To jsou kouzla! Traumata minulé zimy, které skokana na lyžích Romana Koudelku donutila k vážnému přemýšlení o konci kariéry, jsou pryč a na nebi zase létá český orel. Lídr národního týmu bojuje na Turné čtyř můstků o umístění mezi nejlepšími pěti a dává slavné disciplíně naději, že to jde. I přesto, že v zemi Rašky, Ploce či Jandy není jediný můstek, kde by si reprezentanti mohli skočit.
Deprese po hororové zimě ho dostala na hranu kariéry. Pak přišlo nadějné léto, první šťastný zvrat na úvod zimy ve Wisle, kde se i s nemocí dostal aspoň do druhého kola. Od té chvíle jde graf výsledků Romana Koudelky nahoru jako šíp. Na Nový rok v Garmisch-Partenkirchenu se při druhém závodě Turné čtyř můstků už podíval blízko stupňům. A od nich už ho nedělí pevná zeď, spíš lákavě rozevřená opona.
„Předvedl dva pěkné skoky, které závodník ukáže, když si začíná věřit. Teď si bude věřit víc a víc a může být třeba na úrovni Kobajašiho, který si teď věří nejvíc,“ předpovídá reprezentační trenér David Jiroutek. „Když má člověk sebedůvěru, tělo pak dělá divy. Když tělo pracuje bez hlavy, letí pak úplně jinak, daleko líp, než si dokážete představit.“
Takový stav skokanské euforie už Koudelka poznal několikrát. Nejvíc si ho užil před čtyřmi lety, kdy na začátku sezony vyhrál tři závody Světového poháru a na Turné čtyř můstků odjížděl jako jeden z favoritů. Tentokrát přijel bez tlaku, možná jako černý kůň. Každopádně s myslí zcela vyčištěnou od šílených událostí minulé zimy.
„Na ně nevzpomínám vůbec, ani myšlenkami se k nim nechci vracet,“ říká Koudelka. „Na jaře jsem zažil hodně těžké období. Nebýt manželky, tak tady teď nestojím. Patří jí poděkování, to samé Plechymu (kondičnímu trenérovi Luboši Plecháčovi). To byli lidi, kteří za mnou stáli.“ Do olympijské zimy vstupoval Koudelka s jasně vyřčeným medailovým cílem. Místo toho přišel kolaps, pouhých dvanáct bodů ve Světovém poháru a totální zmar v tragicky zabezpečeném týmu, kdy čeští skokané dokonce skákali ve sjezdařských helmách. Koudelka navíc nebyl fit ani psychicky, před novou sezonou si musel znovu zorganizovat život.
„Já jsem tu v tom špatném období nebyl, ale kondičně byl připravený dobře. Aby se dostal zpátky, jako první musel dostat chuť k životu a ke změnám,“ vysvětluje Jiroutek, který tým převzal před sezonou. „Řekli jsme si, že by měl změnit přístup k tréninkům, závodům i rodině. Nato přišla Kamča (Jiroutkova žena a bývalá běžkařka Rajdlová), že když byla závodník, měla to podobné. Měníte spoustu detailů, od čištění zubů až po to, kdy jdete spát. To je na knížku.“
Toxická atmosféra loňského jara, v níž od týmu odcházel Koudelkův oblíbený trenér Richard Schallert, teď zmizela. I když občas přijde průšvih, jako v kvalifi kaci v Garmisch-Partenkirchenu, kde kromě lídra z českých borců nikdo nepostoupil do závodu, obecně se mezi tuzemskými skokany opět vzmohl týmový duch.
„Byli jsme na tradičním silvestrovském bowlingu a bylo to fantastické. Koudy měl v závodě podporu spousty lidí, bylo to super,“ pochvaluje si Jiroutek.
Soudržnost je důležitá, protože český tým stále bojuje oproti soupeřům v hodně skromných podmínkách. Zásadním problémem je, že od jara nemají reprezentanti kde skákat. Klíčový tréninkový areál v Harrachově byl uzavřen a je nutné, aby se vlastníci areálu dohodli s krajskými politiky na financování rekonstrukce. Areál na libereckém Ještědu má v pronájmu společnost Tatry Mountain Resort, navíc tam často panují špatné povětrnostní podmínky. „My bychom potřebovali můstek, kde bude normálně sníh, což je vždycky jenom v Harrachově,“ říká Jiroutek. „V Liberci fouká, devadesátka je tam trošku extrémní. Sto dvacítka je pěkná, ale tam si málokdy skočíte. V Harrachově bychom mohli skákat pořád. Kdybychom aspoň měli peníze jako Kazachstán, že bychom mohli někam vyjet… Ale co nabrečíte jedním okem. Musíme holt makat.“
Sezona letí kupředu, už od pondělí se na můstku Bergisel v Innsbrucku, kde se bude koncem února závodit i na mistrovství světa, koná třetí závod Turné. Češi do něj půjdou v nezměněné sestavě, o postup do zítřejšího závodu budou s Koudelkou usilovat i Viktor Polášek, Lukáš Hlava a Čestmír Kožíšek.
