Sáblíková: Bronz beru jako zázrak
Takřka zázračně se zvedla rychlobruslařka Martina Sáblíková na mistrovství Evropy ve čtyřboji a po rozpačitém prvním dni vybojovala nečekaný bronz. Diváci v nizozemském Heerenveenu jí pak tleskali málem jako vítězce.
Aby Sáblíková dosáhla na medaili, musela v posledním závodě na pět kilometrů zlikvidovat ztrátu 12 vteřin na domácí Van Deutekomovou.
A ona to dokázala!
Evropskou medaili má už třetí rok po sobě. „Před dvěma lety v Collalbu bylo zlato hrozně krásné, byla jsem v euforii. Ale tady je to taky skvělé. Když vám tleská tolik lidí, užijete si to,“ řekla Sáblíková.
Prožila si skvělý příběh. Od bídy uprostřed týdne, kdy byla bez formy na odpis, až po závěrečné stupně vítězů. 
V třetí místo jste během šampionátu sama nevěřila. Jak jste ho dokázala vybojovat?
„Hrozně moc jsem ho chtěla. Ztráta byla velká, nevýhodou bylo i to, že Van Deutekomová jela se mnou ve dvojici a mohla si mě hlídat. Ovšem trenér mi vysvětlil, že už dvakrát se mi podařilo takové manko stáhnout. Že to dokážu znovu. Přesvědčil mě.“
Dobře, ale čím vás Petr Novák přesvědčil?
„Nakázal mi, ať ho poslouchám. Ať si hlídám techniku a jedu, jak mám. Porada trvala asi hodinu a klaplo to. Je vidět, že nám to spolu ještě pořád dost dobře jde... (smích) Bronz beru jako zázrak a má na něm zásluhu hlavně kouč.
Stačila jste během jízdy sledovat, kde vaše soupeřka je?
„Ne, zůstala hodně za mnou. Ale trenér mi hlásil její odstup. Obvykle mi říká časy na kolo, teď na mě křičel, kolik mám najeto. Když to bylo osm vteřin, řekla jsem si, že to musí vyjít. A když to bylo tři kola před koncem jedenáct vteřin, věděla jsem, že to pustit už nesmím. Že to chci a že to taky urvu!“
Překvapilo vás, že i domácí fanoušci, jejichž závodnici jste porazila, vám tleskali?
„Tohle je na Holanďanech fantastické.“
Možná věděli, s jakou formou jste se v týdnu před víkendem potýkala. Málokdo by na vás tehdy vsadil...
„Ani já na sebe ne. Viděla jsem to skepticky. Sama jsem si říkala, že to nejsem já, byla jsem z toho zmatená. Nevěděla jsem, co se děje. Ale zvedla jsem se. Celý tým mi fandil.“
Přesto jste nezačala čtyřboj hvězdně, pomalejším časem na pět set metrů a čtvrtým místem na trojce. Byla jste po první polovině otrávená?
„Otrávená ne, spíš něco mezi. Z pětistovky jsem nebyla ani šťastná, ani nadšená. A s časem na trojce jsem byla vcelku spokojená. Jenže ostatní byly lepší. Čtvrté místo, to není nic extra. Po třech letech jsem nebyla na bedně. Ale taky jsem hned jednoznačně řekla, že na pětce tam být musím, že ji chci vyhrát. Povedlo se a já jsem za to ráda.“
Co říkáte titulu Claudie Pechsteinové? V sedmatřiceti už to od ní moc lidí asi nečekalo.
„Co na to říct? Formu si pořád drží, nedá se nic jiného než smeknout. Moje radost je sice nepředstavitelná. Říkám si, že to snad není možný, ale ona bude asi ještě spokojenější.“
