12. listopadu 2019 • 14:50

Poslanec Janda si zase skočil: Vypadal jsem jak postavička z večerníčků

Autor: nit
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Skákající poslanec? Tahle přezdívka už je zase aktuální. Bývalý lyžařský šampion Jakub Janda sice kariéru ukončil před dvěma lety, aby přijal angažmá v parlamentu. Před pár dny se ale na můstek vrátil, aby splnil slib. A na patnáctimetrovém můstku zažil nepříjemný pád. Nakonec si ale střihl závod se svým synem Oliverem.



Skokané mívají po kariéře často letecké sny, ale vrátit se na můstek, to není tak snadné. Jakub Janda, někdejší vítěz Světového poháru a Turné čtyř můstků, to ale slíbil. A slovo se má držet.

„Obcházím hodně akcí, vzhledem k tomu, kde teď jsem, a hodně slibuju,“ usmívá se Janda s připomínkou svého poslaneckého angažmá. „A vloni jsem byl na exhibici v Rožnově a říkal jsem, že další rok si tam skočím.“

Na trénink neměl kvůli projednávání daňového balíčku a rodičovské čas. Přesto ale v pátek večer zašel doma do garáže pro své skočky. A druhý den vyrazil k můstkům v Rožnově pod Radhoštěm.

„Musel jsem si půjčit kombinézu. Ta moje mi je, ale nemám ji už v pase. A šel jsem skočit,“ líčí Janda. „Chtěl jsem na velký, ale nejdřív jsem si to zkusil na malém na patnáctce, kde jsem nešťastně upadl a byl tak otřesený, že jsem na té patnáctce zůstal s dětmi.“

Janda původně plánoval návrat na sedmdesátimetrový můstek. Po pádu se ale připojil s atrakcí na dětském můstku. A svou přítomností opepřil dětské závody, jichž se zúčastnil i jeho devítiletý syn Oliver.

„Takže, nechystá se žádný comeback, byl to sranda závod,“ směje se Janda. „Říkal jsem, že skončím, až mě můj syn porazí. V prvním kole mě porazil, ale ve druhém jsem ho přeskočil, tak mě to příští rok čeká znova. A musí mě Oliver porazit, jinak budu muset exhibice jezdit.“

Svůj poslední závod odjel Janda téměř přesně před dvěma lety v polské Wisle, kam už odjížděl na rozloučenou jako čerstvý poslanec. Od té doby vůbec nestál na lyžích.

„Samozřejmě to bylo zase něco jiného, když se převléknete z obleku zpátky do té kombinézy,“ připustil Janda. „Nejsem nostalgista, ale byla tam nostalgie. Jak si vezmete lyže na ramena, helmu… Byl to hrozný adrenalin, uvažoval jsem, jestli na tu sedmdesátku vylezu, ale po tom pádu jsem byl fakt tak otřesený, že jsem se rozmýšlel. Nevěřila mi ani manželka, říkala, že jak mě zná, stejně tam vylezu. Ale ne, odolal jsem, nechám to na příští rok…“

Janda si aspoň ověřil, že se stále vejde do své závodní kombinézy. Ale bylo to jen tak, tak…

„Tenkrát jsem měl v pase 69 centimetrů, teď byl bohužel pásek natěsno. Radši jsem se neměřil, ale když jsem pásek zapnul, vypadal jsem jak postavička z dětských večerníčků, měl jsem tam dva faldíky a vypadal jsem směšně, tak jsem si radši půjčil kombinézu bez pásku,“ smál se Janda. „Já na lyžích stál fakt po dvou letech. Ten pohyb tam pořád byl. I ten skok, kdy jsem spadl a skočil až dolů, byl hodně agresivní. Návyky za třicet let se po dvou letech asi nezapomenou. Bohužel, změní se těžiště, možná by to bylo bez tréninku na tom větším můstku nebezpečné…“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud