Nebýt dvou minel, sahal biatlonista Soukup doma po stříbru
Před sebou na stole měl výsledkovou listinu, občas mu k ní zabloudily oči, v prstech si s tím kusem papíru pohrával. Ale doprodrobna jména a čísla nečetl. Možná se biatlonista Jaroslav Soukup po vytrvalostním závodě Světového poháru na 20 km v Novém Městě na Moravě ani nechtěl dozvědět, kolikátý mohl skončit, kdyby nezbabral hned první střeleckou položku.
„Takových závodů už bylo, že jsem mohl vyhrát, nebo být hodně nahoře, kdyby to nebo ono... S tím už teď nic nedělám,“ řekl Soukup vyrovnaně.
Nebýt dvou minel na úvodní střelbě, vychutnal by si ovace diváků na stříbrném místě. To by byl fantastický výsledek. Takhle skončil čtrnáctý. Zklamání ale z jeho hlasu cítit nebylo.
„Nakonec to tak špatné není. A kdyby mi někdo před startem řekl, že budu do patnáctky, budu nadšený a vezmu to všema deseti,“ spokojil se s úsměvem.
Za první dva dny Světového poháru v Novém Městě na Moravě je jeho počit nejlepším výsledkem ze všech domácích závodníků. Po středečním fisku žen vyhořel ve čtvrtek i největší aspirant na mužské přední umístění Michal Šlesingr, jehož špatná střelba srazila až na 75. pozici.
Dva jeho kolegové to naštěstí stačili ještě vybalancovat. Soukup na 14. místě a Ondřej Moravec o šest míst za ním, to byla alespoň částečná náplast na domácí soužení.
Šlesinger: S biatlonem to nemělo nic společného
Po ženách zřejmě i nejlepší čeští muži doplatili na nepoznané, a to tlak domácího prostředí. Doma jeli závod Světového poháru poprvé. Šlesingr hned na prvním sjezdu upadl, a trestné minuty střídal v tomto rytmu: 3 – 2 – 0 – 2... Od medailového aspiranta hodně velká bída.
„Brečet kvůli tomu nebudu, i když to k pláči pravděpodobně bylo. Dneska to bylo špatné, a co jsem předvedl na střelnici nemělo s biatlonem nic společného. Jestli jsem to neunesl? To je možné,“ nehledal výmluvy Šlesingr.
Přiznal, že při vydatném povzbuzování domácích fanoušků měl problém se kontrolovat a zůstat na trati v klidu.
„Nejsem zvyklý, aby lidi kolem trati řvali na mně. Musel jsem se hlídat, abych nepřepálil, to se snad povedlo, ale střelecky to nevyšlo. Závod jsem nenechal v prvním sjezdu, kde jsem se vysekal, ale na střelnici,“ podotkl.
Svůj výkon označil jako „vyhoření“ a jenom doufal, že nabral potřebné zkušenosti pro mistrovství světa příští rok na stejném místě. Tam bude kulisa ještě bouřlivější a stejný výpadek o to citelnější.
Proč tak jásají? ptal se Soukup
Taky Jaroslav Soukup líčil, jak se potýkal s povzbuzováním fanoušků na střelnici. On měl ale problém úplně jiného rázu. Podle zvuku poznával, zda trefil nebo chybil, a při některých ranách se mu zdálo, že terč minul.
Za sebou přitom slyšel radostné zakřičení z tribuny na znamení úspěchu. „Říkal jsem si, proč diváci tak jásají,“ smál se Soukup. Jemu se naopak dařilo na střelnici po většinu času zachovat pevné nervy a od domácího prostředí se oprostit. Až na první položku.
Byly to právě dvě chyby při první střelbě, které ho připravily o ještě výraznější úspěch.
„Nebyl to příjemný pocit, o to víc jsem se to pak snažil napravit. Snad se mi to povedlo. Na druhou stranu, kdo ví, jak bych pokračoval, kdyby ta první ležka vyšla za nulu, třeba bych pak nezastřílel tak dobře na stojce. S tím už se teď nedá nic dělat a přemýšlet o tom. Co chci je pobavit se s trenérem o prvních dvou chybách, bylo to v jednom místě, na dvě hodiny. Tomáš Sýkora to měl taky tak. O tom se potřebujeme poradit,“ dodal Soukup.
