Ten pohled mu nedal spát. Vešel do pokoje a jeho kamarád si před ním ustřelil hlavu. Stříbrného akrobatického skokana z olympiády ve Vancouveru Jereta Petersona (†29) pronásledovaly podobně hrůzné zážitky celý život. Až se jim vzepřel podobně, jako jeho přítel – v úterý večer se střelil do hlavy.
Říkalo se mu Speedy – když jako jedenáctiletý kluk začal trénovat s týmem freestylových lyžařů, měl obří helmu a černobíle kostkované oblečení, takže ostatním připomínal automobilového závodníka.
Ta přezdívka k Petersonovi seděla – do všeho šel na plný plyn, před ničím se nezastavil. Když se poprvé postavil na tréninkový můstek, podařila se mu jenom půlka salta a on zahučel do vody přímo po hlavě. Všichni se vyděsili, jenže on vylezl na můstek znovu: a vysekl bezvadný skok.
Jeho kariéra strmě rostla, on však v sobě stále dusil démony z dětství. Když mu bylo pět let, přišel při autonehodě zaviněné alkoholem o sestru. Podle matky byl obětí sexuálního zneužívání.
Na horské dráze adrenalinu
"Nejsem si vůbec jistý, jestli je to pravda," tlumil šokující odhalení. A dál jel na horské dráze adrenalinu. Ve dvanácti skákal to, na co si netroufali mnozí dospělí, v šestnácti byl v národním týmu a ve dvaceti v tom olympijském.
Akrobatické skoky nebyly zdaleka jediným zdrojem vzrušení v jeho životě. Miloval skákání s padákem, při šílené jízdě na kole skoro letěl rychlostí 250 km/hod. Balil ženské, hodně pil. A nejel v tom sám.
Ten pohled nikdy nezapomněl
Když se jeho starý kámoš Trey Fernald nastěhoval k němu do baráku, Peterson mu dal jedno pravidlo: žádné drogy. Podle Petersonova vyprávění přišel Fernald 26. června 2005 domů se zorničkami velikosti měsíce a rvavou náladou.
Lyžař nařkl svého kamaráda, že je zfetovaný. Ten odešel do svého pokoje a vzal si pistoli. Když Peterson vešel do místnosti, aby ho zkontroloval, Troy si přiložil hlaveň k hlavě a zmáčkl spoušť.
Čtyřiadvacetiletý mladík už nikdy nezapomněl na hrůzný pohled na Fernaldovo oko letící z jeho hlavy.
Hurikán v baru
O osm měsíců později stál nahoře nad můstkem v olympijském Turíně. Jako favorit byl před finálovým skokem třetí. Na tuhle chvíli si šetřil svůj "Hurikán", šílený skok s pěti vruty. Točil, točil, na doskoku si ale sáhl rukou na zem a rázem z toho bylo až sedmé místo.
Večer hodně pil a nakonec vypálil pěstí svému kamarádovi. Následovalo vyloučení z týmu a potupný odjezd z olympiády. A pak spousta dalších nocí s chlastem... Jednoho večera pak zavolal matce, že už nemůže dál, že nechce dál žít.
Ukončit tu bolest
Vzala ho do nemocnice, dostal antidepresiva, jenže všechno marné. V roce 2007 sedí v autě na parkovišti, při ruce flašku s chlastem, prášky, lepící pásku a zahradní hadici. S jejich kombinací chce udělat to, co viděl před dvěma lety Fernalda.
V tom mu někdo zaťuká na okýnko, v ruce pistoli. Kolem procházející policista mu zachránil život. Peterson dostává novou chuť žít, trénovat a za tři roky vybojuje vysněnou olympijskou medaili.
Vancouverské stříbro ho hřeje ovšem jenom něco přes rok. Zase propadá do depresí a jediné východisko nachází opět v ukončení všeho trápení. "Vůbec jsem se nebál," vyprávěl jednou o svém prvním sebevražedném pokusu.
"Byl jsem úplně v pohodě s tím, že se zabiju. To je to, co vás opravdu vyděsí. Cítíte se bláznivě. Jediné, co jsem chtěl, bylo ukončit tu bolest."
Teď už se to "Speedymu" podařilo.
