Skokan Koudelka týden po pádu v Harrachově: Skákání mi chybělo
ROZHOVOR - Sedmé a desáté místo v závodech Světového poháru. Taková umístění si skokan na lyžích Roman Koudelka týden po ošklivém pádu v Harrachově ani nepředstavoval. „Jsem spokojený, výsledky jsou super. Ale malinko zklamaný jsem ze skoků, tam byly rezervy,“ říkal dvaadvacetiletý mladík, jehož teprve včera opustily bolesti hlavy.
Nechce, aby si ho lidi pamatovali jako skokana s ošklivým pádem, ale jako závodníka s dobrými výsledky. O víkendu k tomu Roman Koudelka udělal další krok. Na ošklivou nehodu z tréninku v Harrachově dal zapomenout sedmým a desátým místem. Jen týden poté, co opustil nemocnici. „Nervózní jsem před závody byl, ale ne víc než obvykle,“ říkal.
Reprezentační trenér David Jiroutek už po vašem sobotním sedmém místě říkal, že jste tam, kde jste byl před pádem. Cítíte to stejně?
„Určitě ano. S umístěním o tomto víkendu jsem moc spokojený. Ve skocích byly rezervy, ale na druhou stranu jsem za to rád. Kdyby skoky byly bezchybné a byl bych desátý, tak už je těžko co zlepšovat. Takhle vím, že jsou rezervy na lepší umístění.“
Na čem budete muset zapracovat?
„Určitě bych potřeboval trochu zvednout koncentraci. Můstek v Engelbergu je hodně specifický, mnoho skokanů se odrazí pozdě. Mně se s ním taky nepodařilo moc ztotožnit. Byla to škoda, ale výsledky jsou dobré, takže jsem celkově spokojený.“
Skoro jako by se žádný pád ani nekonal. Měl jste v průběhu posledního týdne na můstku někdy strach?
„O víkendu určitě ne. Ale první skok v Ramsau, který jsem šel po pádu, tam to trochu v hlavě bylo, nebudu tvrdit, že ne. Trochu respekt tam byl. Ale když jsem po prvním skoku viděl, že je všechno v pohodě, začal jsem si trochu věřit.“
Musel jste se k prvním skoku při tréninku na malém můstku v Ramsau povzbuzovat?
„To ani ne, protože už jsem se hodně těšil na skákání, chybělo mi. Spíš než strach tam bylo nadšení z toho, že si konečně zase zaskáču.“
Platí u skokanů totéž co u řidičů, že po nehodě je nejlepší se co nejrychleji vrátit za volant, respektive na můstek?
„Bylo dobré, že se jelo skákat do Ramsau, kde jsem si to mohl ozkoušet. Měl jsem potom větší klid, než kdybych jel rovnou do Engelbergu. A mít měsíc pauzu, to se to pak skokanovi o dost víc rozleží v hlavě.“
Vítali vás soupeři na můstku?
„Už se o tom se mnou hodně bavili v Harrachově, moc překvapení nebyli. Ale pár lidí se tu ještě ukázalo, takže se mě ptali, jak se cítím. Ale doufám, že už je to za mnou.“
Byl jste teď hodně opatrný na vázání, jehož rozpojení způsobilo váš pád?
„Určitě se na to koukám víc než předtím. Ale výrobce mi udělal speciální tyčky, které vydrží snad až osm set kilo tlaku, takže si myslím, že by se nic takového už nemělo opakovat.“
A navíc máte ještě speciální pojistku v podobě šňůrky, že?
„Ano. Ale to už je jen pro pocit skokana, že ví, že má ještě něco v záloze. Tohle byla vyloženě náhoda, už se to asi nikdy nestane. Teda aspoň doufám.“ (Pousměje se.)
V týdnu vás ještě bolela hlava. Přetrvávají obtíže?
„V neděli byl první den, kdy mě hlava vůbec nebolela. Jsem rád, že si konečně zase budu moct zatrénovat dynamiku a podobně, nebudu to muset ničím nahrazovat. Snad je to konečně všechno za mnou.“
Nicméně i když vás bolela, hrál jste volejbal. Nechtěl jste se omezovat?
„Hlavně jsem typ, který si volejbal nenechá nikdy ujít. Rád to hecuju a strašně nerad prohrávám, takže při volejbale jsem na bolení hlavy ani moc nemyslel. Spíš po něm jsem to začal zase trochu cítit. Vliv to na mě ale nemělo.“
Co vás ještě čeká do Turné čtyř můstků, které začíná 29. prosince kvalifikací v Oberstdorfu?
„V úterý máme dynamické tréninky, pak odjíždíme do Ramsau na soustředění, vracíme se v pátek 23. prosince. Takže doufám, že něco natrénujeme, doladíme chyby a na Turné to bude zase jen stoupat.“
