hlavu, to už by toho bylo moc.“ Martina Sáblíková obhájila zlato na mistrovství Evropy ve víceboji • Reuters

Bojíte se něčeho? Dřív se vám zdávaly sny, že se vám utrhla tkanička a nemůžete na start.
„Teď se mi zdává úplně něco jiného, když si nepřetrhnu tkaničku nebo nejdu pozdě na start, tak mi zase vyjede rolba. Mám takové fantasmagorie.“

Jste pověrčivá?
„Už se to snad lepší, ale pořád si oblékám pravou brusli dřív než levou. V Heerenveenu jsem si chtěla obout levou a málem jsem si dala facku. Dál mám určitou sestavu cviků, kterou dělám pravidelně před závody, a večer před závodem kontroluju, zda mám ostré brusle.“

Taky si asi dáváte pozor na pásku na ruku. V Salt Lake City vám padala a málem vás připravila o světový rekord.
„Dávají mi tam sichrhajcku. Protože je zakázané při jízdě pásku zahodit, což je podle mého trošku nesmyslné. Když člověk jede a má ji trošku volnou, jak máchá rukou, může mu spadnout. A že bych pásku začala rukama chytat při jízdě? To by bylo zajímavé. V Heerenveenu mi dali den před startem pásky dokonce vyzkoušet, ale pro všechny případy ještě jednu sponu nosím v bundě.“

Nebála jste se, že by vám světový rekord kvůli zahození pásky mohli upřít?
„Když už vyhlásili výsledky, tak by to snad nemohli vzít zpět.“

Potkáváte se v Inzellu s Claudií Pechsteinovou, která se vrací po trestu za doping?
„Viděla jsem se s ní a bavily jsme se normálně. Ne o jejím distancu, spíš o tom, kdo kdy chodí na krev a tak.“

Zjevně si od ní nedržíte odstup jako některé jiné závodnice?
„Samozřejmě ne všichni se s ní baví, pro nic za nic dva roky nedostala. Ale odpykala si je a není první ani poslední, kdo se vrací. Byly jsme kamarádky před tím a budeme i po tom. Nevidím důvod, aby to bylo jinak.“

Co třeba ten, že pošpinila váš milovaný sport a vrhla na něj špatné světlo?
„Pošpinila tím sama sebe. V našem sportu doping moc není a tohle je hlavně její problém. Já jsem sama sebou. Když se s ní budu chtít bavit a budou u toho kamery, je mi to jedno.“

Probíraly jste palčivou minulost?
„Ne. Upřímně nevím, čemu mám věřit. Je mi záhadou, proč ona tak strašně bojuje, že nic nebrala. Ráda bych jí věřila, ale dva roky by za nic nedostala.“